(17.40 hodin)
(pokračuje Bohdalová)
Kde má tedy školský pracovník, učitel, ředitel školy i nepedagogický pracovník hledat motivaci? Je to asi jedině láska k dětem, k práci s dětmi a láska ke vzdělání, ale já si myslím, že ani za tuto bohulibou lásku si ten učitel ani ten nepedagogický pracovník chleba nekoupí, doma nezatopí a nebude moci dát děti studovat.
Určitě tady je mnoho velmi renomovaných a zkušených ekonomů, kteří namítnou, že není kde brát, že se nesmí navýšit schodek státního rozpočtu, že to je zločin. Ano, rozumím tomu a věřím tomu. Ale ten jeden případ, který jsem tady zmiňovala, oněch 300 mil. na jednom bodu, na jednom úseku nějaké dálniční stavby, tak když bychom prověřili všechny navrhované dálniční stavby, zjistili, jak jsou vyprojektovány, zda jsou navrhovány v tom objemu peněz, které opravdu budou stát, a vzali jich třeba dvanáct, tak hle, máme ty 3,7 mld. Kč, které potřebujeme na dofinancování školství. A není to o tom, jak tady hovořil kolega Libý, že máme vystoupit před občany a mluvit s nimi o tom, kde nebudeme stavět dálnici. Ne, my chceme stavět dálnice. A já za jižní Čechy - jsem z jižních Čech, my chceme v jižních Čechách dálnici, ale nemusíme ji mít tak drahou, nemusíme ji mít nejdražší v Evropě. Vždyť víme, že náklady na jeden kilometr dálnice u nás jsou o čtvrtinu dražší než kdekoli jinde.
Přečetla jsem si nedávno v časopise Školství několik reakcí z politického, kulturního i veřejného života na to, jak se teď dívají na školství a na financování školství. Dovolte mi, abych tady dvě velmi krátké citace uvedla. Jedna z nich je od pana Jaroslava Svěceného, velmi známého houslisty. Říká: "Myslím, že nejhorší je, když se šetří na školství, aby národ nadále hloupnul. To je to nejhorší, co se může stát. Napadá mě řada věcí, na kterých by se dalo ušetřit, a nemuselo by to být školství. V tomto státě se peníze rozhazují. Miliardy protékají jako průtokovým ohřívačem a pak se šetří na platech učitelů. Vím, o čem mluvím. Jsem z kantorské rodiny, moje maminka celý život učila. A jaký bude výsledek těchto škrtů? Dobří učitelé ze školství odejdou a ti, kteří zůstanou, budou svoji práci brát pouze jako zájmovou činnost."
A druhá citace, od mé jmenovkyně, herečky Jiřiny Bohdalové, i když s jejím drsným humorem někdy nemusím souhlasit, ale toto, co řekla, mně přijde trefné: "Učitelům nižší platy? Méně peněz na vzdělání? To by podle mého soudu mohlo projít leda u hotentótů a mohli by si to nechat vyšít na vlajku. Projde-li to našim zákonodárcům, pak si to na vlajku můžeme nechat vyšít my."
A chtěla bych ještě k panu kolegovi Šeichovi prostřednictvím pana předsedajícího, napadal sociální demokracii z toho, že lže občanům. Ale já nevím, kdo sliboval před třemi lety, před volbami 2006, každému důchodci navíc tisíc korun, bezplatné zdravotnictví a další a další věci. My jsme to nebyli!
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Vlastě Bohdalové. Slova se ujme pan poslanec Pavel Hrnčíř, připraví se pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Děkuji. Vážený pane ministře, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, máme před sebou návrh státního rozpočtu na příští rok, ve kterém plánujeme příjmy ve výši 1 bilion 22 miliard a výdaje ve výši 1 bilion a 185 miliard. Rozdíl ve výši téměř 163 miliard, tedy státní deficit je navrhován k vypořádání následujícím způsobem: zvýšením státních dluhopisů, dlouhodobých úvěrů a změnou na účtech státních finančních aktiv. Tak se s problémem formálně vypořádala vláda a v tomto smyslu byl i předložen návrh usnesení rozpočtového výboru. Tento navrhovaný způsob vypořádání má však své důsledky, které budou mít dopady na naši budoucnost, a je záhodno o nich tady zcela určitě mluvit, rozebírat a analyzovat.
Je zapotřebí říci, že tímto návrhem státního rozpočtu na rok 2010 pokračuje další zadlužování České republiky, akceleruje a zvyšuje se dynamika našeho zadlužování způsobená schodky státního rozpočtu. Tímto návrhem státního rozpočtu neplníme náš vlastní závazek o plných 125 mld., neboť jsme si naplánovali schodek státního rozpočtu do 38 mld. v příštím roce. Byť to byl závazek, který si dala vláda Mirka Topolánka, je to závazek, který vyplývá z našich dohod, které jsme dali vůči evropským orgánům a zavázali jsme se splněním maastrichtských kritérií. Státní dluh by měl na konci roku 2010 činit podle odhadu učiněného Ministerstvem financí 1 bilion 338 miliard korun a naroste tak o dalších 15 % oproti letošnímu roku. Bude desetkrát větší než státní dluh před patnácti lety a bude činit již 36 % hrubého domácího produktu.
Zajímavá je kapitola číslo 396 Státní dluh, která je podle mého názoru neoprávněně opomíjena, ačkoliv je to v posledních letech jedna z nejvýznačnějších kapitol, která nabývá na svém významu co do výše svých výdajů. Takovéto výdaje, jako má státní dluh, a to výši 77,5 mld. Kč, by mu mohl závidět leckterý ministr české vlády, protože co se týče výdajů, je kapitola Státní dluh na čtvrtém místě pomyslného žebříčku. Vyšší rozpočet má jenom Ministerstvo práce a sociálních věcí, Všeobecná pokladní správa a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Všechny ostatní resorty, jako je Ministerstvo dopravy, Ministerstvo obrany, Ministerstvo spravedlnosti, jsou, co se týče výdajů, až za kapitolou číslo 396 Státní dluh. Našel jsem si ještě další porovnání. Kapitola Státní dluh má podle výše výdajů 10krát větší rozpočet než Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo kultury, 12krát větší rozpočet než Ministerstvo zahraničních věcí, 15krát větší výši výdajů než akademie věd a 500krát větší výdaje, než má Ústavní soud.
Blíže k jednotlivým položkám, které jsou zajímavé. Výdaje státního dluhu. Největší část, jak jsem řekl z těch 77,5 mld., zabírá obsluha státního dluhu, která má 64,7 mld., z čehož nejvyšší položka zase jsou úrokové výdaje ve výši 63 mld. Kč. Možná by nás, poslance i občany, zajímalo, kolik z toho státního dluhu vlastně splácíme, z toho, co jsme si půjčili, kolik z té jistiny splácíme. Ze státního rozpočtu, dámy a pánové, splácíme 4 miliony korun. Ne 4 miliardy, ne 40 miliard, ale 4 miliony korun, protože zbytek jistiny závazku ve výši 84 miliard a 54 milionů korun splácíme formou další emise státních dluhopisů. Neboli jinak řečeno, vytloukáme dluh dluhem.***