(18.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paroubkovi. Budeme pokračovat. Nyní pan poslanec Petr Bratský, připraví se pan poslanec Petr Gandalovič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, pane předsedající. Já si myslím, že jednáme v mimořádné situaci, jednáme o rozpočtu v době světové hospodářské krize a v době, kdy v této chvíli měla zasedat už zde nová Poslanecká sněmovna. Možná že je dobře, že tu zasedají poslanci, kteří slibovali na čtyři roky, a že to, co se odehrálo, mohou posuzovat v prizmatu čtyř let svého volebního období. Měli bychom ovšem startovat tímto rozpočtem i střednědobé a dlouhodobé národohospodářské cíle České republiky. Právě proto, že je tak mimořádná situace. A z národohospodářského hlediska se nemůžeme dívat jen na rozpočet jednoho roku, dokonce ani dvou, tří, čtyř let, ale musíme posuzovat jakési startování vývoje, kam bychom tuto zemi chtěli posouvat, kam bychom se chtěli jednoho dne dostat, které priority bychom chtěli podpořit. A dám jen jeden příklad. Například severské země, které před několika málo lety vsadily na vzdělání a školství, dnes už to zaznělo několikrát, se v dnešní době vypořádají mnohem lépe jak s hospodařením svých zemí, tak se světovou hospodářskou krizí a mají nastartovanou společnost někam mnohem dál než země, které některé tyto kapitoly zanedbaly.
Samozřejmě máme spektrum politických stran, kdy každý ty cíle vidí trochu jinak. Já jsem si dovolil pro vás připravit takovou tabulku našich rozpočtů za posledních deset let. Měli bychom se na ni podívat a možná z ní vycházet. Nebudu číst všechna čísla, samozřejmě nebudu vás tím unavovat, ale možná budete rádi, protože se jmenuji Bratský - to má základ ze slovenštiny: přátelský, kamarádský - já vám to všem samozřejmě přepošlu před druhým čtením, že se na ta čísla podíváte, i na procenta, která jsem spočítal. Procenta, která se týkají jednotlivých kapitol. Protože to je velmi důležité, abychom věděli, jaké procento každoročně státního rozpočtu která ta kapitola vlastně měla a jak se vývoj dělal. Řeknu jen několik čísel a ukážu vždycky ty skoky, možná vás to bude některé zajímat. Je to od roku 2000 do roku 2009.
Například Ministerstvo životního prostředí se pohybovalo okolo 0,5 % a pak prodělalo svůj zajímavý skok v roce 2006 na 1,5 % a od té doby zhruba toto 1,5 % si drží a to i pro letošní rok - tam jde dokonce i výše, ale je to, řekněme, nějaký trend, který se zdál v posledních dobách, že je správný. A Martin Bursík se teď na mě podíval, asi se začíná i usmívat. Asi je to jistě správné, já jako skaut s tím také souhlasím.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. To by vás zajímalo možná také. A možná i Akademie věd České republiky. To je zajímavý článek našeho rozpočtu, který za těch deset let se drží pořád stejně. Ať byly jakékoli vlády, tak zhruba toto ministerstvo se pohybovalo vzhledem k celému státnímu rozpočtu pořád přibližně stejně, zůstalo, jak říkají mariášníci, na svých. Pohybovalo se mezi 11,5 %. Takže tady jsme nic zvláštního neudělali. Já se domnívám, že do budoucích let bychom se měli zamyslet a měli bychom tento resort vážně podpořit, nejen o tom hovořit. Vážně proto, že je to propojení školství a vědy a výzkumu. Jsou to jasné prorůstové věci do budoucnosti, které bychom měli pro naši společnost připravit a máme za to odpovědnost. Ne možná ještě v tomto rozpočtu, ale nová Poslanecká sněmovna by si toto měla zapamatovat a rozhodně by měla startovat vývoj tímto směrem.
Ministerstvo kultury se pohybovalo zhruba na těch svých kolem 0,8, ale to jsou věci, které se jistě občanů týkají.
Ale možná by vás mohlo také zajímat Ministerstvo dopravy, které se pohybovalo mezi 0,5 až 2,5 %, a to až do roku 2008, kdy udělalo skok na 5,4, resp. 4,4 v letošním roce, ale je to zhruba dvojnásobek. Čili doprava začala v posledních třech letech dostávat o něco více. Je to jakýsi náznak toho, že zřejmě Sněmovna se rozhodla podpořit infrastrukturu naší země, možná i to je krok správným směrem.
