(16.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)

To je něco během roku asi tak jako evangelium při mši svaté. Přítomni jsou - chtěl jsem říct čtyři, kliku má pan ministr vnitra, přítomno je pět ministrů vlády, kteří jediní jsou s to hájit navrhované prostředky před Poslaneckou sněmovnou. Doporučuji pro druhé čtení uplatnit zlaté Kalouskovo pravidlo v dobách, kdy jsem byl předseda rozpočtového výboru: ti, kdo nehájí své peníze, automaticky pět procent dolů. A hned máme zhruba dvacet miliard k přerozdělování na příslušné nápady. Prosím, abychom zaregistrovali, kteří ministři jsou přítomni, kteří ministři nejsou, a podle tohoto kritéria pak ve druhém čtení projednávali jejich kapitoly. Tolik první poznámka.

Druhá poznámka k mému předřečníku. Říkal, že emeritní ministr financí Miroslav Kalousek v září 2008 říkal, že úprava státního rozpočtu je zbytečná. Nikdy jsem neříkal, že je zbytečná. Prostřednictvím předsedající, pane kolego, říkal jsem, že je předčasná. Skutečně tomu tak bylo. Kdybych v říjnu uposlechl vašeho naléhání a přepracoval rozpočet na aktuální makroekonomické indikátory, pak bych to přepracoval na předpokládaný růst nikoliv 4,8 plus, ale plus tři. Dovoluji si položit řečnickou otázku, zda by to v takovém případě byl snad menší cár papíru než to, co pak bylo schváleno. Nikdo z nás, alespoň já ne, pokud vy ano, tak se vám omlouvám, ale nikdo z nás nebyl schopen dohlédnout hloubku hospodářské krize. Proto jsem říkal, že v září či v říjnu je taková úprava předčasná a zbytečná, protože nás pak stejně čeká ještě jedna.

Poznámka s tímto řečníkem související. Zvykl jsem si za osmnáct let projednávání státního rozpočtu, že se nikdy žádný ekonomický novinář nenaučil pravidla, podle kterých se projednává státní rozpočet v prvním, ve druhém a ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. Že to platí i pro místopředsedu rozpočtového výboru, je přece jenom nemilé překvapení. Proto dovolte malé upozornění, pane kolego, k vašemu návrhu. Parametry v prvním čtení Poslanecká sněmovna nemůže zamítnout. Zákon o jednacím řádu něco takového neumožňuje. Můžete navrhnout to vládě vrátit, zamítat se nedá nic.

A nyní dovolte, abych vás seznámil se základním postojem poslanců TOP 09 k návrhu zákona o státním rozpočtu. Poslanci TOP 09 - paní poslankyně Mazuchová jistě ví, že TOP 09 je čtvrtá nejsilnější politická formace (výbuch smíchu v sále) v Parlamentu České republiky, takže už to nemusím vysvětlovat. Tedy poslanci této čtvrté nejsilnější politické formace v Parlamentu České republiky podporují návrh zákona o státním rozpočtu, alespoň schválení jeho základních parametrů v prvním čtení ne proto, že bychom z toho byli šťastni, ale protože je to maximum možného. A protože kdyby kdokoliv z nás za současné hospodářské situace a za současného rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně byl na místě ministra financí či předsedy vlády, nebyl by schopen předložit nic kompetentnějšího a nic kvalitativně lepšího. Tím vůbec neříkám, že by nešlo něco kompetentnějšího nebo kvalitativně lepšího předložit. Ale nebylo by to schválitelné v této Poslanecké sněmovně. A ke kompetenci úřednické vlády patří i předvídavost, co může projít jak v rámci takzvaného Janotova balíčku, tedy úpravy rozpočtové legislativy, tak v rámci návrhu zákona o státním rozpočtu.

Byť je ten deficit jakkoliv hrozivý, troufnu si říct, že v oblasti fakultativních výdajů, tedy těch výdajů, které nejsou ze zákona povinné, dochází v zásadě k nejdramatičtějším redukcím, chcete-li škrtům, za posledních deset let. Tady nutno říct, že vláda z hlediska snahy o dosažení co nejnižšího deficitu zaslouží poklonu, byť bychom jistě každý z nás mohli nalézt tu a tam ještě nějakou položku, kterou bychom asi uměli navrhnout škrtnout, tak jsou to naprosto minimální objemy. A oproti nim stojí objemy daleko větší, kde s příslušnou odvahou vláda těch úspor dosáhla.

Přesto není možné dosáhnout nižšího deficitu než 163 miliard, což je děsivé. Proč? Je to jenom kvůli hospodářské krizi? Nikoliv. Kdyby hospodářská krize nebyla, kdybychom měli tří- čtyřprocentní růst, což je naprosto nerealisticky optimistická představa pro příštích šest sedm let, tak bychom za stavu stávající legislativy stále nebyli schopni sestavit veřejné rozpočty, protože objem mandatorních výdajů je tak obrovský, že z prostoru jakýchkoliv myslitelných příjmů do prostoru veřejných rozpočtů vytlačuje jakékoliv myslitelné priority rozpočtových, chcete-li politických priorit vlády na vědu, výzkum, na výstavbu infrastruktury, na platy těch či oněch profesí placené z rozpočtové sféry, na cokoliv, na co si vzpomenete. Na to všechno tam nejsou peníze, protože téměř 80 % výdajů je předurčeno buď zákonem, nebo smlouvami opírajícími se o zákony. Tedy mandatorní i kvazimandatorní výdaje činí kolem 80 % rozpočtu.

V zásadě by se dalo říct, že na všechno kromě mandatorních a kvazimandatorních výdajů si půjčujeme. Je tedy obtížné - ještě obtížnější je tedy překřičet Nečase s Tluchořem - ale je obtížné si představit, že můžeme nalézt další prostředky na jiný účet než na účet deficitu, tedy na účet salda, tedy na účet zadlužování, tedy na účet rizika, že se nezbytně blížíme k dluhové pasti.

Z tohoto hlediska my nenavrhujeme žádný nový další výdaj. Respektujeme mantinely, které jsou navrženy, a avizuji i pro druhé čtení, že budeme mimořádně zdrženliví k pozměňujícím návrhům, které v rámci schválených - doufám, že budou schválené - v rámci schválených mantinelů budou přesouvat některé výdaje na úkor jiných výdajů. Vím, že takové pozměňující návrhy jsou avizovány. Já pro ně vidím minimální prostor, protože to, co vláda předložila, je skutečně politicky neutrální návrh a návrhy, které předvídám, obávám se, politicky neutrální nebudou. Ty už nebudou respektovat vyváženost jednotlivých kapitol, jednotlivých výdajů, ale budou preferovat politické či programové priority těch či oněch stran, což není samozřejmě nic nelegitimního. Ale řekněme si, jestli to bude k dobru, nebo ke škodě české ekonomiky. Z tohoto pohledu to budou poslanci TOP 09 hodnotit a přistupovat k tomu. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP