(12.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
To, co se stalo, diskredituje celý rozpočtový proces. Jakmile se začneme chovat tímto způsobem, tak, jak se zachovala Topolánkova vláda, už státnímu rozpočtu nikdo nebude věřit. Tak jak si ho nikdo neváží v letošním roce. Kdo si tady váží státního rozpočtu, který tady ještě stále platí? Je to zákon republiky a ten státní rozpočet říká, že schodek státního rozpočtu v letošním roce bude 38 miliard korun, když to už dávno není pravda. To je pro všechny cár papíru, to se nemělo stát. Tím se trvale snižuje autorita rozpočtového procesu a zákona o státním rozpočtu jako takového. To byl prostě potěmkinovský rozpočet. Potěmkinovský rozpočet, který se dneska zřítil, a teď je definitivně vidět, že ty vesnice nejsou reálné, že ten kníže Potěmkin tam nechal ty boudy sbít ze dřeva, z plechu, jenom tak, aby to vypadalo.
Tento rozpočet nikdy nebyl reálný. Vy jste ho narychlo stloukli před senátními a krajskými volbami, aby to vypadalo, že máte nějakou konzistentní rozpočtovou a hospodářskou politiku. Ale Topolánkova vláda nikdy takovou konzistentní rozpočtovou a hospodářskou politiku neměla. Jinak by přece nebylo možné, abyste poté, kdy jste zahájili reformy, měli ještě vyšší deficit veřejných rozpočtů než před těmito reformami. K čemu by ty reformy byly, kdyby měly vést k vyššímu tempu zadlužování, což se vám tedy povedlo v roce 2008, kdy ještě česká ekonomika rostla navzdory tomu? Po vašich reformách jsme měli vyšší deficit veřejných rozpočtů než o rok předtím, kdy se ještě hospodařilo podle pravidel stanovených vládou sociální demokracie. To by mě zajímalo, jak tento paradox vysvětlí pan poslanec Nečas voličům Občanské demokratické strany, kteří v roce 2006 naivně volili ODS v domnění, že ODS splní to, co slibuje, že sníží daně všem a současně zastaví zadlužování státu. Nic z toho se samozřejmě nestalo.
To, že si rozpočtu nikdo nevážil, ani ministr financí, je také doložitelné, protože jinak by se ministr financí Kalousek a celá vláda nemohli chovat jako rozpustilé děti. Chci připomenout, co se tady dělo v tom uplynulém období. Vesele se navrhovalo další snižování daní. V situaci, kdy nám hrozí letos takto vysoký deficit veřejných rozpočtů, kdy obdobně vysoký deficit veřejných rozpočtů hrozí v roce 2010, se tady, na půdě Poslanecké sněmovny, zprava vesele navrhovalo snižování daní. Kdekdo chtěl být populární. Pan ministr financí Kalousek chtěl být populární a v této tristní rozpočtové situaci navrhl rozšířit odpočty DPH na všechny osobní automobily. Co z toho, že to veřejné rozpočty bude stát 3 až 4 miliardy korun? No to přece nevadí, na dluhy neprší. Chci být populární. Pan ministr Kalousek navrhl odpočty na všechny vozy. Poslanecká sněmovna to schválila. Snížení DPH v restauracích. Tady tedy neprošlo, ale přesto s ním přišel ministr financí v situaci, kdy takto vysoké deficity ruinují české veřejné finance. No, nevadí, přijdeme jenom o 6 miliard korun. Chci být populární. Navrhnu snížení DPH v restauracích. To se tady odehrávalo. Tím, kdo chtěl být populární, byl minulý ministr financí pan Kalousek.
Daň z příjmu právnických osob. Vždyť přece vláda mohla přehodnotit svůj plán na snížení této daně v letošním a následujícím roce, kdyby chtěla zabránit vysokému zadlužování. Tohle mohlo být konkrétní aktivní opatření, které už sociální demokracie před rokem navrhovala. My jsme navrhovali konkrétní kroky k tomu, jak stabilizovat veřejné rozpočty. Dokonce jsme touto dobou před rokem požadovali, aby se v rámci rozpočtu vytvořila rezerva na řešení podobné krizové situace. Neudělalo se vůbec nic. Dokonce tady ještě rozpustile prošel návrh na zvýšení výdajových paušálů pro živnostníky, který jsme posléze v rámci takzvaného Janotova balíčku zrušili. Takové věci se tady odehrávaly na půdě Poslanecké sněmovny, jako kdyby nehrozil takto vysoký deficit veřejných rozpočtů.
