(11.00 hodin)
(pokračuje Kalousek)
A vzpomeneme-li si na tu diskusi na podzim roku 2008, pak skutečně zaznívaly v této Sněmovně hlasy, měly své opodstatnění, měly svoji legitimitu, abychom to přepočítali na tyto indikátory, to je někde mezi 2 až 3 % růstu. Já jsem si dovolil oponovat, že to nemá smysl v okamžiku, kdy opravdu nevíme, zda se jedná o skutečně předpokládanou realitu a zda nám vývoj roku 2009 neukáže, že skutečnost bude horší nebo snad lepší - lepší nikdo očekávat nemohl, protože veškerá předpokládaná rizika byla rizika dolů - ale že to bude ještě horší a že nemá cenu dělat úpravy salámovou metodou, že má smysl udělat to pouze jednou. Kdybychom to přepočetli na rok 2008, měli jsme stejné problémy a museli jsme dělat podobné úpravy. Pouze bychom dělali jednu práci na několikrát.
To platí i toho jara 2009. Ta čísla, která teď máme na stole, mohou být natolik přesná a natolik předpokládatelná právě proto, že vycházejí z reálné skutečnosti prvního až třetího kvartálu. Kdyby ministr financí neměl k dispozici skutečnost prvního až třetího kvartálu, tak by samozřejmě s touto přesností nemohl žádat Sněmovnu o příslušné zvýšení výdajů. To znamená ani já, ani kterýkoli jiný ministr financí, který by byl na jaře v té situaci rozpoutavší se hospodářské krize, nemohl by předložit čísla s touto přesností. Už jenom proto ne, že samozřejmě v rozpočtu nastávají vždycky situace, kdy nejprve hledáme možnost na úkor jiných rozpočtových položek, a na jaře nikdo z nás nemohl počítat s povodněmi. To znamená veškeré - v uvozovkách - rezervy, kterým neříkejme rezervy, jsou to výdaje nižší priority, které by za normální situace byly proti těmto výdajům zapojeny, zapojeny býti nemohly, protože vláda musela mobilizovat na povodně.
Tedy po tisící opakuji: Kdybychom přepočetli na konci roku 2008 návrh rozpočtu na platné indikátory, nezměnilo by se to, nezměnilo by se na reálné situaci a na potížích, které řešíme, nic. Nezměnilo by se nic ani na potřebě financování důchodů. Dokonce i v dobrých časech - a já mu to nevyčítám, protože ono se to stávalo i jiným ministrům financí - dokonce i v dobrých časech, v časech pěti- šestiprocentního růstu, si musel ministr Sobotka půjčovat od České pošty miliardu na překlenutí financování důchodů ke konci roku. A nebylo to poprvé, dělal to před ním i pan ministr Kočárník, to se prostě někdy při rozpočtové politice stane, zrovna tak jako se stává, že letošní rok vyžadujeme na důchodové pojištění zhruba o 2 mld. více, v případě jiného vývoje zdraví populace to mohlo být třeba o 2 mld. méně. Ono se to odhaduje v rámci 330 mld. skutečně velmi složitě už jenom proto, že nevíme, jestli ten rok bude takové množství lidí žít a pobírat důchody, někdy tam něco zbude z rozpočtovaných peněz, někdy se nedostává, tak se to pokryje z jiných položek. Když je přitom krize a méně prioritní položky musely být zmobilizovány na povodně, tak chápu, že vládě nic jiného nezbývá, než vedle zvýšení úroků na státní dluh a vedle zvýšení prostředků na nezaměstnanost žádat i o tyto prostředky. Tolik věcné vysvětlení.
Samozřejmě že opozice dál bude tvrdit, a je to jistě její svaté právo, že kdybychom přepočetli rozpočet na předpokládaná 3 %, tak se nemocní uzdravili, ptáci začali zpívat a nemuseli jsme dnes tento problém řešit. Ponechávám na posluchačích, zda taková úvaha je reálná a zda soudný člověk něčemu takovému může věřit. Ujišťuji, že nikoliv.
