(17.50 hodin)
(pokračuje Hrnčíř)
Proč jsem se tak podrobně zabýval touto málo populární kapitolou státního rozpočtu? Už jsem tady slyšel, že jsou návrhy a řeší se, že by se mělo přidat tam či onde, že je zapotřebí přidat na určité sociální výdaje, bylo by dobré valorizovat platy a důchody či jiné bohulibé výdaje v tom či kterém resortu státního rozpočtu. To vše, dámy a pánové, co činíme v tomto návrhu státního rozpočtu na příští rok, je díky rekordnímu schodku a rekordnímu deficitu. Vše, co v příštím roce utratíme, budeme splácet nebo budou splácet naši následovníci ještě v roce 2015, 2020 a dále. A já se děsím toho okamžiku, kdy - řečeno sportovním žargonem - se kapitola státního dluhu posune ze čtvrtého místa na tu - sportovní terminologií řečeno - na tu bednu, kdy budeme na tom třetím nebo druhém, neřkuli prvním místě.
Dámy a pánové, když už se musíme zadlužovat, a my to samozřejmě v té současné ekonomické situaci, v jaké jsme, zcela určitě chápeme, to není nic, na co bychom nebyli připraveni, tak se snažme aspoň tento státní rozpočet mít co nejvíce proinvestiční, co nejvíce bránící důsledkům této hospodářské situace a co nejvíce zachovávající pracovní místa. Když už se zadlužujeme, investujme do budoucnosti, investujme do infrastruktury, do vědy, vzdělání, výzkumu. Když už tak drahé zdroje používáme, tak ať je investujeme do budoucna. Pokusme se odolávat pokušením zvyšovat dále mandatorní výdaje. Je to ten způsob, za který nás už léta kritizuje Mezinárodní měnový fond a v poslední době i Evropská komise.
Dámy a pánové, zadlužování v době hospodářské recese, hospodářské krize, je pochopitelné, ale je neomluvitelné v dobách hospodářského růstu. Prosím, abychom se už z této situace poučili a v době konjunktury už nikdy neopakovali stomiliardové deficity státního rozpočtu.
V tomto smyslu, co jsem řekl, musím říci, že návrh KSČM na neschválení základních údajů státního rozpočtu chápu jako velmi nezodpovědný vůči budoucnosti, protože zhoršuje stav našich veřejných financí a jakýmsi způsobem i naši mezinárodní prestiž a postavení u mezinárodních organizací.
Návrh KSČM na neschválení základních údajů státního rozpočtu nepodpoříme. Jako klub Občanské demokratické strany naopak podpoříme takový návrh, který byl předložen rozpočtovým výborem, který základní údaje státního rozpočtu schválí. Děkuji za pozornost. (Potlesk pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlovi Hrnčířovi. S faktickou poznámkou Jiří Dolejš, poté již řádně přihlášený poslanec Jiří Paroubek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Dolejš: Omlouvám se panu kolegu Paroubkovi, ale opravdu budou to jenom dvě věty.
K té nezodpovědnosti. Já si myslím, že odpovědnější je říci si dvakrát měř a jednou řež, než na to vlítnout a pak se divit, co jsme způsobili.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času.
Nyní tedy pan poslanec Jiří Paroubek. Připraví se pan poslanec Petr Bratský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, státní rozpočet je navrhován jako deficitní se schodkem téměř 163 miliard korun. Tato zpráva není dobrá. Daleko horší je ale zpráva o deficitu rozpočtu roku 2009, který může přesáhnout až 200 miliard korun. A úplně nejhorší zprávou by bylo setrvání na těchto číslech do budoucna.
Pominu dezinterpretaci českých médií o tom, že se podle Evropské komise naše veřejné finance propadly až na chvost Evropské unie. To je sice velmi děsící, a tudíž pro média zajímavá zpráva, a je to jistě i politicky velmi dobře využitelné takzvanými ekonomickými experty, nebo spíše pokrytci. Strašit lidi bankrotem státu jde některým kolegům i zde ve Sněmovně velmi dobře, zejména těm, kteří ještě nedávno odpovídali za správu státních financí.
