(12.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
To byl důvod, proč o tom parlament měl jednat. My tady slyšíme argumenty, že nebylo možné ten parlament k tomu pustit v průběhu roku, protože bůh ví, co by se ještě stalo, kdyby se to takhle odehrálo. Ale přátelé, to není jenom věc rozpočtu, tohle je přece způsob, jak se tady projednávají věci i v jiných oblastech, že se prostě neprojednávají. To je stejné, jako jsme se tady nedokázali setkat na tématu českého předsednictví, proto dopadlo, jak dopadlo. Stejně tak tady mluvíme o Afghánistánu, že o něm vlastně nemluvíme. Pan ministr a místopředseda vlády Barták tady dlouze mluví o tom, jak bojujeme za demokracii a za Českou republiku v Afghánistánu, tak dlouho, až se dozvíme, že ti vojáci mají fašistické emblémy na svých přilbách. To znamená jak je to s tou obhajobou České republiky, tomu pravděpodobně ani ti vojáci příliš nerozumějí, ale my se o tom tady nebavíme, a proto čelíme těmto důsledkům. Ten parlament prostě nefunguje k tomu, k čemu má fungovat, k tomu, že se tady mají ty názory potkat. A když se dostaneme k bilanci a říkáme, že se to nestalo, tak se řekne, o čem to tady mluvíte, to je ztracená debata.
Já vám něco řeknu. Parlament by měl fungovat, odpusťte mi ten příměr, ale jako takový prasečí rypák. Já jsem teď četl takový odborný článek, ve kterém se autor zamýšlel nad tím, proč se všechny chřipky za poslední staletí rodí někde v Asii, a on říkal, že příčina je v tom, že tam je u řek nakupení obyvatelstva, vepřů a drůbeže. A on tam píše v tom textu, že prasečí rypák je jediné místo, kde se tedy potkávají drůbeží viry s těmi prasečími a tam mutují do těch podob, které pak úspěšně expedují do Evropy a na naši civilizaci. Takže je to jediné místo, jak nám to dokazuje, ve světě, kde se ty viry potkají a kde vznikají ty mutace. Mně připadá, že i parlament je místo, kde by se měly potkávat tyto názory a mělo by z nich něco vznikat. V našem parlamentu se to neděje. Náš parlament v tomto smyslu nefunguje.
Takže to je ta debata, o které bychom tady dneska měli mluvit: jak to, že ty věci se tady neotevřely včas, jak to, že jsme se tady neshodli na názoru, který by zabránil tomu, že dneska máme deficit na úrovni čtvrtiny, pětiny státního rozpočtu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byl místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Dvě fakticky poznámky - pan kolega Lhota, prosím.
Poslanec Zdeněk Lhota: Tak že by to tady mělo vypadat jako prasečí rypák a chovat se jako prasečí rypák, tak to je pro mě opravdu už velké překvapení. Nejsem si jistý, jestli tento úkol zvládneme, ale chvála bohu, že jsou aspoň tací, kteří se snaží to zastat za nás. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Druhá poznámka, pan kolega.
Poslanec Jan Husák: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, já bych se rád připojil a poprosil bych, abychom se vrátili do seriózního jednání, abychom opustili tuto rétoriku, kterou jsme slyšeli u předchozího předřečníka, protože si myslím, že zde máme projednávat návrh, který byl předložen k rozpočtu roku 2009. Každý ať si sáhne do svého svědomí, kdo byl v této Sněmovně, jakým způsobem vzniklo to, co řešíme. Řešíme mandatorní výdaje. Já si myslím, že každý si umí sám spočítat, odkdy mandatorní výdaje vznikají. To si mohou uvědomit i kolegové ze sociální demokracie, kteří zde vystupovali nejčastěji. Prosím, vraťme se k tématu a jednejme racionálně a důstojně.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan kolega Jan Husák. Děkuji. A nyní ještě oznámím, že mi byla doručena omluva od pana kolegy Václava Klučky z dnešního jednání.
Řádná přihláška, kterou zde mám, je od pana poslance Bohuslava Sobotky. Po něm je přihlášen pan poslanec Vlastimil Tlustý.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, musím říci, že v některých vystoupeních do značné míry chybí elementární logika.
Pan poslanec Nečas zde hovořil o tom, že vlastně kdyby tady už nebyla Poslanecká sněmovna a byla rozpuštěna, že by se vlastně vůbec nic nestalo, že by to vyřešil Senát jakýmisi zákonnými opatřeními. Nicméně platí, že Senát neschvaluje zákon o státním rozpočtu a nemůže měnit zákon o státním rozpočtu.
