(12.30 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Já nevím, co k tomu ještě dodat. Je nějaká naděje, že bude této Poslanecké sněmovně předložen skutečný stav veřejných financí a realistické očekávání jeho dalšího vývoje? To se budou donekonečna opakovat tyto marné rozhovory, ve kterých je bohužel příznačné, že realita tady asi už vůbec nikoho nezajímá? Proboha, nedopusťte tohle! Já vím, že hlasováním o této věci zdánlivě nejde skoro o nic, ale deklarováním 52 miliard této věci určitě nepomůžeme. A předstíráním, že věříme tomu, že v příštím roce dojde k zásadnímu obratu ve vývoji naší ekonomiky ze záporných čísel k číslům mírně kladným, tomu také nepomůžeme. Já vím, že v politice to asi není populární, ale říci lidem pravdu je to nejmenší, co můžeme udělat, když už by byla pravda, že opravdu nic dělat nemůžeme. Ale já jsem přesvědčen, že můžeme. Ostatně jsem to tady navrhoval, ale marně. Zvítězili ti, kteří nechtějí říkat pravdu, a zvítězili ti, kteří nebyli ochotni a nejsou ochotni nic udělat!
Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců v levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Tlustému. Nyní prosím o slovo pana kolegu Zdeňka Lhotu, po něm je přihlášen pan poslanec František Laudát.
Poslanec Zdeněk Lhota: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, všichni avizovali, že budeme hlasovat pro. Nicméně už včera jsme všichni věděli, že se tady strhne několikahodinová diskuse, kdo má větší pravdu a kdo ne, a tak se i děje. Včerejší nebo předvčerejší média dala do titulků takovou zajímavou větu: Všichni jsme z jedné země a každý jakoby z jiné planety. (Zleva: Z Marsu!) Je to tak? Každý jakoby z jiné planety. Někdo možná spoléhá na spojování se s mimozemšťany; já opravdu nevím, jestli existují mimozemšťané, a proto si myslím, že je daleko vhodnější se držet reality.
Při projednávání rozpočtu na rok 2010 zde z mého pohledu zazněly dva konkrétní údaje a podle mého názoru zásadní fakta. Třicet čtyři procent této země něco vytváří, včetně služeb, včetně zdravotnictví, bezmála 70 procent je na těchto 30 procentech závislých. Těchto 30 procent, to jsou ti podnikatelé, kteří vytvářejí hodnotu, ze které i my jsme placeni. Mám tady poslední výpis, výkaz, jak si vedeme v podmínkách pro podnikání. Ze 66. místa jsme klesli na 74. příčku - Světová banka. Kdo je za námi? Zimbabwe, jaké země? Vnímáme tyto věci? Ty bychom měli vnímat! (Výkřiky zleva: To jste to dovedli!) To jste to dovedli, dobré, já se k tomu dostanu. To na straně jedné.
Na straně druhé bezmála 70 procent státní zaměstnanci, nezaměstnaní, důchodci, o kterých bude řeč atd. atd. Včera mi volala jedna nezaměstnaná. Říkala mi, že má 4,5 tis. podpory, a říkala: "Komunisty na vás, vy hajzlové!" Za komunistů to bylo tak, že kdo nepracoval, i kdyby měl lepit pytlíky, o které nikdo nestál, tak ho rovnou zavřeli. Za komunistů to bylo mj. tak, protože já pocházím z normálních prostých poměrů, že v mém okolí byli lidé, kteří vdechovali rakovinotvorné látky, nikdo jim o to neřekl a důchodu se ani nedočkali. Ano i toto je způsob. Proč to zmiňuji? (Z řad KSČM: A že ještě žiješ?) Já jsem tu práci odmítl dělat!
Proč to zmiňuji. Trochu se vrátím do roku 2004-2005, a o tom by přeci měla být diskuse. Zasedala Bezděkova komise, byla zastoupena ze všech politických stran. Bavíme se o důchodcích, aby bylo na 13. důchody. Čtyři východiska, abychom se dostali - mimo jiné jedna konkrétní situace - z patových záležitostí. Buď prodloužit věk odchodu do důchodu. Jsou tady lidé, kteří pracovali v hornictví. Je to takřka nemyslitelné. Přesunout jisté rozpočtové kapitoly z jedné do druhé. Vzhledem k tomu, že není už kde, nebo máme zastavit silnice, výstavbu silnic a znovu zvýšit nezaměstnanost? Tak to asi také není řešení! Anebo snížit důchody. To je takřka neakceptovatelné. A teď mi řekněte, kdo našel odvahu, aby v průběhu posledních let přišel a řekl: vážení přátelé, přestože tady není takřka žádné populární řešení, my jsme připraveni se do toho opřít, s řešením přijít a do těchto otázek nějakým způsobem sáhnout. A když už to někdo zmínil, tak byl pranýřován, jako by byl nějaká prašivka!