Co je tedy pravdy na tom, že jsme na chvostu Evropy? Předně, Evropská komise vede své sledování ve třech skupinách zemí podle rizika skrytého ve veřejných financích, pokud by tyto zůstaly beze změn po následujících padesát let. U nás by to znamenalo pokračovat v tom, co činila Topolánkova vláda, tedy v ničem jiném kromě vybudování daňového ráje pro příjmově nejsilnější. Tedy pokud neodstraníme Topolánkův batoh, nepodpoříme mladé a jejich rodiny, neprovedeme důchodovou reformu, budeme pokračovat v klientelismu a korupci při státních zakázkách, pak, dámy a pánové, za padesát let bude dluh veřejných financí astronomický.
Dnes tvoří podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu zhruba 32 %, na konci roku 2010 by měl tento podíl činit zhruba 38 %. Evropská komise nás již před časem zařadila do třetí, tedy nejhorší skupiny. Topolánkovy reformy nám ovšem v této skupině zajistily zcela pevné místo. Není samozřejmě příjemné být takto hodnocen, ale na druhou stranu našimi spolužáky v této skupině jsou například Velká Británie, Slovinsko, Irsko, Malta, Kypr, Španělsko a Slovensko, tedy ne zas tak úplně špatná společnost. A v těchto zemích nepozoruji hysterii kolem zadlužení našich vnoučat, tak jak ji zřejmě z nedostatku jiných témat či z nedostatku primárního ekonomického povědomí a ekonomických znalostí a schopnosti vnímat souvislosti vidí experti ODS či pravicoví takzvaní národohospodáři.
Znovu opakuji, dnes nehrozí žádné riziko státního bankrotu, ztráty kreditu země a znepřístupnění dluhopisových zdrojů. Dnes hrozí naopak riziko nicnedělání, riziko lhaní si do vlastní kapsy, riziko nikoliv rozkradení, ale dokradení ekonomik. S rizikem nicnedělání a lhaní si do vlastni kapsy máme zkušenosti z doby sestavení státního rozpočtu pro letošní rok. Ten, který - ten dobrý hospodář, který dnes tak zasvěceně vystupoval, sestavil ten rozpočet tak, že počítal s téměř pětiprocentním růstem ekonomiky. Už koncem roku 2008 bylo více než jasné, že zde máme krizi, že onen ostrůvek stability topolánkovsko-kalouskovských proklamací neexistuje, ba že se zvolna potápí. Ale i tak tehdejší koalice ústy pana ministra Kalouska setrvávala na svém. Naše žádosti o zreálnění rozpočtu se míjely účinkem, a tak výdaje státního rozpočtu zůstaly nezměněny. Žádné úsporné balíčky se nerealizovaly. Tehdy byl správný čas chovat se jako dobrý hospodář.
Dnes jako mávnutím proutku tehdejší sveřepí zastánci zcela nerealistického růstového rozpočtu bijí na poplach a šetřili by, až by se z nich kouřilo. Tedy ale jen, pokud se bude šetřit na obyčejných lidech - na důchodcích, na rodinách s dětmi. Pokud by se mělo šetřit na nich samých, nebo dokonce zvýšit daňovou zátěž příjmově nejvyšší skupině nad 100 tisíc příjmu měsíčně, tak to zase ne. De facto tak bývalý ministr Kalousek sestavil rozpočet s rekordním schodkem kolem až 200 miliard korun. Jen to nikomu neřekl a vlastně to nechce říci ani dnes. Výdaje zachoval. Příjmy díky krizi a díky Topolánkově reformě spadly dolů. Na druhou stranu fakt, že nebyly osekány výdaje potřebným, jistě napomohl udržet alespoň jakous takous poptávku. Otázkou je, zda je tedy pan Kalousek prozíravá jednička, nebo zda pouhou neznalostí sestavil rozpočet roku 2009 jako alespoň velmi částečně protikrizový.
Každopádně na dnes projednávaném rozpočtu oceňuji to, že již snad nic neskrýváme, že skutečně sestavujeme rozpočet s plným vědomím možných daňových příjmů i rozpočtových výdajů. Osobně nepovažuji navrhovaný deficit za hrůzostrašný. Letos ne. Platíme za nicnedělání z doby nástupu krize, platíme za nulovou stimulaci ekonomiky v krizové době, za rozvrat fungujícího daňového systému, za zákony z Topolánkova batohu. ***