(18.30 hodin)
(pokračuje Gandalovič)
Proto, myslím, že už to tady vyplynulo z většiny příspěvků mých předřečníků za Občanskou demokratickou stranu, nebudeme podporovat žádné z předložených pozměňovacích návrhů, které upřednostňují okamžitou spotřebu oproti odložené budoucí spotřebě, to znamená investicím. Naopak, jsme připraveni, pokud k tomu nalezneme partnery, diskutovat o tom, jakým způsobem najít prostředky v navrženém rozpočtu pro kapitolu resortu školství, ale opět nikoli pro okamžitou spotřebu, jakkoli si uvědomujeme složitou situaci s platy učitelů, jakkoli samozřejmě nechceme, aby tato skupina byla nějakým způsobem upozaděna oproti jiným platovým skupinám, ale v tuto chvíli jsme přesvědčeni, že je potřebné investovat do budoucnosti, investovat do vědy a do výzkumu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Gandalovičovi. Budeme pokračovat. Pan poslanec Pavel Suchánek, připraví se pan poslanec Zdeněk Škromach. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Suchánek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, státní rozpočet na rok 2010 by mohl být a je kritizován jak z levé strany politického spektra, tak z pravé. Každý z nás by měl jistě jinou představu o tom, jak by měl vypadat, je však nutno vycházet z dané ekonomické situace a z toho, že Sněmovna schválila tzv. Janotův balíček.
Z ekonomického hlediska by bylo jistě logičtější snížit výdajový rámec státního rozpočtu a hledat úspory na výdajové straně než hledat další možnosti na straně příjmů zvyšováním např. daňové zátěže u přímých a nepřímých daní. Přestože se státní rozpočet na rok 2010 tváří jako úsporný, není to tak úplně pravda. Z celkového počtu 41 kapitol se 12 kapitolám rozpočtové výdaje zvýší. Dluhové zvýšení rozpočtových výdajů je opodstatněné v případě, že podporuje restrukturalizaci ekonomiky s dlouhodobými efekty. To jsou výdaje na infrastrukturu, vzdělání a podnikatelské prostředí. Ze zvýšených výdajů rozpočtu si však nejvíce přilepší administrativní kapacity Ministerstva životního prostředí, Úřad na ochranu osobních údajů, Český statistický úřad atd. atd. Ty samozřejmě žádné dlouhodobé prorůstové efekty nepřinášejí, ba naopak. Kapitolám Akademie věd nebo MŠMT se výdaje výrazně propadnou.
Z výše uvedených důvodů bych varoval před přesuny z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury, na které je mimochodem navázáno čerpání z evropských fondů, a použít tyto peníze na výdaje, např. na 13. důchody nebo jejich valorizaci, i když na tato opatření nevznikla zákonná povinnost.
Myslím si, že je potřeba neprodleně zahájit diskusi o strukturálních reformách sociálního systému založených na těchto tématech: provázání podpor v nezaměstnanosti na veřejně prospěšné práce, na veřejnou službu, případně na účast v rekvalifikačních kurzech, zrušení automatické indexace, analýzu souběhu dávek a jejich dopad na motivaci k práci, diferenciaci dávek podle příjmové a majetkové situace žadatele, snížení investičních výdajů cestou obtížně zdůvodnitelné diskrepance v relativních cenách bytové a infrastrukturní výstavby mezi soukromým a veřejným sektorem atd. atd.
Přestože jsem pro schválení státního rozpočtu v předložené podobě s co nejmenšími zásahy do jednotlivých kapitol, jsou v něm i věci, se kterými nelze souhlasit. Tady bych se zastavil u tzv. malých rozpočtových opatření, která novináři nazývají porcováním medvěda. Všechny politické strany v této Sněmovně deklarovaly, že v letošním roce k tomuto opatření nedojde, a to i s tím vědomím, že jsou to všechno peníze do investic obcí, měst, event. do sportu. Udělali jsme to i s tím vědomím, že mají nepominutelné doprovodné efekty, jako je zaměstnanost v těchto obcích, práce pro malé firmy, zlepšení pracovního prostředí dětí ve školách, pro sport apod., a udělali jsme to i s tím vědomím, že jsou to nejlépe hlídané peníze. Kromě ze zákona stanovených úřadů, které hlídají tyto investice, jsou to samozřejmě novináři, kteří se o tyto investice nejvíce zajímají. A ejhle - máme tady jiného medvídka, špatně kontrolovatelného, neinvestičního charakteru, řekl bych takového medvídka obětního, který bude projeden.
