(11.20 hodin)
(pokračuje Liška)
Nechci ale jít do úplných detailů, spíš bych to shrnul tak, že podoba rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury odpovídá stavu, kdy v České republice prostě neexistuje žádná koncepce výstavby dopravních staveb, která by zohledňovala priority podle dopravního a podle socioekonomického přínosu a vlivu na životní prostředí a zdraví obyvatel. Není absolutně zřejmé, které stavby jsou prioritní a z jakého důvodu. Postupuje se podle toho, jak se kterou stavbu daří připravit či prolobbovat. Riziko neúčelného vynaložení veřejných zdrojů je tudíž nepřiměřeně vysoké. V minulých letech došlo k bezprecedentnímu rozestavění celé řady staveb a málokdo, rozhodně ne Ministerstvo dopravy, domýšlí to, nebo nezveřejňuje minimálně informace o tom, co nás bude tato rozestavěnost vlastně v budoucnu, v příštích měsících a letech stát.
Zatímco vláda vyhověla této lobby, ukazuje se, že stále - a tady podtrhuji slova paní kolegyně Zelenkové, své předřečnice - priorita vzdělávání zůstává jenom na papíře, že tady není žádný seriózní pokus toto napravit. Ačkoliv všechny prokazatelné informace, údaje, statistiky, analýzy z OECD, z Evropské unie i naše vlastní ukazují, že jednou z nejlepších investic protikrizových, orientujících se na budoucnost je právě investice do kvality vzdělávání, výzkumu a vývoje, fakta jsou taková, že tento navržený rozpočet toto nezohledňuje. Naopak, ve školství se nadále krátí.
Chtěl bych tady pohovořit nejen o platech učitelů, ale vůbec o celkovém stavu. Vždyť se přece na to podívejme. Každý z nás, kdo má možnost a čas jít se podívat do nějaké základní nebo střední školy, vidí, že není kde šetřit. Zeptejte se těch ředitelů a učitelů, na čem mají dneska šetřit. Zeptejte se krajských úřadů. Zeptejte se obcí, obecních zastupitelstev a starostů, kde se má šetřit. Oni vám řeknou, že nemají peníze pomalu na to, aby vytopili ty budovy, aby zaplatili elektřinu. A vy chcete šetřit? Tady už prostě není kam jít.
Já znovu a znovu budu apelovat na to, aby v této kapitole došlo k navýšení. Když se podíváte na to, kolik z těch zhruba 130 miliard Kč, které v roce 2009 byly vynaloženy v oblasti školství v kapitole 333, kam ty peníze plynou - samozřejmě zhruba dvě třetiny této částky plynou na platy. To jsou výdaje, to jsou prostředky, které protečou Ministerstvem školství na normativy, na platy učitelů, na školy. To jsou prostředky, se kterými vlastně ministerstvo samotné nemůže nijak nakládat. Tam prostě šetřit nelze. Když od toho oddělíte výdaje, které jsou nutné, ze kterých ze zákona nemůže Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vycouvat, protože ze zákona musí financovat tyto věci, zbude vám několik málo miliard na provoz samotného ministerstva, na další věci, projekty spojené s výkonem politiky ministerstva. Ale rozhodně už tam není kde krátit.
Já se vás proto ptám, jak chcete tuto situaci řešit. Protože formulka v programovém prohlášení vlády, že prioritou je vzdělávání, absolutně neodpovídá návrhu rozpočtu, který leží před námi. Je to prostě protimluv a učitelská, ovšem už nejen učitelská, ale i rodičovská veřejnost si toto jasně uvědomuje. Nechceme přece, aby v následujících týdnech a měsících, tak jak se k tomu schyluje například v Irsku nebo jinde, došlo k sociálním nepokojům. My tady můžeme hovořit o tom, jak povzbudit, jak dát impulzy ve stavebnictví, jak pomoci tvorbě pracovních míst právě v těchto sektorech, ale neuvědomujeme si, že za pár let budeme potřebovat další kvalifikované lidi, že budeme potřebovat zvyšovat vzdělanostní úroveň naší společnosti. A pokud budeme chtít konkurovat i po krizi, tak budeme schopni konkurovat jedině tím, že budeme mít generaci vzdělaných lidí, že budeme mít lidi, kteří se budou v jakémkoliv věku dále vzdělávat a kvalifikovat, a na tomto můžeme postavit budoucnost České republiky.
