(18.10 hodin)
Poslanec Miroslav Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, já jsem se trošku dostal do nepříznivé polohy, protože zastupuji nepřítomného zpravodaje, a tudíž se ujímám improvizovaně úvodního slova. Nicméně jsem velmi pozorně poslouchal úvodní slovo pana ministra, který vám velmi obsáhle a velmi fundovaně přednesl hlavní argumenty, proč tuto novelu máte na stole a před sebou. Bylo by asi zbytečné, abych vás dále zdržoval tím, že bych některá slova opakoval, popřípadě vytahoval jednotlivé detaily, které jste si jistě při projednání a prostudovávání tohoto materiálu uvědomili. Takže vás nebudu zdržovat, děkuji za pozornost. Pane předsedající, děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, já bych ty detaily rád viděl, protože to má jeden článek, ale budiž. Respektuji váš názor na tuto věc a otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan poslanec Petr Braný.
Poslanec Petr Braný: Vážený pane místopředsedo, děkuji za udělení slova. Vážené kolegyně, kolegové, jak už tu bylo řečeno, je to opravdu stručný tisk. Já se chci spíše vrátit k tomu, že tisk 925, který máme před sebou, je identický, jak už bylo řečeno, s tiskem 655, který jsme projednali dne 19. 6. tohoto roku na 59. schůzi a byl hlasy KSČM a ČSSD zamítnut. Bylo přítomno, mám tady výpis z hlasování, 101 poslanců a poslankyň a bylo třeba 51 hlasů, zkrátka výraznou většinou to neprošlo. Tady mě opravují, že jen o jeden hlas. Možná že tady mám součet nějak špatně. Ale dobře, nebylo to schváleno.
Já nebudu mluvit za Českou stranu sociálně demokratickou, ale klub KSČM vycházel z toho, že respektuje samozřejmě, že akt o podmínkách přistoupení řešil pětiletou výjimku a pozemky jsou v sedmileté výjimce, jak už řekl pan ministr, ale my jsme toho názoru, že akt k podmínkám přistoupení byl aktem ne zrovna v našich podmínkách nejvhodnějším, to znamená že podmínky měly být mnohem lépe vyjednány a měla být větší tvrdost, zejména s ohledem na to, čeho jsme svědky z hlediska pohybu pracovních sil atd. a toho, co se na úrovni Evropské unie děje.
Klub KSČM je konzistentní a zůstává i nyní v pozici stejné, jako tomu bylo u tisku 655. Nechceme dále vést diskusi o tom, co mohlo a mělo být jinak, ale dávali jsme to v průběhu minulých let několikrát při různých příležitostech na vědomí, i v souvislosti s tímto materiálem. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Branému. O slovo se přihlásil pan poslanec Miroslav Svoboda, takže mu dávám slovo.
Poslanec Miroslav Svoboda: Pane předsedající, já se za prvé trošku omlouvám, že zdržuji, nicméně jste mě k tomu vyprovokoval právě vy, protože jste trochu zpochybnil moje úvodní slovo, protože jste se zajímal o ten detail.
Já tím detailem jenom chci říci to, že přestože se jedná o vypuštění jednoho malého odstavečku, což samozřejmě svým náznakem jste měl pravdu, ale dopadem a dosahem tohoto vypuštění samozřejmě je to, kdy já jsem hovořil o mnoha detailech a dopadech. Proto si myslím, že by bylo zavádějící, kdyby si vážené kolegyně i kolegové mysleli, že se jedná o banální novelu. Naopak si myslím, že právě proto, že v minulosti tady proběhla velmi vášnivá debata a velmi těsné hlasování, tak je evidentní, že se jedná o velmi citlivou záležitost. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane poslanče. Nikterak jsem se vás nechtěl dotknout. Věřím, že jsme si to vyjasnili.
Pokud se nikdo další nehlásí, tak zřejmě mohu rozpravu ukončit. Tak se stalo, rozprava je ukončena. Chce pan ministr na závěr rozpravy vystoupit? (Nechce.) Pan zpravodaj? (Také ne.)
Já se přiznám, že mám za to, že můžeme hlasovat v tuto chvíli pouze o přikázání. Žádný návrh na zkrácení lhůty k projednání nepadl. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru. Já se ptám, zdali má někdo další návrh. Pokud ne, budeme hlasovat.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 60. Kdo souhlasí s přikázáním rozpočtovému výboru, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ano. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Hlasovalo 94 poslanců, pro bylo 78, nikdo proti. Návrh na přikázání byl přijat.
Mohu ukončit první čtení tohoto vládního návrhu s poděkováním panu ministrovi i panu zpravodaji.
Nyní přistoupíme k projednání dalšího bodu, kterým je
12.
Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění
některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických
republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky,
Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky
/sněmovní tisk 543/ - druhé čtení
Vítám pana místopředsedu Senátu senátora Jiřího Lišku a zároveň ho prosím, aby se ujal slova.
Senátor Jiří Liška: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já si vám dovolím krátce připomenout obsah senátní novely zákona č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy. Je to velmi jednoduchá a srozumitelná novela. Účelem tohoto zákona bylo odškodnit československé občany, kteří byli v souvislosti s vpádem a přítomností okupačních vojsk na našem území zabiti, zraněni nebo znásilněni.
Současné znění zákona je takové, že většina obětí okupace na odškodnění nemá nárok. Již dříve byli totiž odškodněni podle jiného právního předpisu, a to formou náhrady škody na majetku, pohřebného, výživného či bolestného podle komunistického občanského zákoníku, a výše takového odškodnění byla naprosto rozdílná od odškodnění podle zákona číslo 203/2005. Obecně je nezdvojování náhrad samozřejmě správné pravidlo; stejně jako se za jeden trestný čin netrestá dvakrát, tak se stejná újma neodškodňuje také dvakrát. Předpokládá to ovšem základní právní hodnotovou kontinuitu státu a jeho stejný vztah k odškodňované události. O tom samozřejmě v případě okupace Československa nemůžeme mluvit. Pro normalizační moc to byla bratrská pomoc, pro náš dnešní demokratický stát to je vojenská agrese.
Zákon tak vyloučením všech těch, kdo již ve stejné věci byli odškodněni, aniž by bral v potaz výši a účel tohoto odškodnění, založil faktickou materiální nerovnost postižených. To jistě nebylo jeho cílem a náš návrh novely to chce napravit. Změna je jednoduchá: nárok na odškodnění nebudou mít nadále jenom ti, kteří podle dřívějších právních předpisů byli odškodněni částkou stejnou nebo vyšší, u všech ostatních se současný nárok sníží o dříve vyplacené částky. Jsme přesvědčeni, že toto řešení nejlépe zachovává spravedlivý a rovný přístup ke všem obětem okupace.
Vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovoluji si vás požádat o postoupení návrhu novely zákona do třetího čtení. V rámci druhého čtení bych vás, stejně jako tomu bylo ve vašem rozpočtovém výboru, zároveň chtěl poprosit ještě o jednu věc. My jsme návrh zákona schvalovali v Senátu v prvé polovině minulého roku. Konečný termín podávání žádostí o odškodnění, tedy 31. 12. 2009, se nám tehdy jevil jako dostatečný, ale k projednávání návrhu zákona se dostáváte až nyní, a proto by bylo myslím na místě přijmout pozměňovací návrh a tento termín o rok prodloužit. Zároveň vám děkuji za vaši vstřícnost a také za to, že jste zařadili tuto novelu pro případné třetí čtení na pátek tohoto týdne.
Přiznám se, pane místopředsedo, že nevím, jestli mám teď požádat ctěnou Poslaneckou sněmovnu podle vašeho jednacího řádu o zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením na 48 hodin, nebo jestli to má udělat pan zpravodaj. To je otázka, se kterou teď odcházím. Děkuji vám. ***