(12.20 hodin)
(pokračuje Urban)

Tedy jinak řečeno, v té době se mluvilo o případné korekci rozpočtu, který byl postaven na jiná čísla, než jaká byla ekonomická realita. Nejenom že ke korekci rozpočtu nedošlo v lednu, kdy vládla Topolánkova vláda, ale ani v únoru, březnu, dubnu, květnu. Proto my dnes musíme tu situaci řešit. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za tuto faktickou poznámku. Nyní dál řádné přihlášky. Pan poslanec Vlastimil Tlustý, po něm bude hovořit pan kolega Zdeněk Lhota.

 

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, navážu na slova jednoho z předřečníků, který zde pravil chvála bohu. Já vyslovuji vážnou obavu, že přinejmenším mezi významnými řečníky, kteří tu dnes vystupovali, dominují ti, kteří se evidentně pánaboha nebojí. Nepřekvapuje mě to u těch, kteří se k tomu hlásí, překvapuje mě to u těch, u kterých je to jeden ze základních principů, o kterých bych si myslel, že aspoň ten platí, když už neplatí nic jiného.

Rozpočet na letošek byl přece podvod. Byl to podvod vědomý, byl to podvod prokazatelný a byl to podvod záměrný. V době, kdy byl připravován, to znamená v létě loňského roku, natožpak když byl schvalován na podzim loňského roku totiž všechna dostupná makroekonomická data dokazovala, že se bude dít leccos, v žádném případě ale ne to, co předpokládal schvalovaný státní rozpočet. Jakákoli snaha to změnit byla tehdy marná, protože to byl, a to je bohužel smutné, podvod vyvolaný politickým kalkulem. To bylo politické rozhodnutí tehdejších konstruktérů vládní politiky pánů Mirků Topolánka a Kalouska.A dnešní obhajoba tohoto postupu, zpětná obhajoba, kterou se nám snaží vnutit jeden z těchto Mirků, je absurdní. Kdybychom dovedli do konce logiku, kterou nám zde nabízí bývalý ministr financí Kalousek, tak je to logika, která vede k jedinému závěru. Státní rozpočet jako kategorie, jako nástroj korigování hospodaření státu je nesmysl. Jestli platí, že to stejně nějak dopadne, že je úplně jedno, co v rozpočtu je napsáno, že je jedno, jaké jsou tam příjmy, jaké jsou výdaje, jaký je deficit, tak nemusí existovat. A pak nutně i tato dnešní diskuse a všechny diskuse o cáru papíru jsou opravdu mařením času. Tak daleko jsme to dopracovali. A to se s tím nedá dělat nic jiného, než se s tím smiřovat? Kdy tohle skončí? Kdy skončí obhajoba toho, že vlastně o nic nejde a rozpočet je stejně k ničemu, tak ho tady schvalte, dámy a pánové, stejně vám nic jiného nezbývá a zbývat tím pádem ani nebude.

Tady proběhla diskuse o tom, jak to vlastně tenkrát bylo. Ale koaliční vláda Mirka a Mirka přece nechtěla přiznat skutečný stav. Já nebudu tady přednášet citáty, je to z nich evidentní. Základem jejich strategie bylo zatloukat, zatloukat, zatloukat. A nechtěla konat a jako polehčující okolnost uvádím, možná nemohla. Já si vzpomínám, že tehdy - a zapadlo to a tady dodám, že řečníci se evidentně nebojí nejenom pánaboha, ale oni se zejména nebojí našich médií, protože kdyby v Čechách fungovala média, která si dokážou najít výroky staré necelý rok a dokázala by je analyzovat, tak by příslušní politici už dávno nemohli být vážně míněnými politiky. Nemohli by vůbec nikoho vést, protože by byli směšní vzhledem k tomu, co s vážnou tváří tvrdili tehdy a tvrdí nyní. Tehdy vláda konat nechtěla a podle mého názoru nemohla proto, že proti sobě stály dva nekombinovatelné zásadní postoje: zásadní postoj premiéra a zásadní postoj ministra financí. Jeden z nich totiž říkal, že nepřichází v úvahu zvýšit deficit, a druhý říkal, že nepřichází v úvahu snížit výdaje. Proto vláda nekonala a nemohla konat, protože nebylo-li možné jedno, když za tím stála jedna velká autorita tehdejší, ani druhé, za čím stála druhá tehdejší velká autorita, tak z toho vyšel logický závěr: nedělali nic a vydávali nicnedělání za program, a dokonce, a to si pamatuji velmi dobře, za úsporný program. Přece my všichni ostatní, kteří jsme tady dávali nejrůznější návrhy, levicové, pravicové, kombinace, které se pokoušely reagovat na tehdejší evidentní krizi, všichni jsme byli dvojicí Mirků zesměšňováni, že přece naše návrhy něco budou stát. Vzpomenete si na titulky: Tlustého návrhy reprezentují 25 mld. a tamty návrhy reprezentují 15 mld. A byli z nás činěni škůdcové tohoto státu a této ekonomiky. Dámy a pánové, podívejte se na ty blázny! Oni by chtěli vyhodit 15, 20 nebo 25 mld. ve jménu nějaké chiméry, jako je blížící se krize! My, říkali Mirkové, jsme ti zodpovědní, my říkáme, že krize není a vyhazovat prachy se nebudou.