Jeden ze závěrů Bezděkovy komise byl, že reforma v tomto ohledu je naprosto nevyhnutelná. Všichni se shodli, že je nevyhnutelná, s výjimkou komunistické strany, která navrhuje pouze zvýšení spotřebních daní a další zvyšování daní. Je nevyhnutelná! Ale nikdo nenašel odvahu, aby přišel sem a postavil se: vážení přátelé, národe, takhle to dál dělat nejde. Takže příjmová stránka - 70 procent závislých, uprostřed 163 miliard. Co na tom ještě nechápeme? Z čeho se dneska osočujeme?
Já si troufám tvrdit - kdo za to může, za posun z 66. na 74. místo? - že nedojde-li ke shodě na změně volebního zákona, tak tady mezi sebou budeme mít vždycky nějakého polovyděrače, který neumožní v rozhodujících okamžicích, aby se opravdu provedly kroky, které je potřeba provést. Já si tím jsem jist! A mimochodem, myslím si, že to je právě volební zákon, který někoho v této zemi, ten bordel, který je tady navozen a vrhá špatný stín na nás na všechny, že to někomu náramně vyhovuje!
Ale ať už se změní, nebo nezmění, tak konkrétně důchodová reforma, 13. důchod apod., to je přeci věc, na kterou je potřeba, abychom si tady opravdu sedli dohromady, abychom o tom normálně korektně diskutovali. To není o exhibování u tohoto mikrofonu, ale o tom je potřeba vést diskusi. Nikoliv nějaké kartely, jak by si to někdo přál, jak to bují v různých regionech, tak to je cesta do pekel, ale normální diskusi!
A na úplný závěr. Vlasta Tlustý tady hovořil o odpovědnosti, korektnosti atd. Určitě to není o tom, abychom se tady nějakým způsobem napadali. Také tady byla řeč mj. o tom, jak nás zachránil před tím, že nebyly předčasné volby, protože pokud bychom se rozpustili, že bychom měli rozpočtové provizorium a kam by nás to dostalo. To jsou sice zajímavé myšlenky, ale je tady příčina a důsledek. Proč jsme tedy svrhávali vládu? Opravdu si tím někdo pomohl? A když už tady mluvil pan kolega Tlustý, tak čísla, o kterých se bavíme, by dneska možná nevypadala tak hrozně, jak vypadají, protože ztráta důvěry i v podnikatelské sféře, ztráta kreditu ve světě, to jsou přesně věci, které nás do těchto špatných čísel vrhají. A moralisté jménem Vlasta Tlustý jsou přesně ti, kteří tomuto pomohli.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Zdeněk Lhota. Nyní prosím o slovo pana kolegu Františka Laudáta. Jenom vám chci navrhnout... Teď faktická. Pardon, máte přednost, pane kolego Jandáku, s faktickou poznámkou. Prosím tedy.
Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, můj předřečník, prostřednictvím předsedající, mluvil jste, pane kolego, kultivovaně. V mnohém s vámi souhlasím. Skutečně. Ale vzpomeňte si, jak to začalo. Začalo to Topolánkovým baťohem. (Velmi emotivně:) Buď to přijmete, nebo jděte do háje! Takhle jste s námi začali jednat! A teď říkáte, pojďme se dohodnout o osudu této země. Přiznejte tady jako džentlmeni, za tři roky jsme tu zem dovedli cugrunt. Není to poprvé! Není to poprvé. Už v roce 1997 experimentovala a předtím ODS! Chlapci, je to pravda! A dovedli jste tu zem opět cugrunt! Sociální demokracie nemá takový sexapeal jako vy, není tak in a cool! To je pravda. To přiznávám. Ale nikdy v životě tu zem nedovedla tak, aby byla před státním bankrotem! To si, chlapci, přiznejme.
A myslím, že ty další diskuse skutečně nemají smysl. Nemají. Pojďme, přijměme ta opatření, protože skutečně jsou potřeba. Chápu to. Ale nechme už toho planého žvanění.
Děkuji vám. (Potlesk z lavic sociálních demokratů.) ***