(11.30 hodin)
(pokračuje Liška)
Ta situace není pouze v oblasti sociálních služeb takto kritická. Když se podívám na to, co Ministerstvo vnitra v minulých letech, a pokračuje v tom i nadále, udělalo nevládním organizacím, které se zabývají ochranou a péčí azylantů a imigrantů - což je skupina, která bývá neprávem stigmatizována pouze jako něco škodlivého pro naši společnost, jakési podhoubí mezinárodního zločinu - to jsou často lidé, kteří ze zoufalých životních podmínek, aniž by se pro to rozhodli, byli k tomu donuceni, se ocitli na našem území a žijí v zoufalých podmínkách. Nevládní organizace, které se o ně starají a pokoušejí se jejich situaci řešit, a to na základě zcela legálních a legitimních pohnutek, byly de facto odstřiženy od financování z Ministerstva vnitra, proto musí ukončovat svoji činnost, přestávají se starat o děti imigrantů, o děti azylantů, o cizince žijící na našem území. Je to indikátorem civilizované společnosti, zda těch několik málo milionů korun dokáže věnovat i v takto kritické době právě na tyto účely. Myslím si, že právě v tomto Ministerstvo vnitra velmi zaostává a činí špatně. Proto si myslím, že i v této oblasti by mělo dojít k jasné deklaraci, že právě i tyto služby, tyto granty, tyto dotace budou pokračovat, protože se zde jedná o osudy konkrétních lidí v zoufalé životní situaci.
Dovolte mi ještě se krátce pozastavit na tím, pro co si myslíme, že je příležitost právě v debatě o tomto návrhu státního rozpočtu. Myslíme si, že tady se odehrálo něco úplně tradičního pro českou politiku: ať už to bylo za vlády sociální demokracie, kdy Rada pro rozvoj lidských zdrojů pod vedením pana Jahna, tak i NERV, který odevzdal před několika týdny svá doporučení a závěry - nakonec drtivé většině návrhů a doporučení tady prostě vůbec nebylo dopřáno sluchu. Já jsem neslyšel ani nikoho z vlády, ani nikoho z nás poslanců v podstatě hovořit o tom, co se zde navrhuje. Jsou to věci, které jsou nadstranické, které jsou připraveny odborníky, kteří byli vysláni různými politickými stranami, mají tam zastoupení úplně všichni, přesto se o nich nikdo nezmínil.
Co se týče doporučení a návrhů Národní ekonomické rady, které se týkají fiskálních pravidel, které se týkají státního rozpočtu, rozhodně stojí za zmínku např. i to, že je dlouhodobým hendikepem návrhu státního rozpočtu v České republice to, že vlastně neobsahuje názorné, v tomto smyslu edukativní propočty, které by kvantifikovaly důležité parametry, které jsou mnohem transparentněji, průhledněji, jasněji pro veřejnost srozumitelné, o co se vlastně jedná. Ať už je to fiskální projekce a návrh opatření na straně výdajů, která by měla stanovit termín, kdy dojde k dosažení vyrovnaných veřejných rozpočtů a docílení přebytkového financování po dobu alespoň tří přebytkových let. My víme, že projekce jsou velmi nejasné. Pan ministr Janota určitě může argumentovat tím, že nemůžeme operovat s nějakým pevným výhledem, co se bude dít. Nevíme, jak budou reagovat trhy, jak bude reagovat naše ekonomika a ekonomiky, na nichž je naše ekonomika závislá. Přesto by měla existovat nějaká projekce, nějaký výhled, jak se dostat z takto zadluženého veřejného rozpočtu k přebytkovému hospodaření. Stejně tak si myslím, že by veřejnost docela zajímal např. údaj, o kolik by se musely zvednout daně, aby stát hospodařil vyrovnaně. Tato číslovka by určitě zajímala veřejnost a média, protože tam by se ukázal skutečně kritický stav našich veřejných rozpočtů. Stejně tak by mohlo být zajímavé číslo, jakási fiskální projekce toho, kdy dojde ke snížení zadluženosti na úroveň 20 % HDP, a jak dlouho by se musel splácet dluh až do jeho úplného splacení, pokud by stát - v uvozovkách - zabavil všem výdělečně činným jejich plat a jim zůstalo jen měsíční životní minimum. Toto jsou ta čísla, která vlastně znamenají alarm, která znamenají, že se rozsvítí kontrolka i lidem, kteří nedokážou proniknout houštinou státního rozpočtu, jak je předložený. Proto se obracím na pana ministra Janotu, zda by takováto čísla mohla být zveřejněna, aby se ukázalo, v jak kritické situaci ve skutečnosti jsme.