To znamená pokud se na tomto dokážeme shodnout, musíme se shodnout také na tom, že tento rozpočet tomu prostě neodpovídá. Já budu za klub Strany zelených určitě jednat s ostatními kluby o tom, jak se shodnout na některém z pozměňovacích návrhů k tomuto návrhu státního rozpočtu, samozřejmě i s panem ministrem a vládou, a jakým způsobem tuto naprosto zoufalou, fatální a kritickou situaci v českém vzdělávacím systému zlepšit.
Co se týká platů učitelů, nemusím opakovat známá fakta. Víme přeci všichni, že naši učitelé patří k těm nejhůře placeným v celé Evropské unii. Proto když slýchám nářky na kvalitu vzdělávání, na to, že školy nedokážou zvládat generaci současných dětí, tak to je přece úplně fatální omyl. Víme, že celá společnost, i generace mladých lidí, dorůstajících dětí, žáků, studentů, se prostě proměnila a že starými metodami se nemůžeme přizpůsobit a naučit se žít odpovědně v této době, v 21. století. Proto je potřeba investovat do vzdělání a podpory učitelů, je potřeba investovat do vybavení škol a je třeba podpořit tuto vyrůstající generaci.
Když se ale podíváme na to, jakým způsobem stát učitele podporuje, je to k uzoufání. Když někdo říká, že je možné ještě dnes ve školství krátit, hluboce se mýlí. Není možné žádné další reformy uskutečňovat. To, co dneska ve školství děláme, je, že nula od nuly pojde. Pokud chcete, aby reformy ve smyslu zvyšování kvality českého vzdělávacího systému pokračovaly a dále se rozvíjely, potom není možné krátit prostředky, které jdou do školství. To je úplně banální pravda, a komu to nedochází, tak nechť si přečte návrh státního rozpočtu a podívá se na to, v jakém stavu české školství dnes je.
Já si myslím, že tuto nedůstojnou situaci, které musí čelit každý ministr školství na závěr roku, kdy se připravuje rozpočet na následující rok, lze změnit jedině následujícím způsobem: Pokud bude takto zásadní priorita pro budoucnost České republiky předmětem nějakého smlouvání, tak se nikdy neusmlouvá adekvátní částka. Proto je potřeba, a navrhujeme to jako klub zelených, aby se změnil zákon o rozpočtových pravidlech a aby se pravidelně a ze zákona alokovala částka jasně stanovená do kapitoly školství, a to tak, aby se minimálně blížila civilizovaným zemím. To se pohybuje někde kolem 13 %. Myslíme si, že je možné se z 9,6 % dnešního stavu přiblížit ke 12 %. Tento malý rozdíl v procentech znamená několik miliard korun, které školství zoufale scházejí, a zachází tím školství zásadně na úbytě.
V této oblasti, v kapitole 333, ten rozpočet není ani protikrizový, ani rozvojový, je k uzoufání kritický a je fatálně špatný.
Co se týká sociálních služeb, o tom tady hovořili i předřečníci i z jiných politických klubů. Já se jenom za Stranu zelených přidám k apelu na to, abychom se shodli na tom, aby právě prostředky na sociální služby pro neziskové organizace byly navýšeny, aby se tady tento plánovaný škrt neuskutečnil. Protože víme, že právě toto je segment, který výrazným způsobem za stát - a je dobře, že to dělá on, a nikoliv stát - supluje službu těm nejzranitelnějším v naší společnosti.
To, k čemu došlo už letos a v minulých letech a může se to skutečně stát fatálně kritickou situací v roce příštím, je, že řada těchto organizací a subjektů bude muset ukončit svoji činnost, bude muset zásadně krátit své rozpočty, propouštět lidi, a tím se nutně sníží kvalita poskytovaných sociálních služeb. Toto přece nechceme dopustit. Zvláště mi to připadá asociální a amorální ve chvíli, kdy víme, že máme prokazatelné informace o plýtvání v jiných oblastech, kde ještě navyšujeme prostředky, a škrtáme je zrovna tady. Škrtáme je tady, kde se mohou dotknout konkrétních lidí. To, že nějaká dálnice, navíc dálnice, o které pochybuje nejenom výrazná část politického spektra u nás a velká část veřejnosti, ale také evropské instituce, se o jeden či dva tři roky odloží, není tak strašně zásadní věc jako to, že budou propuštěni konkrétní lidé, že se sníží kvalita sociálních služeb, že se sníží kvalita života lidí, kteří jsou nejvíce ohroženi tou současnou situací. To prostě nelze.
Já tedy znovu apeluji na ostatní politické strany zde zastoupené, abychom o tomto ještě jednali a v průběhu druhého čtení se pokusili shodnout na některých pozměňovacích návrzích s vládou, která tu situaci minimálně o něco zmírní. ***