Co uděláme? Protože i poslanci TOP 09 samozřejmě podpoří tento návrh, protože v dané chvíli žádné jiné reálné racionální řešení neexistuje. A co děláme? Zvyšujeme o 14 mld. korun ze zákona povinné mandatorní výdaje státu a jenom dál se odhaluje díky krizi a propadům příjmů obrovský strukturální defekt na výdajové straně českých veřejných rozpočtů. A místo planých reminiscencí a místo přesvědčování, jak by to bylo krásné, kdybychom plánovali hospodářský růst nikoli na 4,8, ale na 3 - znovu opakuji, vy jste nechtěli jiné číslo než plus 3 % - tak místo těchto planých reminiscencí pojďme zkusit jednat o tom, jak zařídit, aby rozpočet roku 2011 neměl vyšší deficit než rozpočet roku 2010. To se totiž týká těch mandatorních výdajů. Za mimořádně bolestivé diskuse jsme tady dospěli k nějakému kompromisnímu balíčku, který umožňuje místo 230 mld. deficitu snížit deficit na 165 mld., a dobře víme, že tento omezený legislativní krok bude už v roce 2010 zkonzumován, a že nestane-li se v oblasti rozpočtové legislativy nic, budou výdaje dál expandovat a deficit v roce 2011 bude vyšší.
A to je ten problém odkladu voleb. To je ten problém odkladu voleb, protože půl roku se nestane nic! Nevěřím totiž, že Poslanecká sněmovna v tomto složení bude schopna - a přesto prosím, abychom se o to pokusili, ale nevěřím, že v tomto složení bude schopna nějaké racionální legislativní úpravy v oblasti rozpočtové legislativy ať už na straně mandatorních výdajů či příjmů, která by umožnila deficit roku 2011 nižší než v roce 2010. Žádná vláda, která vzejde z řádných voleb v červnu, nebude mít šanci tyto úpravy udělat tak, aby reálně zasáhly rozpočet roku 2011, protože jenom než začnou být projednávány v Poslanecké sněmovny, už bude začátek roku 2010. Kdyby byly předčasné volby, mohli jsme jeden obludný deficit jednoho rozpočtového roku ušetřit, ať už tím či oním řešením. Poslanci TOP 09 by to řešili dominantně na výdajové straně, předpokládám, že poslanci z levé části spektra by to dominantně řešili na straně příjmové. Budeme se jistě do krve hádat, která cesta je lepší, ale možná že se shodneme na tom, že nejstrašnější je, když se nestane nic. A ten půlroční odklad, který nemusel být, znamená, že se nestane nic a že deficit roku 2011 bude vyšší než deficit roku 2010. Kdo za to nese odpovědnost, na to už si, dámy a pánové, odpovězte sami.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Faktická poznámka pan kolega Bohuslav Sobotka.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Především platí, že kdyby se rozpustila Poslanecká sněmovna, tak by tady nikdo neseděl, sál by byl prázdný, pan ministr Janota by sem přišel, chtěl by schválit změnu zákona o státním rozpočtu, nikoho by tady nenašel, musel by odejít a následně za 14 dní by státu došly finanční prostředky. To je ten scénář, který tady obhajoval můj předřečník pan poslanec Kalousek. Já jsem rád, že se Česká republika do takové situace nedostala, že je tady někdo, kdo je schopen za prvé schválit tuto rozpočtovou změnu a za druhé schválit včas státní rozpočet na příští rok. A také platí, za druhé, že kdyby Ministerstvo financí a vláda Mirka Topolánka respektovaly včas naše doporučení, tak jsme tady dneska být nemuseli! Kdyby se zreálnil odhad růstu třeba jenom na plus 3 % HDP, tak by to znamenalo 15 až 20 mld. vyššího deficitu nebo nutných škrtů a dnes bychom tady nemuseli sedět, protože tyto finanční prostředky by Ministerstvo financí mělo k dispozici. Čili to je jednoznačná pravda. ***