(17.30 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Již zde pan poslanec Šeich - jehož jméno si pamatuji - uvedl, že Evropská komise umístila Českou republiku aktuálně do nelichotivé skupiny nejvíce rizikových zemí z pohledu vývoje veřejných financí. Dlouho jsme zde především ze strany levice poslouchali, že mnohé evropské země jsou daleko více zadluženy. Je to pravda. Jenže tento argument nám v případě dramatického a neudržitelného nárůstu dluhu do budoucna pomůže leda tak do protektorátu Mezinárodního měnového fondu, nebo chcete-li, nějakých temných pekel státního bankrotu.
Nechci zde chodit příliš do minulosti, o minulosti tady byla poměrně velká debata, ale zmíním pouze jednu záležitost, která demonstruje nárůst mandatorních výdajů, a to je zákon o sociálních službách z roku 2006.
V dnešním dopoledním vystoupení pan předseda Cyril Svoboda vyzval vládu, aby nastavila systémový přístup k financování sociálních služeb. To byla také snad ambice zákona z roku 2006, který byl schválen ještě v minulém volebním období a jehož předkladatelem za vládu byl bývalý pan ministr Škromach. Zákon z roku 2006 dal vzniknout bezpočtu nových poskytovatelů sociálních služeb. Nic proti tomu, ale stát výdaje na tyto služby svého času odmítl převést krajům, v roce 2005, do rozpočtového určení daní a sám na stále rostoucí výdaje prostě nemá. Kraje, dnes ovládané levicí, své volné prostředky rozpouštějí do zdravotnických poplatků a jiných, mnohdy podivuhodných výdajů ve vztahu k problematice sociálních služeb vcelku s pohotovým argumentem: Stát nám peníze na tyto výdaje odmítl převést, a tudíž se zavázal k jejich plnému financování. Demonstruji to pouze z toho důvodu, že jak již zmínil pan poslanec Nečas, jen příspěvek na péči, který měl být hlavním a výlučným způsobem financování sociálních služeb, se zvýšil za zhruba dva nebo tři roky trojnásobně - ze 6 mld. původního bývalého příspěvku na bezmocnost na 18,5 mld., dokonce myslím v minulém roce to bylo 19, protože Topolánkova vláda musela udělat jistou korekci nárůstu a vzlínání těchto výdajů. Prostě je evidentní, že samotný stát nemůže do veškerých oblastí života vstupovat finančně v takovém rozsahu.
Tento rozpočet, který předložila současná vláda, lze kritizovat určitě zprava. Mně se nelíbí plánovaný deficit ve výši 163 mld. korun. Z druhé strany je potřeba zmínit, že z pohledu předloženého návrhu rozpočtu na příští rok musíme konstatovat, že vláda i v této současné politické situaci, potažmo Ministerstvo financí, těžko mohla připravit koncepčně jiný rozpočet. Za stávající situace to fakticky nelze. Větší škrty výdajů narážejí především na zákonem stanovené povinnosti. Bez dalších legislativních změn, bez skutečných reforem se těžko pohneme k nižším schodkům, byť nechci tvrdit, že se nedají v jednotlivých kapitolách nalézt nějaké rezervy. Detailní debaty nad jednotlivými kapitolami jsou však předmětem druhého čtení.
Považuji, a to již v závěru, za pozitivní, že Ministerstvo financí na druhé straně také plní přísliby ve vztahu k obcím a městům. Tady myslím pan poslanec Dolejš se úplně neseznámil podrobně s kapitolou Všeobecné pokladní správy, protože to, co pan ministr Janota ještě jako náměstek ministra slíbil - navýšit příspěvky na adekvátní placení výkonu státní správy obcemi a městy - se skutečně stalo a je potřeba ocenit v tuto chvíli jeho postoj a postoj této vlády.
Vážené kolegyně a kolegové, předložený návrh státního rozpočtu na rok 2010 vychází ze strategie stáhnout nepříznivý vývoj deficitu v příštím roce pod 170 mld. Můžeme diskutovat, nakolik tato ambice je vysoká, nebo nízká, ale je to ambice, která vychází v současné době z možností stávající vlády. Tato ambice se podařila a z tohoto hlediska základní rozpočtová čísla, byť s tím mám také své vážné problémy, si v prvním čtení zaslouží myslím naši podporu. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vladislavu Vilímcovi. Slova se ujme paní poslankyně Vlasta Bohdalová, připraví se pan poslanec Pavel Hrnčíř. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsme zde projednávali před měsícem návrh protikrizového balíčku, tato Sněmovna přijala podpůrné usnesení, aby se vláda při sestavování rozpočtu zamyslela nad snižováním platů pracovníků ve veřejném sektoru, a to snižování o 4 %. Toto doprovodné usnesení, které jsem zde navrhla, tato Sněmovna přijala. Ale když jsme se podívali do rozpočtu, který nám je zde předložen, tak toto usnesení akceptováno nebylo. Jsem si vědoma, že žijeme v době, kdy zatěžovat rozpočet dalšími výdaji je, jak už tady kdosi řekl, trestuhodné. Nechtěla bych, abychom se my nebo třeba naše děti dočkali státního bankrotu. Myslím si ale, že se dají najít prostředky ve financích, které má stát k dispozici, které by se daly využít.
V minulých dnech jsem se musela při čtení tisku a poslouchání televize docela zasmát. Bylo to tím, jak byla vyřešena dlouho se táhnoucí kauza s paní Havránkovou, která vlastní pozemky pod výstavbou dálnice D11 ve směru na Hradec Králové, kdy tahanice trvaly dlouho, neměly konce, ale pak se našlo řešení. Řešení bylo takové, že navrhovaná stavba se zeštíhlila, funkčnost stavby byla zachována a navíc se ušetřilo jenom na tomto jednom místě stavby 300 mil. korun.
Proč o tom hovořím? Včera byla předsedovi Poslanecké sněmovny panu Vlčkovi předána petice, která má název Vzděláním proti krizi, kterou podepsalo téměř 90 tis. pracovníků ve školství, ale i lidí, kteří sympatizují se školstvím, rodičů dětí a dalších. Svým podpisem se vyjádřili ke krizi v českém školství; nejen k podfinancování mezd, chybějícím milionům na školní pomůcky a další vzdělávání pedagogických pracovníků, ale i nad tím, jak navenek české školství v poslední době vypadá. Vím, že paní ministryně Kopicová se velice snažila pro svůj resort uchránit co nejvíce, ale přesto její snaha nestačí. Přišla dokonce s návrhem zjednodušení získávání peněz z evropských fondů, kdy každá mimopražská škola by mohla dosáhnout na 1 mil. korun, ale bohužel to nestačí. Skutečnost je taková, že když srovnáme připravovaný rozpočet s rozpočtem schváleným na rok 2009, tak v kapitole pro regionální školství bude na platy učitelů chybět 3,45 mld. korun, navíc se vůbec nepočítá se čtvrtmiliardou korun na pomůcky a peníze nechybějí proto, že bychom chtěli navyšovat mzdy, ale peníze chybějí na to, aby vůbec mzdy ve školství zůstaly na úrovni roku 2009, 2008. Když si vezmeme, jaký je průměrný plat v ČR, tak poslední dva roky plat ve školství už opět je pod republikovým průměrem. Pokud - a už jsem o tom tady hovořila - dojde k nezafinancování prostředků v kapitole Ministerstva školství a ke snížení mezd o 4 %, pocítí to naši pedagogové konkrétně tak, že budou mít měsíčně na výplatní pásce o 1400 až 1700 méně. ***