(16.40 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Já se za to strašně omlouvám, protože máme projednávat rozpočet a ne podobné hloupé připomínky. Ale na druhou stranu nemohu neodpovědět. Jinými slovy, TOP 09 má 1800 členů, přijetí do strany není mandatorní nárok, některé nepřijímáme. Snažíme se nepřijímat ty, které nám tam poslal Lidový dům svým rozkazem. Není jich málo. (Smích a ironický potlesk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. I za to, že to bylo velmi krátké. Nyní se vrátíme k věci, ke státnímu rozpočtu na rok 2010. Slova se ujme řádně přihlášený pan poslanec Petr Braný. Ještě než mu dám slovo - připraví se pan poslanec Šeich. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.
Poslanec Petr Braný: Vážený pane místopředsedo, děkuji za udělení slova. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, před mým vystoupením tady byla velmi pestrá debata. Těžce se hovoří po lídrovi čtvrtého nejsilnějšího uskupení. (Smích v sále.) Ale já bych si dovolil ještě poznámku, že ho nemůže nikdo nazývat, a všechny jeho věrné, přeběhlíky, ale spíš odštěpenci, a protože jsem Jihočech, tak si ještě dovolím poznámku, že znám vrozenou skromnost pana Kalouska, ať si říká - to nové, co tu vzniklo, tak jsme z toho ti nejsilnější.
A druhou poznámku, vážnější, k panu kolegu Nečasovi prostřednictvím předsedajícího, to je k výzvě na ministra financí, aby věnoval nějaké prostředky Haló novinám. Já bych chtěl jenom říci, že ta koalice ochotných, která tady vznikla a podpořila balíček, teď se zase hrne k tomuto rozpočtu, ta nám dělá mnohem více věrných čtenářů Haló novin jako jedinému levicovému českému deníku a nepotřebujeme žádné takovéto injekce. Takže pane kolego Nečasi prostřednictvím předsedajícího, víc vašich vystoupení, a sledujte naše noviny, uvidíte, jaký o ně mají zájem čtenáři v České republice.
A teď k samotnému vystoupení, které jsem si dovolil radši napsat, abych nepodléhal více emocím a nevracel se k tomu, co už bylo řečeno. Budu se snažit toho vyvarovat.
Předem inzeruji, že jsem proti tomuto vládnímu návrhu. Pokusím se také vysvětlit proč. A abych nehovořil příliš dlouho, tak se zaměřím na příjmovou stránku financí.
Ve vládou předloženém rozpočtovém návrhu vidím základní koncepční problém, a je mi osobně velice líto, ale nemohu souhlasit s přístupem pana ministra financí Janoty. Dál bych to nerozváděl. S tím se musíme my dva nějak z hlediska osobního vztahu vyrovnat,ale jsem pevně rozhodnut tento návrh nepodpořit.
Ale k věci. České státní finance jsou dlouhodobě schodkové. Hovořil jsem zde při projednávání takzvaného Janotova balíčku o přístupech z hlediska daňové politiky státu, a nejenom té předposlední vlády, Topolánkovy, ale i těch dalších vlád, jak jsme se dostali v podstatě k propadu nejméně 100 miliard Kč. Bylo to sice glosováno v té debatě tím, že daňové příjmy rostou, ale zase z hlediska hrubého domácího produktu za těch téměř osm let, co jsem ve Sněmovně, ten výrazně vzrostl, potom z tohoto pohledu by stav financí odpovídal tomu, co jsem zde již řekl, že je propad více než 100 miliard Kč. Takže já nebudu toto dál rozvádět, ale pořád si stojím za tím, že kritériem pravdy je praxe a ta ukázala, kam jsme se dostali z hlediska příjmů státního rozpočtu a veřejných rozpočtů vůbec.
V pravicové logice dosavadního řešení problému státních financí byl připraven návrh státního rozpočtu i pro rok 2010 Fischerovou vládou. Ukázalo se totiž, že jsou i nadále uplatňována tradiční pravicová schémata. Státní rozpočet pro příští rok byl připraven jako úsporný, nikoli jako protikrizový. Jde o absurditu. V době, kdy stát by měl maximálně podpořit poptávku a tím pomáhat ke snížení velkého hospodářského poklesu a současně podpořit udržení určitých sociálních standardů, se postupuje zcela opačně. Pokračuje totiž politika snižování mandatorních výdajů a řešení krize na úkor sociálně slabší většiny. Minulé chybné kroky má opět, a navíc v době krize, zaplatit řadový občan. Je nutno odmítnout takovýto přístup.
