(18.40 hodin)
(pokračuje Škromach)
Nikdo neplatí rád daně, ale na druhé straně je třeba si říci, jaký rozsah veřejných služeb v této zemi chceme, a pak je třeba si říci, co budou tyto veřejné služby stát.
Je zajímavé, že minulá vláda, která byla prezentována Mirkem Topolánkem, Petrem Nečasem a dalšími, tak tito protagonisté celé roky hovoří o vyrovnaném státním rozpočtu. Co udělali pro vyrovnaný státní rozpočet? Podsekli příjmovou stránku veřejných rozpočtů, šli cestou nepřímých daní, které jsou typickým řešením pro pravici, protože zatěžují hlavně lidi s nižšími příjmy, a výrazně ulehčili lidem s vysokými příjmy tím, že snížili daně přímé. Je to legitimní, je to pravicové řešení a občané ve volbách si to vybrali, takže toto řešení tady bylo.
Já myslím, že problém je v tom, že my tady musíme také hovořit o tom, že řešení nejsou dobrá a špatná. Prostě jsou taková, jaká jsou. A bylo by čestné a rovné, kdyby se nevytrhávaly věci z kontextu, ale řeklo se jasně: chceme-li mít finance a v určitém rozsahu zdravotnictví, důchodový systém, veřejné služby, chtějí-li města a obce finance, chtějí-li kraje finance, tak peníze musíme někde vzít. Je hezké, když jedni tvrdí "je to hrozné, kolik platíme daní, kolik platíme pojištění" a říkají "ti druzí vás chtějí obrat, úspěšným chtějí vzít jejich úspěch tím, že jim zdaní jejich příjmy".
Bohužel se ukazuje, že země, které mají vyšší daňové zatížení, se většinou lépe vyrovnávají i s takovými situacemi, jako je současná ekonomická krize apod. Když se podíváme například na pobaltské tygry, na keltského tygra Irsko a podobně, kteří byli vyzdvihováni jako příklady, tak kde jsou dnes ti tygři? Zdechli, nejsou. A mají problémy dokonce takové, že musíme některým zemím půjčovat, aby byly vůbec schopny zajistit aspoň základní funkci země.
Česká republika má ekonomický potenciál a je potřeba přestat se žabomyšími válkami a hledat, kdo kdy koho zadlužil, kdo kdy s kým byl v jaké koalici, protože vždycky u toho byli všichni. A když si to spočítáme, tak ono se to nedá připisovat jedné nebo druhé straně.
Vžila se představa, že sociální demokracie zadlužuje s radostí tuto zemi. To je naprostý nesmysl. Ale na druhé straně nechceme, aby tady byly nepřiměřené daně a zatížení, které by vedlo ke snižování zaměstnanosti a které by na druhé straně mohlo znamenat také výrazné snížení veřejných služeb.
Všichni, kteří tady o tom hovoří, by měli říci jasně našim seniorům, lidem, kteří celý život poctivě pracovali, odváděli peníze do důchodového systému, že - dobře, my ty peníze například vyvedeme na opt-out - dobře, že jsme to neudělali, že jsme tomu zabránili, protože ještě před rokem tady pan ministr Nečas s panem ministrem Kalouskem horovali pro opt-out, aby se vyvedly peníze ze stávajícího důchodového systému do tzv. opt-outu, čili aby z něj bylo financováno kapitálové spoření pro mladší generaci. Myšlenka dobrá, nicméně provedení špatné, protože peníze, které jsou v systému, když se vyvedou, budou chybět. A nakonec se to ukázalo i nezodpovědným snižováním sociálního pojištění. Já si umím představit, že za rok za dva, kdyby to prošlo a kdyby nedošlo ke zvratu, že se toto snížení pojištění zrušilo, by tady stál možná ministr Nečas nebo nějaký jeho následovník, a říkal by: bohužel, pro důchodce my peníze nemáme, protože v systému nejsou. Ale už tak nějak mimochodem zapomene říci, že tam nejsou, protože byly vyvedeny z toho systému do opt-outu, do kapitálového spoření, že tam nejsou také proto, že se snížilo pojištění a neřešily se příjmy. Kdokoli říká, že chce v této zemi zachovat úroveň příjmů seniorů-důchodců a přitom říká, že mu budou stačit finance, které tam jsou dnes, tak lže, prostě neříká pravdu, protože trojčlenka říká jasně, že jestliže bude přibývat počet lidí v důchodovém věku pobírajících důchod, jestliže se nebudou zvyšovat příjmy důchodového pojištění a nebude se zvyšovat věk odchodu do důchodu, tak prostě důchody nemohou být vyšší. I se zvyšováním věku odchodu do důchodu, jak je nastaveno, po určitou dobu to bude mírně eliminovat dopady do důchodového systému, ale peníze do systému musí přijít.
