(16.50 hodin)
(pokračuje Braný)
Je pravda, že aktuální rozsah kumulované neuhrazené ztráty České národní banky je obrovský a dosahuje přibližně 170 mld. Osobně jsem ale toho názoru, že tato ztráta má navýsost pouze a jenom účetní povahu, jejíž podstatou de facto je korunové přecenění zahraničních aktiv, tedy devizových rezerv. Na fungování České národní banky tedy její výše generovaná právě z toho titulu nemá vliv. Nicméně by měla být asi někdy eliminována, a to přesto, že to není podmínkou pro náš případný vstup do eurozóny. Ale je asi jedno, zda to bude letos, nebo v průběhu několika dalších let, či v horizontu třeba 20 let, jak mají ve výhledu třeba v Národní bance Slovenské republiky. Mimochodem, takovýto přístup není nic nového. Například když letos v červenci polská vláda připravovala návrh státního rozpočtu na rok 2010, navrhovala částečně pokrýt očekávaný deficit rozpočtu pro rok 2010 z celého zisku Polské národní banky za rok s cílem vyhnout se zvyšování daní. Česká vláda ovšem zřejmě asi ani neví o takové inspiraci.
Druhým významným zdrojem, opět zdůrazňuji, mimořádným a jednorázovým, jsou právě ty zmíněné devizové rezervy. Je nutno zdůraznit, že jejich velikost byla v loňském roce úměrná a dostatečná. V ekonomické teorii i praxi se obvykle doporučuje, aby velikost devizových rezerv pokrývala dovozy země přibližně na tři měsíce. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že devizy, kterými ve svých rezervách disponuje centrální banka, nejsou jedinými devizovými rezervami této země. Je totiž samozřejmé, že devizovými aktivy a pasivy disponuje také komerční sektor a v menší míře i další finanční subjekty. Ale v dalším uvažujme pouze o devizové rezervě České národní banky. Tedy znovu opakuji, že v loňském roce byly ve vztahu k našim dovozům úměrné a dostatečné, když dosahovaly přibližně 3,1 až 3,3násobku, podle toho, v jakých měnách to budeme počítat, objemu průměrného měsíčního dovozu. Tedy devizové rezervy v loňském roce rozhodně nebyly nadměrné. V letošním roce, kdy se naplno rozvinula hospodářská krize i u nás, však objemy našich dovozů, resp. jejich průměrná měsíční úroveň, výrazně poklesly, a to zhruba o 20 až 30 %, to zase podle toho, v jakých měnách to budeme počítat. Nicméně v korunovém vyjádření činí letošní průměrný měsíční dovoz 160 mld. proti 200 mld. loňského roku.
A nyní uvažujme, kolegové a kolegyně. Vzhledem k tomu, že letošní devizové rezervy České národní banky proti konci loňského roku se nijak výrazně nezmenšily, ale výrazně poklesly naše importy, pokrývají aktuálně tyto rezervy v korunovém vyjádření naše dovozy více než 4,5krát, v dolarovém vyjádření téměř pětinásobek. Z toho lze tedy odvodit, že je zde poměrně značná finanční rezerva českého státu. Připomínám, že Česká národní banka hospodaří samostatně s majetkem, který jí svěřil stát. Tedy není to majetek centrální banky, ale majetek českého státu. Orientační propočet potom ukazuje - a zdůrazňuji, že za asi lichého předpokladu, že letošní průměrný měsíční dovoz dosáhne úrovně 170 mld. korun, tedy celoročně 2 bil. korun, což ostatně odpovídá v zásadě poslední predikci Ministerstva financí, a říkám liché proto, protože do konce letošního srpna, což jsou zatím poslední údaje Českého statistického úřadu, činil průměrný měsíční dovoz 160 mld. korun - tedy tento orientační propočet ukazuje, že pokud by se záměrně snížila míra krytí našich dovozů na čtyři měsíce v korunovém vyjádření, potom zde cestou snížení devizových rezerv České národní banky je prostor v objemu nejméně 30 mld. korun. Tato suma by byla použitelná pro český stát cestou snížení bilance České národní banky, která je zřejmě nadměrná. Toto je tedy ta druhá možnost, jak posílit mimořádnými kroky v mimořádné době české státní finance.
Opakuji, vážené kolegyně a kolegové, mimořádná doba vyžaduje mimořádné kroky, ale zdůrazňuji, že vzhledem k letošnímu vývoji v kurzu české koruny je nutno vidět omezení tohoto kroku jen jako jednorázovou akci. Pokud to shrneme, potom by bylo možné - a Fischerovou vládou to nebylo vzato v úvahu - jednorázově získat pouze od České národní banky pro příjmovou stránku státního rozpočtu na rok 2010 přibližně 50 až 60 mld. korun.
