(10.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Ulehčila si svoji práci, zavřela oči, tvářila se, že tady žádné ekonomické zpomalení není, a předložila návrh rozpočtu na rok 2009 v podobě, která nebyla reálná. Vláda už to věděla. Už v době, kdy tady ministr financí návrh rozpočtu odůvodňoval, hovořil o tom, že si není jist čísly, která předkládá. Problém je, že hovořil o možném propadu 10 až 15 miliard korun. No, ten propad je o 100 miliard vyšší, než tehdy odhadoval ministr financí Miroslav Kalousek.
To, co pokládám za nepoctivé, je, že tehdy vláda ignorovala vývoj ekonomiky, ačkoliv ji na to opozice upozorňovala. My jsme tady v Poslanecké sněmovně pro tento falešný rozpočet nehlasovali. Chtěli jsme, aby ho vláda přepracovala. Nestalo se tak. V opakovaném hlasování o téže věci nakonec o několik málo hlasů tento návrh rozpočtu prošel do dalšího projednávání a nakonec byl přijat.
Počítal s tím, že schodek státního rozpočtu bude 38 miliard korun, počítal s tím, že naše ekonomika v letošním roce poroste o 4,8 %. Pikantní to bylo zejména v té souvislosti, že by to znamenalo oproti roku 2008 dokonce zrychlení hospodářského růstu. To znamená státní rozpočet, pro který zde pravice hlasovala v Poslanecké sněmovně, pak počítá se zrychlením hospodářského růstu v roce 2009. Nedošlo k tomu.
Návrh rozpočtu nepočítal s vyššími výdaji na nezaměstnané. Já jsem na tomto místě upozorňoval tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska na to, že návrh rozpočtu počítá dokonce s menším množstvím prostředků na politiku zaměstnanosti než o rok předtím, ačkoliv se na nás řítila rostoucí nezaměstnanost. No pak se nemůžeme divit, když vláda podsekla výdaje na pasivní i aktivní politiku zaměstnanosti, že nám teď chybějí peníze na podporu. To se skutečně nikdo divit nemůže.
My jsme na jaře letošního roku znovu vyzvali vládu, aby zákon o státním rozpočtu přepracovala. Já se domnívám, že kdyby vláda respektovala naši tehdejší výzvu, dnes jsme v této situaci nebyli. Tehdy to ministr financí Miroslav Kalousek odmítl a nepředložil žádnou novelu zákona o státním rozpočtu. Dostali jsme se tak do slepé uličky.
Jediným řešením v průběhu jara letošního roku bylo schválit novelu zákona, která by umožnila Ministerstvu financí zvýšit limit pro financování rozdílu mezi příjmy a výdaji formou krátkodobých dluhopisů. To byl první signál o tom, že se blíží vážné problémy. Chtěl bych připomenout, že tehdy sociální demokracie tuto novelu podpořila. Podpořili jsme ji právě proto, aby se stát nedostal už v polovině letošního roku do katastrofální a neřešitelné rozpočtové slepé uličky.
Já jsem přesvědčen o tom, že tato novela zákona o státním rozpočtu měla přijít dřív, že ji neměl předkládat ministr Janota ve vládě pana Fischera, ale že ji měl předložit bývalý ministr financí Miroslav Kalousek ve vládě Mirka Topolánka, protože už na jaře letošního roku bylo zřejmé, že ten propad bude větší, než si původně všichni loni na podzim mysleli. Ale nebyla to chyba, nebyl to omyl, byl to chladný politický kalkul. Nepřiznat chybu, neukázat slabost, nepřipustit, že jsme se mohli splést, ať to stojí, co to stojí. To mě velmi mrzí, že k něčemu takovému došlo. Omyl je lidská věc, chybu může udělat každý. Toto byl ale chladný politický kalkul. Byla to vypočítavá rozpočtová politika založená na efektu, založená na lhaní si do kapsy, na zkreslování údajů. A to, myslím si, do slušné a rozumné rozpočtové politiky nepatří.
Děkuji. (Hlasitý potlesk poslanců sociální demokracie.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Kalousek, připraví se pan místopředseda Zaorálek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já se pokusím být stručný a věcný, jak mě často pan místopředseda Zaorálek napadá, pardon, nabádá. Nicméně na některé výroky, které zde padly, musím reagovat, abych je přinejmenším vysvětlil anebo připomenul, protože se jedná skutečně už o evergreen.