Já se domnívám, že platí, že kdyby vláda loni respektovala rozumná, umírněná doporučení sociální demokracie, která jsme zde vládě adresovali, tak bychom dnes tady nemuseli sedět. Nemuseli bychom schvalovat na poslední chvíli, 14 dní před rozpočtovou krizí, takovouto změnu zákona o státním rozpočtu. Prostě udělali bychom to buď loni na podzim, nebo letos na jaře. Do této krize bychom se ale nedostali.
Já si vůbec nedokážu představit situaci, kdy by opozice v České republice nebyla tak odpovědná a konstruktivní, jako je dnes. Sociální demokracie ten rozpočet neschvalovala, ona ho vždy kritizovala, ale v zájmu této republiky a v zájmu občanů pro tu rozpočtovou změnu budeme hlasovat, protože se snažíme chovat odpovědně. Kdyby tady nebyla odpovědná opozice, tak dnes ten návrh neprojde. A chci vidět to řešení, se kterým by pan poslanec Nečas tady přišel tak, aby se chyby, které způsobila Topolánkova vláda ve své rozpočtové politice, napravily.
Tolik ještě komentář k tomu, co zde zaznělo. Současně bych rád v rámci rozpravy navrhl ještě jednou návrh na to, aby mezi prvním a druhým čtením projednávání této novely byl časový interval v rozsahu jedné hodiny. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Sobotka. Nyní mám zde dvě faktické poznámky. Pan poslanec Petr Nečas, pokud se nemýlím, se hlásil k faktické poznámce. Poté pan kolega Milan Urban.
Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já samozřejmě v zákulisí velmi rád vysvětlím to, co pan poslanec Sobotka nechápe, rozdíl mezi deficitem, kumulovaným deficitem a růstem státního dluhu. Zrovna tak mu rád vysvětlím - což také zřejmě nechápe, z toho, jak tady operuje - rozdíl mezi státním dluhem a veřejným dluhem, se kterými on neustále operuje, protože samozřejmě ta bilance díky zodpovědnému hospodaření územních celků vychází lépe.
Nicméně mu však připomenu, ať se podívá na zprávu k návrhu státního rozpočtu, na stranu 73, na vývoj státního dluhu, kde v roce 2002, v době, kdy on přebíral funkci, byl tento státní dluh 395,9 miliardy korun, v době, kdy odcházel ze své pozice, byl 802,5 miliardy korun. Čili z těchto čísel je to podle mého názoru úplně zjevné.
Za druhé bych mu chtěl připomenout výše deficitu státního rozpočtu v době, kdy on byl ministrem financí: v roce 2003 109 miliard, v roce 2004 94 miliard, v roce 2005 56 miliard, v době rekordního ekonomického růstu, v roce 2006, kdy přesáhl tento růst 6 % hrubého domácího produktu, téměř 100 miliard korun. Stavět z tohoto pohledu deficit, který i podle starých rozpočtových pravidel... Podle nových byl tedy zhruba 18 miliard korun, podle starých rozpočtových pravidel v roce 2008 zhruba 67 miliard korun. Ve třech rozpočtových letech ze čtyř pan Bohuslav Sobotka nedosáhl takto nízkého deficitu.
Já mám stále častěji pocit, když pan ministr Sobotka mluví k veřejným financím, vždycky si vzpomenu na jednoho řeckého filozofa Epicharma z Megar, který zhruba 500 let před naším letopočtem, a myslím si, že se to hodí na vystupování pana Sobotky, řekl: "Velmi často ten, kdo si myslí, že umí mluvit, prostě jenom neumí mlčet."
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Nyní faktická poznámka - pan kolega Milan Urban. Prosím.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já bych dokázal pochopit, co se odehrávalo v hlavách ministra financí a členů vlády někdy v září loňského roku z hlediska stavby rozpočtu na rok 2009. Ono skutečně to období, které bylo před námi, se dalo predikovat velmi obtížně. Přesto ale ty indikace o krizi v roce 2009, o té hospodářské a následně o té rozpočtové krizi, ke které dochází, byly naprosto zřejmé. A myslel si to v prosinci i ministr financí Topolánkovy vlády. Za vládu tady totiž tady do mikrofonu řekl následující věty: "Jediné, co mohu za vládu slíbit za pochopení k této situaci a k mimořádné flexibilitě, je otevřená hra. Prostě bude-li se situace měnit, budeme nuceni na to reagovat rychleji, než je jedna rozpočtová perioda. A pak je na místě, abychom Poslanecké sněmovně včas a rychle sdělili návrhy a důvody našich rozhodnutí a našich reflexí. Proto tady již dopředu říkám, že naprosto souhlasím s doprovodným usnesením navrženým předsedou rozpočtového výboru Sobotkou, aby vláda do konce ledna předložila variantu rozpočtové bilance v návaznosti na možné scénáře vývoje indikátorů."***