Pan ministr Kalousek a jeho mnozí kolegové říkají: když snížíte daně, ono vlastně přibude. Zajímavé je, že nepřibylo. Daně se snížily, máme tady téměř daňový ráj v Evropě, protože nejvyšší daň tady je kolem 23 %, kdežto ve většině zemí Evropské unie, včetně Spojených států, Kanady, Austrálie a dalších, jsou ty nejvyšší sazby někde kolem 45 až 50 %. A oni vědí proč, protože jestliže zaplatíte 50 % z milionu, zůstává vám ještě půl milionu. Jestliže ale zaplatíte z deseti tisíc daň 10 %,zůstane vám jenom devět tisíc. Já myslím, že z půl milionu oproti devíti tisícům se dá docela slušně vyjít.
Je to také důsledek dlouhodobého udržování nízkých mezd. Tři roky bývalá Topolánkova vláda v této zemi nevalorizovala minimální mzdy. Říkala, že to bude podpora zaměstnanosti. Jaký byl výsledek? Za nízké mzdy, které byly, sem přišli pracovat cizinci ze zemí, kde skutečně těch osm tisíc je pro ně zajímavá mzda. Ale v českých podmínkách za osm tisíc hrubého nikdo rodinu neuživí.
Je potřeba to říkat jasně. Tady hovoříme o lidech, kteří pracují, o lidech, kteří poctivě odvádějí práci a měli by za ni také dostat poctivě zaplaceno. Tito lidé také poctivě odvádějí daň a odvádějí také pojištění. Jsou to nejlépe vybratelné peníze, které v systému jsou, na rozdíl od jiných. (V sále je rušno.)
Očekával bych, že právě využijeme situace, kdy je tady řekněme nepolitická vláda, můžeme ji nazývat jakkoliv, která dává možnost platformy ke skutečně objektivní diskusi o tom, co vlastně chceme a jak by ten systém měl vypadat. Příklad - opět uvedu kapitolu Ministerstva práce. Dlouhodobě tato kapitola byla v zásadě samofinancovatelná, protože fakticky výběr sociálního pojištění a dalších pojištění, která jsou na to navázána, nemocenské, na politiku zaměstnanosti, umožňoval vyrovnané fungování kapitoly. Dnes, v době krize, tam dochází k určitému propadu, ale myslím si, že by bylo nešťastné vyvolat paniku tím, že se nevybralo na pojištění tolik, kolik mělo, je to drama a katastrofa.
Je třeba si také uvědomit, že je možná potřebné v této době začít hovořit o tom, že důchodový systém například na rozdíl zdravotního systému pojištění je vnitřně deficitní i díky tomu - řádově 20 až 25 % - že tady vznikají nároky, které nejsou pokryty platbami. To jsou tzv. náhradní doby, například za dobu studia na vysoké škole -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás na chvilku přeruším a požádám Sněmovnu o klid, abyste to mohl v pořádku dopovědět. Pro ty, kteří mají pochybnosti, sdělím, že v 19 hodin schůzi přeruším a budeme pokračovat zítra v sedm hodin ráno, takže prosím, nechte pana poslance Škromacha domluvit. (Velký rozruch v sále.) V devět hodin ráno, já jsem vás chtěl jenom trochu postrašit.
Teď pokračuje v klidu pan poslanec Zdeněk Škromach. Doufám, že ještě stihneme, aby vystoupila paní kolegyně Michaela Šojdrová. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***