Čtvrtého listopadu, jak jsme schválili v programu naší schůze, budeme projednávat tisk 780, zpráva o hospodaření. Jak víte, tam máme tři možnosti a jednou je vrátit tuto zprávu a do šesti týdnů jsou povinni reagovat na naše požadavky. Tam hodlám předložit návrh, aby bylo usnesení, jak má postupovat Česká národní banka. Vezmeme-li potom v úvahu i ten třetí významný zdroj, kterým byla mimořádná dividenda ČEZ z výsledku loňského a letošního zisku - mimochodem připomínám, že v tomto okamžiku ČEZ disponuje nerozděleným ziskem z minulých let ve výši 180 mld. korun - potom to v souhrnu činí přibližně 80 až 100 mld. korun, a to nepočítám, vážené kolegyně a kolegové, ostatní možné finanční zdroje, jako jsou volné prostředky dalších organizací, jako jsou Lesy ČR, Pozemkový fond apod.
Ano, znovu opakuji, je mimořádná doba a ta vyžaduje mimořádná řešení. Ale tyto možnosti byly bohužel při koncipování vládního návrhu státního rozpočtu pro rok 2010 opomenuty. Otázkou je, zda záměrně, či z neznalosti. I ta poslední babička na Šumavě se podle zvolené vládní rozpočtové koncepce podílí na tomto vládním balíčku, který koncem minulého měsíce tak úspěšně v této Sněmovně prohlasovala ODS, sociální demokracie a další, ale vidíme, že v této zemi je minimálně několik desítek miliard korun, které nejsou racionálně využity.
To jsou tedy některé další důvody, proč se já osobně, ale i celý poslanecký klub KSČM stavíme záporně k vládnímu návrhu státního rozpočtu pro příští rok. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Branému a slova se ujme pan poslanec David Šeich. Faktická - pan ministr financí ještě předtím. Samozřejmě, pane ministře, máte slovo.
Ministr financí vlády ČR Eduard Janota Omlouvám se, nechci zdržovat. Jenom mi dovolte poznámku k tomu, co tady říkal pan poslanec Braný, ale teď v této chvíli jenom k té národní bance. Já se pak vyjádřím k těm dalším věcem souhrnně.
Já bych chtěl, abychom si uvědomili, že dneska jsou devizové rezervy České národní banky - a to vím přesně, protože jsme projednávali pololetní zprávu - 27,2 mld. eur, to je asi 704 mld. korun, vyjádřeno. Chci říct, že Česká národní banka v návaznosti na určitou politiku států Evropské unie ve vztahu k měnovému fondu půjčí řádově 1 mld. eur do měnového fondu na projekty. Toto už bylo schváleno a odsouhlaseno, to je první etapa. To znamená 1 mld. eur. Na druhé straně probíhají další jednání, kdy měnový fond chce další impulsy. Tady Česká republika prostřednictvím ministra financí je velmi zdrženlivá a v podstatě říkáme: nejdřív ukažte projekty, jaké máte smysluplné projekty, jak jste utratili nebo hodláte utratit ty první peníze. Čili my v podstatě tuto iniciativu měnového fondu víceméně nechci říct brzdíme, ale chceme k tomu mít více informací, abychom s tím souhlasili.
A propos, Ministerstvo financí bude České národní bance hradit určitý rozdíl z úročení, určitou ztrátu, která tím vznikne. Takže bych chtěl upozornit, že by bylo dobré, kdybychom návrhy tohoto typu měli nějakým způsobem projednány i s Českou národní bankou. Nic proti tomu, co tady navrhl pan poslanec Braný. Jenom prostě poznámka z mého pohledu a myslím si, že k dalším jednorázovým zdrojům se pak vyjádřím souhrnně. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru financí Eduardu Janotovi. Ještě než dám slovo panu poslanci Šeichovi, přečtu omluvu nebo konstatuji omluvu paní ministryně spravedlnosti Daniely Kolářové na dnešní odpoledne a zítřejší den.
Pane poslanče, prosím, máte slovo. Připraví se pan poslanec Ladislav Libý.
Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ekonomičtí experti politických stran tu mluvili o chybách, o nedostatcích, o tom, co v rozpočtu úřednické vlády chybí, a o tom, že samozřejmě ten rozpočet má velmi daleko k ideálu. To je samozřejmě pravda. Ale je potřeba si uvědomit, v jaké politické a v jaké ekonomické situaci je rozpočet sestavován. Rozpočet je sestavován v době hluboké politické krize. Já vím, že pro některé je to nepříjemné opakování, ale je potřeba si říct, jak jsme se do hluboké politické krize dostali. Dostali jsme se do ní tak, že sociální demokracie bez jakékoli odpovědnosti a bez jakéhokoli plánu, co bude den poté, uprostřed českého předsednictví, uprostřed globální ekonomické krize, uprostřed začínajících navrhovaných ekonomických a rozpočtových reforem shodila vládu Mirka Topolánka, opakuji, bez jakéhokoli plánu, co se stane, co se bude dít den poté. ***