(17.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Za tuto dobu byl celkový kumulovaný deficit státních financí 360 miliard korun. Vaší zásluhou, vaší prací, vaším působením. Za tři roky, 2007 až 2009, je ten celkový deficit 240 miliard. Ano, v letošním roce bude deficit 162. Odhadovaný. Ano. Ale je to za stavu, kdy je více než čtyřprocentní pokles hrubého domácího produktu.
To, co je skandální, je především 98miliardový deficit z roku 2006 při šestiprocentním růstu hrubého domácího produktu. To je absolutní selhání ministra financí. (Potlesk pravice.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Pan zpravodaj s přednostním právem. Prosím.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Já myslím, že je potřeba uvádět korektní čísla. Vycházím ze statistiky Ministerstva financí. V letech 2002 až 2006 se zvýšil veřejný dluh České republiky o 250 miliard korun. V následujících třech letech se zvýšil o 350 miliard korun. Nicméně v letech 2002 až 2006 se zaplatilo téměř 90 miliard korun z tohoto státního rozpočtu, resp. z veřejných rozpočtů, na úhradu staré ztráty České konsolidační agentury, která vznikla v rámci transformačního období. Čili pokud si od těch 250 miliard korun v letech 2002 až 2006 odečteme 90 miliard korun, vychází nám částka úměrně nižší. V letech 2007 až 2009 narostl veřejný dluh o 350 miliard korun. Já si myslím, že to té minulé vládě nikdo neodpáře. To byly vaše rozpočty. Hlasoval pro ně pan poslanec Nečas. Ačkoliv tady teď ODS tvrdí, že se nechce zadlužovat, tak po její vládě tady zbyla sekera 350 miliard korun.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní další poznámka - pan ministr financí Eduard Janota. A pak faktická poznámka - pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím.
Ministr financí vlády ČR Eduard Janota Jenom pro korektnost. Musíme vzít do hry nejen deficity rozpočtu, nejen dluhy, které se platily za konsolidační agenturu, ale i zapojení prostředků z takzvaného privatizačního účtu, ať už na dopravu nebo na cokoliv jiného. Čili pakliže sečteme všechny tyto veličiny, můžeme říci zcela přesně, kdo o kolik rozpočty zadlužil. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Děkuji. Pan poslanec Miroslav Opálka - faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Možná malá analýza. Jedna věc je dluhy, druhá věc je příjmy. Já bych se podíval na příjmy Ministerstva práce a sociálních věcí od roku 2005, protože se říká, že tento úsek nejvíce zadlužuje státní rozpočet.
Když srovnám příjmy 2005 a 2006, je nárůst 25 miliard, 2006/2007 37 miliard, 2007/2008 už jenom 17 miliard, 2008/2009 se předpokládá 11 miliard a nyní rozpočtujeme proti rozpočtu 2009 minus 21 miliard. Vidíme tedy, že ten vývoj příjmů je asi ten základní.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Děkuji. Vrátíme se do rozpravy. Pan poslanec Vladislav Vilímec. Připraví se paní poslankyně Vlasta Bohdalová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, možná že při těch debatách o statistikách je dobré vzít si oficiální materiály Ministerstva financí, resp. vlády, zprávu k návrhu státního rozpočtu na rok 2010. Tam je na straně 73 napsáno, že státní dluh v roce 2002 činil 395,9 miliardy korun. Státní dluh v roce 2006, tedy v roce, kdy končila vláda Jiřího Paroubka, činil 802,5 miliardy korun. Pokud odečtete tyto dvě veličiny, zjistíte rozdíl více než 400 miliard korun dluhu, který způsobila vláda sociální demokracie. To pouze cituji z oficiálního materiálu, který je přílohou státního rozpočtu. Myslím, že je dobré se někdy podívat do oficiálních materiálů a nevytahovat zde čísla z rukávu bez patřičných podkladů.