Já jsem tady tehdy marně říkal, že chyba této úvahy je v tom - mimochodem to, co tady dnes říkám, říkám od loňského podzimu pořád marně, ale to nevadí, zkusím to - že nečinnost je nákladná. Dnes tady pan ministr bude muset přiznat, že skutečná aktuální výše deficitu v letošním roce je blízká 200 mld. A nic. Kde je těch 150 navíc? Proč jsou tady? Já netvrdím, že všechny jsou tady proto, že jsme nic nedělali, ale část z toho je tady proto, že jsme nic nedělali. A pak už by to srovnání mezi 15, 20 nebo 25 a náklady nečinnosti, které jsou podle mého odhadu nejméně 50, možná že víc, už by to srovnání vypadalo jinak. Jinými slovy, vést tady diskusi o tom, že rozpočet je bezcenný, a zároveň zdůvodňovat, že nečinnost je nejlevnější, to už má pak jediný závěr. To to tady rozpusťme, to jsme tady úplně zbyteční. Jestli státní rozpočet je cár papíru a jestli nečinnost je nejlepší způsob vedení státu, tak tu nemusí být žádná Poslanecká sněmovna.

Všechno tohle by asi bylo marné povídat, protože to vypadá, že to míří do minulosti. Ale já to tady povídám proto, že si připadám v úplně stejné pozici jako loni, jenom obohacen o to, že v tuto chvíli už je zřejmé, že jsme tady já a někteří další říkali pravdu. Ale jaká je ta dnešní pravda? My tady s klidem v rámci této diskuse směřujeme ke schválení 52 mld. deficitu pro letošní rok místo těch loňských směšných 38 mld. Dámy a pánové, těch 52 mld. je stejně směšných. Já teď nevím, kolik je aktuální stav dosaženého dluhu, a můžeme se s panem ministrem dohadovat, jestli to spíš vypadá na 160, nebo na 210, já se o tom nechci hádat, ale jedno vím jistě: 52 je nesmysl. Proč tady Poslanecká sněmovna v rámci diskuse o smysluplnosti státního rozpočtu a jeho čísel zároveň bude svým hlasováním deklarovat, že je ochotna posvětit další nesmyslné číslo, a tím je 52, když už teď je jasné, že není pravdivé? A proč tu budeme za měsíc schvalovat další vědomý a prokazatelně nepravdivý rozpočet na rok příští?

Sledujete makroekonomická data? I dnes v míře menší - ano, to přiznávám, v míře menší - platí, že údaje, na kterých je postaven rozpočet na rok příští, jsou opět přáním, nikoliv realitou. Snad, dá-li bůh, se realita neodchýlí od tohoto plánu tak brutálně, jako to je letos, protože bohužel jsem měl úplnou pravdu, když jsem u tohoto pultíku říkal, že odhad růstu plus 4,8 % je docela dobré číslo, akorát se špatným znaménkem. A realita je tady! ***




Přihlásit/registrovat se do ISP