Ministerstvo zdravotnictví se pohybovalo vždy kolem svého 0,9 až 1 % a Ministerstvo práce a sociálních věcí má trend od 35 % skokově v posledních dvou třech letech až na zhruba 40 % státního rozpočtu. To je trend, který si asi přály spíše levicové strany, ale přitom je zajímavé, že se největší skok odehrál za vlád, řekněme, stávajících. A je to možná trend, který by se mohl pomalu zastavovat.
A co se mi líbilo na tabulce nejvíc, když jsem si ji srovnával: Zatímco v letech 2003, 2004 a 2005 se Všeobecná pokladní správa pohybovala mezi 21 až 26 %, neboli ta vata, kterou měla každá vláda k dispozici pro ten rok, Sněmovnou schválená, byla poměrně vysoká, tak trend jsme začali velmi snižovat a momentálně se pohybuje v posledních dvou letech kolem 13, resp. 12,5 %. To je myslím správný vývoj, tam bychom měli právě hledat drobné rezervy pro ty kapitoly, které bychom případně chtěli posílit.
Proč o tom hovořím a proč vás možná zdržuji v tomto pozdním čase tak dlouho. Chtěl jsem říci, že my bychom měli posoudit rozpočet z nějakého národohospodářského hlediska. Já osobně jsem shledal stávající rozpočet tak, jak je připraven, že zhruba odpovídá tomu, co by si asi Poslanecká sněmovna pro poslední rok svého rozhodování mohla nebo měla přát. Zhruba ta čísla ve věcech a kapitolách odpovídají životu obyvatel. Nejsou to silové resorty. Páni ministři mně odpustí, byli tady nejdéle a byli tady poctivě celou dobu. Já jsem hovořil o těch kapitolách, které se týkají spíš opravdu občanů a těch ministerstev, které se dotýkají každodenního života, ať mně bůh netrestá, silovým resortům se omlouvám. Ale zdá se, že v těchto ukazatelích rozpočet je připraven tak, že bychom ho měli posunout do druhého a třetího čtení. A právě před tím druhým čtením jsem vám některá tato čísla sděloval. Rád vám je zašlu v té řadě, jak jsem je zpracoval, a budu rád, když se zamyslíte i z tohoto hlediska nad svými návrhy, kterými budete chtít obohatit druhé čtení. Pan ministr kývá a na druhou stranu pevně doufá asi, že těch našich námětů a nápadů nebude zas tolik.
Pak zmíním ještě jednu věc, nedá mi to, musím. Ještě se mi zdálo, že mnoho řečníků nehovořilo o takové té podpůrné věci - o penězích, které odvádíme každoročně, ale zároveň se z nich přilévá do našeho rozpočtu z Evropské unie. Mám tady tabulku čerpání fondů, poslední tabulku k 30. 9. Fondů, které jsme měli vyčerpat v roce 2004 až 2006, díky tomu, že jsme měli prodloužené doby, mohli jsme čerpat ještě další roky. Ukazuje se, že některé resorty si nevedly zas až tak dobře a je to škoda. My bychom měli využít těch pěti let, která máme v tomto období, pro to, abychom ještě lépe operační programy připravili, abychom vyčerpali co nejvíce. Nechci dávat příklad třeba Řecka, které je z ekonomického hlediska jednou z nejhorších zemí, ale přitom čerpá nejvíc z evropských fondů a již třikrát dostalo peníze na jednu dálnici a nestojí tam ani kilometr. O těchto špatných evropských příkladech hovořit nechci. Ale třeba odborné vzdělávání, rozvoj venkova, multifunkční zemědělství vyčerpalo za roky 2004 až 2006 jenom 68,2. To je opravdu málo. A potom jsou tam další operační programy rozvoje lidských zdrojů, kdy tři programy se pohybují kolem 75 až do 78 %. Já si myslím, že to jsou chyby, které se staly v minulosti. Je zbytečné se bavit o tom, které vlády co zavinily, nezavinily, protože jsme se na tom podíleli všichni. My jsme se snažili ve výboru pro evropské fondy pro to nové období velice prohánět jednotlivá ministerstva, i ministerstvo místního rozvoje, které nad tím vším má jakýsi gesční dohled. Já se domnívám, že tudy vede cesta i dál na posílení našich rozpočtů, protože ty peníze, které jsme odvedli a odvádíme každoročně do Evropy, tam prostě vždycky jdou. A jen na nás je, kolik jich dokážeme získat zpátky, abychom nebyli dotační zemí, ale naopak spíš zemí, která zatím umí lépe využít těchto možností.
Děkuji za pozornost. ***