Když jsem si včera v tisku přečetl článek, že Ministerstvo kultury vyčlenilo 400 mil. korun na podporu filmových štábů, které budou natáčet své filmy v České republice, zůstal jsem v němém úžasu. To znamená, že podle pravidel stanovených tímto ministerstvem bude ministr jmenovat pětičlennou komisi, která rozhodne, zda je daný film kulturním přínosem, a bez výběrového řízení bude štáb odměněn dvacetiprocentním uhrazením nákladů na natáčení. Pokud je toto myšleno vážně, tak bude asi nutné se ve druhém čtení státního rozpočtu zamyslet a přesunout téměř půl miliardy korun na důležitější věci, než je mj. stravné a nocležné těchto filmových štábů.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Suchánkovi. Slova se ujme pan poslanec Zdeněk Škromach a připraví se paní poslankyně Michaela Šojdrová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, paní poslankyně, páni poslanci, já myslím, že celá debata směřuje neustále ke stejnému. Jedni říkají, že je tady málo peněz a že je potřeba přidat na to, na ono, a vždycky ten obor, který ten člověk tady prezentuje, tak říká, že všechno ostatní je víceméně zbytečné, předimenzované, ale že ten konkrétní obor, který on tady zastupuje, nejvíce potřebuje. Jiní zase říkají, že je potřeba snižovat daně, a když to dáme dohromady, tak nejlepší výsledek by byl nulové daně a maximální výdaje.
Já myslím, že tady je potřeba skutečně začít hovořit o věcech věcně a otevřeně. Vždycky když se vytrhne něco z kontextu, tak to vypadá, jako že to tak je a ve skutečnosti je to mnohdy irelevantní. Tady na internetu mi píše přítel z Facebooku Jindřich o tom, jak nás sleduje a jak mu to připadá mnohdy jalové a že vás mám všechny tady pozdravit. Tak vás pozdravuji. A doporučoval bych mnohdy, abychom si možná takové ty diskuse trošku konzultovali i s těmi, kvůli kterým je vedeme, a to jsou občané této země. Mám pocit, že se tady někdy tak štengrujeme mezi sebou, což je sice fajnové a vypadá to hezky, ale je to trošku odtržené od reality.
Debata by v zásadě měla být o tom - a já si myslím, že všichni chceme, aby byl vyrovnaný rozpočet, aby byl přebytkový, abychom měli rezervy, abychom mohli splácet dluhy minulých vlád, obzvláště po těch z 90. let, kdy se tady rozprodal - nebo rozprodal: rozdal, a to je paradoxní, že tady pravice rozdávala majetek v tzv. kuponové privatizaci. Docela by se nám hodilo těch 500, 800, možná 900 mld. korun, kdybychom je měli na zvláštním fondu, ze kterého bychom potom mohli financovat např. důchodovou reformu apod. Ty peníze tady nejsou. Paradoxní je, že když už se privatizovalo za peníze, tak tyto privatizace organizovala a připravila sociální demokracie nebo vlády, kde byla zastoupena sociální demokracie, protože všechny minulé vlády byly koaliční a v podstatě ať už se ty strany jmenují jakkoli, ať jsou parlamentní, nebo neparlamentní, tak víceméně vždycky to bylo o stejných lidech.
Pan kolega Bratský tady bratrsky předčítal o tom, jak se mění poměr výdajů v jednotlivých kapitolách. To je přece matematika velmi jednoduchá. Stačí na to trojčlenka, nebo možná jenom sčítání a odčítání a trošku procent, protože samozřejmě jestliže při stejném základu snížíme příjem státního rozpočtu a snížíme celkový objem, tak se nám podíl mandatorních výdajů samozřejmě musí zvýšit. A že roste podíl právě Ministerstva práce na celkových výdajích, je evidentní, protože - a myslím, že by bylo dobré to říct tady na mikrofon, možná dole na tiskovce, jasně těm, kteří říkají, že vlastně ty daně a pojištění tak dramaticky všechny zatěžují. Samozřejmě, to bylo vždycky. Já si vzpomínám na tu pohádku, kdy uhlíř ukryl výběrčího daní na noc před medvědem, a když ráno vstal, říká: Uhlíři, daně už máš zaplacené? ***