(16.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Jinými slovy, avizuji, že nemůžeme podpořit - byť to může být někomu úplně jedno, samozřejmě, je nás tu jenom pět - ale nemůžeme podpořit žádné pozměňující návrhy, které budou snižovat některé z mála prorůstových položek tohoto rozpočtu, například výdaje na budování infrastruktury, a přesouvat tyto zdroje do spotřeby a do transferu obyvatelstva. Je to určitě návrh, který legitimně respektuje nějakou programovou prioritu. Co nejméně investovat, co nejvíce projídat, tak by se asi dala ta programová priorita nazvat. A je to legitimní a může to v této Sněmovně získat většinu, nicméně dopředu chci avizovat, že pozměňující návrhy tohoto typu v žádném případě nepodpoříme a pokládáme je za škodlivé.
Tolik ze statického pohledu návrhů základních ukazatelů rozpočtu na rok 2010.
Dovolte, abych se trochu zmínil, a už jsem tak učinil v předcházejícím bodě o zprávě Fischerovy vlády, abych se podíval na čísla státního rozpočtu z pohledu dynamického, neboť údaje o státním rozpočtu jsou pouze průběžným ukazatelem rozpočtové politiky vlády. Díky tzv. Janotově balíčku nemáme na stole rozpočet s deficitem 230 miliard, ale 163 miliard. To bylo jistě maximum možného, byť ne vše, co bylo potřeba. A to, co je mnohem horší, je, že účinky této záchranné brzdy, nebo chcete-li brzdičky, jsou zkonzumovány hned v tom daném roce. Následující vývoj je opět negativní. Prosím, abyste upřeli vaši pozornost mnohem víc než na "vépéesku", mnohem víc než na to, zda bude investováno pět milionů do školy v Horní Dolní nebo do školy v Dolní Horní, abyste upřeli svoji pozornost na střednědobé výhledy státního rozpočtu České republiky na léta 2011 a 2012, a to na stránku 32. A na stránce 32 si všichni přehledně přečtete, co se při realistickém předpokladu makroekonomických indikátorů bude dít s našimi rozpočty, s našimi deficity, s naší dluhovou službou, pokud se žádným způsobem nezmění rozpočtová legislativa.
Zatímco díky Janotově balíčku tedy budeme mít v roce 2010 deficit 5,3 procenta k hrubému domácímu produktu, tak již v roce 2011, když se nic nestane, byť je předpokládáno zlepšení ekonomické situace, vyšší růst HDP, tak přesto je předpokládán vyšší deficit. A to jak deficit veřejných rozpočtů v metodice ESA 95, oproti roku 2010 5,3 je předpokládáno 5,6, to prosím pěkně není malý rozdíl, tři desetiny procenta je hodně, tak v absolutním měřítku, v saldu státního rozpočtu oproti 163 miliardám v roce 2010 je předpokládáno ve střednědobém výhledu 184 miliard deficitu státního rozpočtu, byť se bude hospodářství vyvíjet o něco lépe.
Je tomu tak proč? Protože oproti té brzdě Janotova balíčku, která bude v roce 2010 zkonzumována, v roce 2011 expandují mandatorní i kvazimandatorní výdaje. Byť je vláda úplně stejně šetrná ve výdajích fakultativního charakteru, tak prostě si nemůže pomoci, zákonné výdaje tam musí započítat. Nůžky mezi příjmy a výdaji se dále otevírají a platí to tak i v roce 2012, kdy sice deficit mírně klesá z oněch 5,6 na 5,3, ale jenom díky předpokládanému vyššímu růstu hrubého domácího produktu, nikoli díky aktivním opatřením na straně výdajů. Nebo chce-li levá strana politického spektra aktivním opatřením v daňové politice, pro mne za mne.