KSČM a komunisté obecně nechtějí rozpočtové deficity. Ty samozřejmě nepropagujeme. Snahou ovšem musí být, aby se vyrovnané rozpočty neřešily v období hospodářské krize. Pak je takovýto cíl scestný a míjí se účinkem. Při stavbě rozpočtu musí být nějaká hlubší filozofie. A protože je nyní česká ekonomika v krizi, je třeba odlišit krátkodobé řešení, to je rok 2010, a střednědobá řešení.
Nyní trochu odbočím, ale jen zdánlivě. Od tohoto nastíněného střednědobého řešení nás nesmí odradit ani možné změny celkových makroekonomických podmínek v roce 2010 či v roce 2011. Je to především nebezpečí inflace. Ohledně vývoje inflace v horizontu 12 až 18 měsíců Česká národní banka například předpokládá, že v tomto horizontu se bude inflace u nás pohybovat přibližně na úrovni inflačního cíle, tedy zhruba někde okolo 2 %. Aktuální prognóza Ministerstva financí jde o trochu níž. Je ale otázkou, zda jsou tato prognostická očekávání reálná. Vždyť jak se promítnou finanční injekce Spojených států amerických v zemích EU, Číny, Japonska a Ruska na cenovém vývoji ve světě? Mimochodem, aktuální celosvětový odhad těchto sanačních i konjunkturu podporujících státních výdajů z letošního srpna, včetně tzv. kvantitativního uvolňování měnové politiky, je až 40 bilionů amerických dolarů. Nelze vyloučit, dokonce bych řekl, že je to velmi pravděpodobné, že ve fiskálním důsledku půjde samozřejmě o zvýšení peněžní zásoby a její následný vliv na dynamiku cenového vývoje. Tedy aktuální cenový vývojový trend - pokles, dokonce se v některých zemích hovoří o nebezpečí deflace, může být v horizontu nejbližších dvou či tří let vystřídán nikoli snad hyperinflací, ale možná výrazným urychlením inflace ve světě.
Mimochodem, není to také jeden z prvků finanční politiky současné americké administrativy? Totiž že by inflace potom snížila vládní dluhy vzniklé z titulu finančních injekcí do ekonomiky. To je aspekt, o kterém se u nás zatím příliš nemluví, ale o kterém bychom měli urychleně začít přemýšlet a formulovat dopady tohoto možného ekonomického fenoménu. Je totiž nepochybné, že pokud dojde na realizaci tohoto černého scénáře, potom se cenový růst ve světě promítne cestou dovozu inflace u i nás. Pro naši rozpočtovou politiku, ale také pro Spojené státy americké, země Evropské unie, Čínu, Japonsko a Rusko by to de facto znamenalo snížení jak nominální, tak relativní váhy takto vzniklých rozpočtových deficitů, a to v nikoli nevýznamné míře. To jsou aspekty, které dnes, alespoň já to tak vidím, nikoho moc nezajímají a málo se o nich uvažuje.
Ale asi musíme souhlasit s tím, že deficit bude v roce 2010 činit více než 160 miliard Kč. Argumentace finančního ministra Janoty, zejména nebezpečí vnímání většího deficitu na finančních trzích, je vcelku logická a správná. Ale KSČM měla a má jiný pohled na to, jak tohoto cíle dosáhnout, a to především vzhledem k našim základním programovým prioritám v sociální oblasti. Tedy státní rozpočet pro příští rok by měl sledovat především udržení stávajícího sociálního standardu našich občanů. To znamená neškrtat prostředky určené na sociální programy. V této souvislosti nelze také přehlédnout, že politika stabilizace sociálních jistot znamená také stabilizaci a udržení vnitřní spotřeby, což má klíčový význam pro vývoj ekonomiky jako celku.
Vzhledem k tomu, co jsem zmínil před chvílí, totiž mimořádnou problematičnost daňových změn v době hospodářské krize, ale především proto, že k vyrovnanosti se nelze dostat cestou radikálních škrtů výdajů, což může mít katastrofální účinky nejen na ekonomický růst, ale i na sociální situaci v naší zemi, KSČM je toho názoru, že je nutné právě v době krize hledat další zdroje státních příjmů, a to takové, které jsou víceméně jednorázové povahy. V této souvislosti ovšem odmítáme pokračování privatizačních procesů, a to v zásadě ze dvou důvodů. Jednak proto, že v době krize je to pro stát nevýhodné, takovýto postup získání peněz volit, jednak mnohé státní firmy mohou přispívat do státního rozpočtu. Ovšem významné jednorázové příjmy jsou k dispozici a záleží jen na politickém rozhodnutí, zda se jich využije. V prvé řadě jde o to, že Česká národní banka uzavřela ve svém loňském hospodaření zisk téměř 30 miliard Kč. Hospodaření příznivě ovlivnilo pohyb měnových kurzů - správa devizových rezerv. Česká národní banka hodlá většinu tohoto zisku použít na úhradu ztrát z předchozích let. ***