Přiznám se, že nevnímám návrh státního rozpočtu na rok 2010 jako nějakou legraci pana ministra financí, jak tady také zaznělo. Také se přiznám, že to nepovažuji ani za žádnou past na poslance. Je to prostě zpráva o stavu veřejných financí. Je to samozřejmě zpráva, která není příliš příjemná pro celou Poslaneckou sněmovnu.
Myslím si, že nikoho nepotěší, když se podívá na návrh státního rozpočtu, na další zvyšování státního dluhu až na předpokládanou úroveň 36,4 procenta k hrubému domácímu produktu. Jistě to nepotěší ani pana ministra financí. Stejně tak jako nárůst státního dluhu meziroční o téměř 15 procent. Určitě nikoho, ani mě, nepotěší, že úrokové výdaje, pouze úrokové výdaje státního dluhu se v roce 2010 vyhouply na úroveň 63 miliard korun. Prostě od roku 1999, a nechci to nějak dramatizovat, si stát zvykl vydávat znatelně více ze svého rozpočtu, než kolik ekonomika dokáže nebo dokázala vyprodukovat, ať to bylo pod hesly "nízká zadluženost" nebo "zdroje tu jsou" nebo v závěru "dluhy se neplatí".
Chci také zdůraznit, že levicové koncepty, které zde také zazněly především z vystoupení komunistických poslanců, koncepty na zvyšování příjmů státního rozpočtu růstem daňových sazeb, v konečném důsledku buďto postihnou podnikatelskou sféru, nebo spotřebu. Důsledek je obdobný. Odrazí se to vždy na fungování ekonomiky.
Když ještě půjdeme k tomu státnímu dluhu ve vztahu k hrubému domácímu produktu, od roku 1999 se navýšilo ono procento trojnásobně. Tento nárůst - bez nějakých emocí, které samozřejmě vždycky jsou přítomny ve sněmovně při projednávání státního rozpočtu - je potřeba zastavit. Myslím si, že na tom se snad všichni dokážeme shodnout. Přijetí balíčku z tohoto pohledu bylo pokusem o jakousi záchrannou akci, byť jsem se s některými částmi balíčku jen velmi složitě vyrovnával. Je to ale pokus, jak alespoň v příštím roce předejít naprosto nekontrolovatelnému vývoji dluhu s nedozírnými následky.
Již na rozpočtovém výboru jsem uvedl, že hospodářská recese obnažila v plné nahotě neudržitelnou strukturu státního rozpočtu. Mluvilo se zde o mandatorních výdajích. Pan ministr financí mandatorní výdaje poměřoval k celkovým výdajům. Možná je spíše lepší ilustrativně poměřovat mandatorní výdaje ke skutečným příjmům rozpočtu. Mandatorní výdaje vyplývající ze zákona nebo z takzvaných jiných právních norem činí v návrhu státního rozpočtu 64,5 procenta příjmů rozpočtu. V porovnání se schváleným rozpočtem na rok 2009 se jedná o nárůst téměř 42 miliard korun a pokud bychom to srovnali se skutečností v roce 2007, jedná se o nárůst o více než 100 miliard korun.
S připočtením takzvaných kvazimandatorních výdajů, to jsou tedy převážně mzdy pracovníků organizačních složek státu nebo příspěvkových organizací a také kapitoly Ministerstva obrany nebo sociálních dávek, procento těchto fakticky povinných výdajů činí téměř 85 procent příjmů státního rozpočtu. Není ta situace sice tak dramatická, jak předestřel pan bývalý ministr Kalousek, ale téměř se blíží k tomu, že v podstatě veškeré příjmy státního rozpočtu, pokud se něco významně v budoucnu nestane, půjdou pouze na mandatorní, resp. kvazimandatorní výdaje. To znamená v tuto chvíli, alespoň z pohledu roku 2010, pouze 15 procent, tj. 155 miliard korun, když jsem si to odečetl, "zbývá" k takzvanému volnějšímu použití na ostatní investiční a neinvestiční výdaje. Vše nad tuto částku, vážené kolegyně a kolegové, jde na úkor dalšího zadlužování státu. ***