Je také zvláštní, že pokud by pan Nečas, pan Kalousek, pan Topolánek v těch minulých letech neudělali žádnou chybu, tak proč bychom tady dnes seděli. Ten problém neexistuje, nebo existuje? Jestli se shodneme, že existuje, a my všichni tady jsme skuteční a budeme hlasovat o změnách zákona o státním rozpočtu, pak je také zřejmé, že se někde chyba v rozpočtové politice státu stala. Stala se v době, kdy byl pan Nečas ministrem a členem vlády, kdy tam byl pan Topolánek, který už tady není mezi námi, a kdy tam byl také pan Kalousek, který fungoval ve funkci ministra financí.
Byla tady řeč o tom, jak se vyvíjel veřejný dluh. Já myslím, že je dobré citovat od pramene. Já zde mám makroekonomickou predikci České republiky z října 2009. Ta je myslím maximálně aktuální. Je to oficiální dokument Ministerstva financí. Tam se jasně píše: Pokud se podíváme na deficit, celkový dluh vládního sektoru na konci roku 2002, tak to bylo 695 mld. korun. Na konci roku 2006 to bylo 948 mld. korun. Rozdíl je 250 mld. korun. To znamená za čtyři roky vlády sociální demokracie se celkový veřejný dluh v České republice zvýšil o 250 mld. korun. Za čtyři roky, ale z toho bylo 100 mld. korun ztráty České konsolidační agentury, která se v těchto letech musela zaplatit. To byla ztráta, která byla exportována z 90. let v důsledku té transformace a v důsledku chyb takzvaného bankovního socialismu. 250 miliard a z toho 100 miliard Česká konsolidační agentura. No a jak se to vyvíjelo dál? Na konci roku 2006 byl veřejný dluh 948 mld. korun a na konci roku 2009 očekáváme veřejný dluh 1 bilion 284 mld. korun. Rozdíl je cca 340 mld. korun za tři roky.
Když se podíváme na deficit vládního sektoru, a pan poslanec Nečas si tady trošku pletl pojem deficit a veřejný dluh, já mu to nevyčítám, byl jenom tři roky členem vlády, možná to byla příliš krátká doba na to, aby tyto dva pojmy byl schopen rozlišovat, ale deficit veřejného sektoru v roce 2007 byl 23 mld. korun. 23 mld. korun deficit v roce 2007. Kdo tento rozpočet připravil? Připravila ho snad Topolánkova vláda, že měla tak nízký deficit? Nikoliv, tento rozpočet na rok 2007 připravila ještě vláda sociální demokracie a také vláda sociální demokracie navrhla korekce a opatření a legislativní změny, které se tady schvalovaly na půdě Poslanecké sněmovny na konci roku 2006 tak, abychom upravili schodek v roce 2007. To znamená, že poslední rozpočet, který připravila ještě vláda vedená sociální demokracií, skončil v roce 2007 deficitem veřejného sektoru 23 mld. korun. Pak už vládla vláda Mirka Topolánka. Byl snad deficit veřejného sektoru v roce 2008 nižší? Naopak, byl vyšší. V roce 2008 byl deficit veřejného sektoru v České republice 76 mld. korun. Jak je to možné, že v situaci, kdy tady vládla podle pana poslance Nečase rozpočtově odpovědná Občanská demokratická strana, kdy provedla své takzvané reformy od 1. ledna roku 2008, jak je to možné, že v tom daném roce, v roce 2008, byl deficit veřejného sektoru 76 mld. korun? A v letošním roce už je to úplná katastrofa, to je 235 mld. korun deficitu veřejného sektoru, který v tuto chvíli predikuje aktuální makroekonomická predikce České republiky z dílny Ministerstva financí z října letošního roku. To jsou čísla, která nelze zpochybnit. To jsou čísla, která musíme respektovat, a je také jasné, kdo v jaké fázi nese vládní odpovědnost a kdo dělal jak odpovědnou rozpočtovou, daňovou a hospodářskou politiku.
Já myslím, že je také zřejmé, že to, co se stalo loni při přípravě tohoto státního rozpočtu, byl prostě hřích. Ten by se opakovat neměl. Ministerstvo financí vždy mělo prognózu hospodářského růstu, která patřila k těm pesimistickým. Na podzim loňského roku se stala změna, kterou si lze těžko vysvětlit. Jak je to možné, že trvale pesimistické Ministerstvo financí najednou po několika letech, kdy vždy prognózovalo nejvíce konzervativní hospodářský růst, tak na podzim roku 2008 patřilo k nejvíce optimistickým institucím z hlediska predikce hospodářského růstu? Tvrdilo v létě 2008, že česká ekonomika v letošním roce poroste o 4,8 % a na základě této predikce sestavila vláda Mirka Topolánka návrh zákona o státním rozpočtu. Čím to bylo, že Ministerstvo financí změnilo svůj skeptický pohled na svět právě tehdy, když se to hodilo vládě Mirka Topolánka? Byla to náhoda? Nebo to byl politický tlak? ***