Prostě jenom trajektorie růstu HDP to nezachrání. Nestane-li se nic, za příští tři roky uděláme půl bilionu sekyru, ten půlbilion sekyry představuje minimálně 30 miliard ročně nákladů dluhové služby. Ne jednou za rok, ale každý rok budeme za tu půlmiliardu (?), co uděláme, vysolíme 30 miliard ročně, každý rok budeme platit úroky za předpokladu, že nám za těchto, tedy za dnešních podmínek někdo půjčí, že nám někdo nebude půjčovat za mnohem horších podmínek, pak to bude víc. Anebo že nám ještě vůbec někdo půjčí. To je rozhodnutí, které teď děláme. To je rozhodnutí, které neděláme, když budeme hlasovat o základních parametrech státního rozpočtu, to nám nic jiného nezbývá. Ale to je rozhodnutí, před kterým stojíme, zda přijmeme, nebo nepřijmeme jako základní výzvu a základní prioritu pro jakoukoli politickou reprezentaci, ať už vlevo či vpravo, zda projednáme a přijmeme základní rozpočtovou strategii směřující k vyrovnaným rozpočtům během tří až čtyř let. Což možné je. Technicky, legislativně to možné je.
Je to mimořádně obtížné politicky, protože to bolí. Musíme se rozloučit s některými mýty. Musíme se rozloučit s některými zažitými standardy. Musíme si uvědomit, že když dnes pláčeme nad tisícikorunou, kterou nedáme rodině s dětmi, a všichni, kdybychom ty peníze měli, tak bychom je rádi dali, ale tou tisícikorunou, kterou nedáme rodině s dětmi, tak si musíme uvědomit, že pokud ji dáme, tak ji dáváme jenom z dluhu. A že z té tisícikoruny, kterou dnes dáváme mamince nad kočárkem, bude za 14 let 2000 korun dluhu, které bude mít to dítě, které bude chodit do školy. A až půjde z té školy do aktivního života, tak z té tisícikoruny té pomoci bude mít čtyři tisíce dluhu. A pak se otočí a řekne: My vám moc děkujeme za takovou pomoc rodinám s dětmi, která nám naložila na krk takovou zátěž dluhů, že nám nezbývá nic jiného, než vám neplatit důchody. Protože jinak se z toho nevymotáme.
To je normální běžná aritmetika. Prosím, abychom o ní přemýšleli. Já rozumím tomu, že levá i pravá strana politického spektra má jiný způsob řešení. Rozumím tomu, že po mé levici se nikomu nelíbí představa, že se bude spořit v transferech obyvatelstvu. Já jsem přesvědčen, že je to nezbytné, ale rozumím tomu, že vy se domníváte, že nikoliv. Rozumím tomu, že pravá strana politického spektra se osype, kdykoli slyší o zvýšení daní. Ale nejstrašnější je, když neuděláme nic. Neuděláme-li nic, pak totiž nebudeme mít žádné peníze na žádné dávky a nebude ani koho zdaňovat. A prosím, abychom tohle měli na paměti. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne. Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Před řádně přihlášeným poslancem Petrem Braným s přednostním právem předseda klubu sociální demokracie... Tak s faktickou poznámkou Jiří Dolejš, pak s přednostním právem předseda klubu sociální demokracie Bohuslav Sobotka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, budu skutečně faktický, nechci zdržovat. Ale na vážný argument je třeba vážně reagovat, na nevážné a nevěcné argumenty nereaguji, protože orel much nelapá.
Kolega Kalousek řekl, že ten návrh alternativního usnesení není validní, nebo dokonce nehlasovatelný. Troufnu si oponovat. Skoro identické usnesení přijala tato Sněmovna v roce 1999 a kýžený tuším paragraf je to 102 zákona o jednacím řádu se od té doby nezměnil. Čili hlasovatelné to je. Já si myslím, že se to dá jednoduše vyřešit tím, že pan poslanec projeví svou vůli při hlasování o této alternativě. Pokud jde o tu jedinou kalouskovskou cestu vpřed - emergent strategy, jak o ní hovořil pan premiér, samozřejmě bude nazírána zprava, zleva různě. On sám, už jsme byli v krizi, navrhoval ekologické sanace, sanace církví. Byly to velké peníze - a krize nevadila. Já si myslím, že zkrátka to vyřeší průnik našich ekonomických myšlenek a předvolební souboj. Děkuji ***