Za prvé. Deficit za rok 2008 nebyl ani 67, ani 20, byl 19,5 podle platných zákonů. A nedošlo k žádnému zfalšování státního hospodaření ani účetnictví, protože koneckonců kdyby ony nevyčerpané prostředky v rezervních fondech byly zapojeny do výdajů, jak jsme byli mnoha osvícenými oponenty nabádáni, tak jsme prostě skutečně utratili 67 miliard korun. To jsme nechtěli. Proto nejenom že došlo ke změně rozpočtových pravidel, ale došlo k tomu, že bylo zabráněno, aby byly tyto prostředky na věky utraceny. To znamená došlo k jejich reálné úspoře, byť v účetní podobě deficit za rok 2008 byl 19,5, nikoliv 20, nikoliv 67.
A to není až tak podstatné. Podstatné je: rozpočet, jeho deficit, financování výdajů a financování dluhů v roce 2009. Můj předřečník řekl, že se nejednalo o chybu, že se jednalo o chladný politický kalkul. Dovolte, abych nabídl další pojem, který to skutečně byl. Nejednalo se ani o chybu, nejednalo se ani o chladný politický kalkul, jednalo se o pragmatický ekonomický kalkul.
Když jsem předkládal návrh zákona o státním rozpočtu v září a v říjnu do této Sněmovny, neříkal jsem, že si nejsem jist, zda skutečně růst bude 4,8. Říkal jsem, že jsem si naprosto jist, že bude nižší. A že jsem si naprosto jist, že plánované příjmy, které předkládám Poslanecké sněmovně, budou nižší. Ano, tenkrát jsem předpokládal zhruba o 10 až 15 miliard. Nicméně jsem také říkal, že ono je snadné předpokládat model vývoje ekonomiky, a tedy předpokládané příjmy následujícího rozpočtového období v takzvaných dobrých časech, takzvaně ve stabilní situaci, kdy ekonomika roste. Také poměrně velmi snadné je počítat s tím, že ty příjmy budou naplněny, nebo že budou dokonce vyšší. Na začátku hospodářské krize, o jejíž hloubce v té době nikdo neměl tušení, je to poměrně mimořádně složité.
Jestliže jsem byl tady nabádán, a to jsem byl a to je korektní přiznat, opozicí i některými poslanci z pravé části politického spektra, že je potřeba rozpočet přepočítat na aktuální indikátory, pak si prosím připomeňme, co to aktuální indikátory byly. Byla to předpokládaná 3 % podle analytického pracoviště Ministerstva financí, popř. 2,5 %, nebo 2,4 %, omlouvám se za desetinu, podle prognózy České národní banky. To byly indikátory, které měly být, jak jste požadovali, přepracovány. A na základě nich měly být přepracovány i příjmy státního rozpočtu i očekávané příjmy. A já tedy musím předložit řečnickou otázku: Kdyby k této - a musím říci skutečně legitimní - žádosti došlo, kdyby byl rozpočet přepracován na 3 %, popř. na 2,4 % a deficit tedy byl předložen nikoliv ve výši 38, ale řekněme 58 miliard korun, něco by se, prosím pěkně, v roce 2009 změnilo? Ten rozpočet by byl pravdivější? Současný problém by neexistoval? Nestalo by se vůbec nic. Rozpočet by nebyl pravdivější a současný problém by samozřejmě existoval, protože větší hloubku ekonomické krize než 2 % růstu ke konci roku 2008 žádné renomované pracoviště...
(Tichá nesouhlasná reakce z řad sociální demokracie.)
Politik přejímá čísla analytických pracovišť. To žádné renomované pracoviště nepredikovalo. Predikoval to pouze komentátor listu Martin Hekrdla, se kterým jsem kvůli tomu prohrál boty, které jsem mu ještě dlužen. A spekulovaly o tom Hospodářské noviny, na které jsem se velmi zlobil a dodatečně se jim omlouvám. Byly to ale spekulace, nikoliv reálné výstupy z analytických pracovišť, podle kterých je politik povinen se řídit. ***