Co se týče krácení - a teď si dovolím krátkou odbočku i k vašemu balíčku, pane ministře - vlastně otázka mandatorních výdajů a vůbec sociálního systému. To, co je potřeba a na čem se shoda i rada NERV a o čem snad my všichni víme, ale málo o tom hovoříme, je, že plošné krácení na dávkách je velmi nemoudré, byť přináší řekněme v číslech zajímavé úspory a ve statistikách potom náš rozpočet vypadá lépe. To, co ale potřebujeme nyní, není plošné krácení, nýbrž je to zásadní strukturální reforma sociálního systému, ať už je to diferenciace dávek na příjmovou a majetkovou situaci žadatele, nebo zrušení automatické indexace dávek. My přece víme, že ne každá dávka má stejnou váhu. Chceme, aby tady na jedné straně byla zajištěna ochrana těch, kdo se ocitnou v těžké, v tíživé životní situaci, těch, kteří jsou zranitelní, těch, kteří potřebují podporu a solidaritu naší společnosti. Zároveň víme, že v mnoha ohledech náš systém působí demotivačně, že vlastně nepůsobí tak, aby aktivizoval a mobilizoval příjemce těchto dávek a sociálních transferů, a proto je zde potřeba - a to bych očekával od vlády pana premiéra Fischera, že přijde, pokud vůbec uvažuje o nějakých dalších strukturálních změnách, o tom takzvaném balíčku 2, o kterém vlastně nikdo z nás nic neví a který byl vypuštěn asi nějakým omylem nebo nedorozuměním do médií a mnozí z vás se už vůči němu vymezili nebo dokázali vymezit, ačkoliv ještě neznáme jeho obsah, že pokud vláda vůbec uvažuje o nějakých změnách, potom by to neměly být plošné škrty, ale měly by to být návrhy pro politické rozhodnutí této Sněmovny, jak náš sociální systém, sociální stát učinit více mobilizujícím, aktivizujícím, a zároveň se nedotknout těch, kteří naši pomoc a solidaritu skutečně potřebují. Těch možností je zde celá řada. Já jsem zde některé konkrétní uvedl. Koneckonců uvádí je i Národní ekonomická rada pro boj s krizí ve svých doporučeních. Je to rozhodně úkol pro další měsíce.
Co se týče příjmové stránky rozpočtu, tam nebyl zdaleka využit potenciál na straně spotřebních daní v oblasti dávek či substancí s negativními účinky na lidské zdraví. To je koneckonců přece nejsnáze administrovatelná forma kvalifikace znevýhodnění rizikového chování. Toto je přece ten nástroj, který umožňuje jednak zvýšit příjmy do státního rozpočtu, na druhou stranu motivovat spotřebitele, motivovat konkrétní lidi, domácnosti, rodiny, aby lépe a zodpovědněji rozhodovaly o svém zdravotním stavu, o svém životním stylu, o tom, jakým způsobem spotřebovávají. Tady si myslím, že je určitě prostor pro vládu a pro podporu ve Sněmovně, abychom k takovýmto opatřením přikročili.
Dovolím si na tomto místě skončit. Evidentně jsem, jak jsem pozoroval, vyvolal reakce mezi některými svými kolegy, takže mám naději, že se o těchto věcech povede debata nikoliv jenom od mikrofonu k lavici a nazpátek, ale že o tom budeme moci hovořit v průběhu druhého čtení a snad i dosáhnout nějaké shody a dohody na společných pozměňovacích návrzích.
Dovolte mi, i přes všechen tento kritický tón a o mých výrocích, o tom, že z tohoto rozpočtu z těch stránek vytéká beton, já bych přesto si dovolil složit hlubokou poklonu panu ministru Janotovi, že i v takto složitém období dokázal předložit rozhodně návrh státního rozpočtu, který je nosný, o kterém se budeme moci bavit. Věřím, že nakonec ve třetím čtení jej budeme moci i podpořit.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Liškovi. Nyní prosím o slovo pana kolegu Františka Laudáta. Po něm je přihlášen pan poslanec Václav Votava, dalším přihlášeným je Miroslav Opálka, Michal Doktor a Zdeněk Lhota. Tolik zatím přihlášky, které mám.
Nyní patří slovo panu poslanci Františku Laudátovi.***