(17.30 hodin)
(pokračuje Doktor)

Dovolte pár poznámek zpět k předloze. Pan premiér Fischer považuje poměr úspor na výdajové straně a navýšení příjmů dosaženého výhradně zvýšením daní za vyvážený. Nechci říci, že jsem zcela opačného názoru, ale z toho poměru, který je nastaven, se prostě nemohu radovat. Považuji za poctivé a děkuji za to, že zde bylo řečeno i konkrétní číslo představující odhad poklesu ekonomického výkonu, který přijetí balíčku vyvolá, oněch minus 0,6 %, a potvrzuji pouze slova pana ministra financí, že dohadovat se o to, zda to bude minus 0,6 na 0,4, je naprosto zbytečné, zavádějící a hloupé, protože hádat se o dvě desetiny u tak vrcholného makroagregátu je naprosto zbytečné a veřejnosti nic neříkající. Troufám si ale říci jednu věc, a to výhradně ve světle právě tohoto čísla minus 0,6 %. Balíček, právě měřeno vyvolanými účinky, je snad jednorázově akceptovatelný, to nezpochybňuji, i můj hlas pro tento projekt bude mít, ale zdůrazňuji, že právě pro jevy, které bude vyvolávat, je naprosto neopakovatelný. Je možné jej použít jednou jedinkrát. Snad kyne-li tady někomu naděje, že je možné jej opakovat ještě jednou, a hledá-li někdo v Janotově nebo vládním balíčku naději na to, že se nemusíme zabývat dalšími a daleko vážnějšími projekty, zásadnější přestavbou struktury mandatorních výdajů, ale také zvýšenou schopností státu vybrat více příjmů - a tady zvedám s výtkou prst a říkám: pojďme se více dívat na ty příjmy mimo daňové - pak to je naprosto falešná teze. Balíček znovu opakovat nelze. To by opravdu byla chyba. Úspory jsou totiž pojaty jako objektová restrikce, nikoli jako reforma či revize dostupnosti mandatorních výdajů, ale jejich prosté škrtání.

Mne velmi trápí navržené zvýšení daní. Představuje potenciál deformací v ekonomice. Ve všech mediálních vystoupeních, která jsem měl k tomuto tématu, a těch drobných šťouchanců, ať už vzájemných, či s jinými kolegy - vzájemných myslím mezi Ministerstvem financí, nikoli snad osobně s panem ministrem, ale mezi institucí a mnou - bylo nespočet za posledních čtrnáct dní či tří týdnů. Pak ten akcent směřoval právě k tomu, aby deformace v ekonomice byly co nejmenší.

Zvýšené daně z logiky věci změní chování spotřebitelů, a tak i konečná bilance příjmů bude odlišná od očekávání vlády i pana ministra financí. Myslím, že to tady naprosto správně popsal pan kolega Jiří Dolejš. Myslím, že pan ministr financí jako zkušený praktik s touto věcí a s tímto jevem počítá. Zvedneme-li daně, ať už přímé nebo nepřímé, ale zejména ty nepřímé, protože ty samozřejmě změní cenovou strukturu, spotřebitelé okamžitě změní své chování. My nevíme jak, ale dojde k tomu. Tudíž i ten stávající, dnes platný vzorec výběru daní ve vztahu ke komoditám, ve vztahu ke spektru toho, za co spotřebitelé utrácejí, se promění, promění se jejich priority. Z tohoto pohledu jednoletá projekce, jediný rok, pro který je balíček konstruován je pro mne příliš krátkým obdobím. Právě tento akcent jsem neustále zdůrazňoval v projekci rozhodnutí, které se svým obsahem stane dlouhodobou výhodou celé země, nikoliv jednorázový krátkodobý šok, šok v ekonomice. Na druhou stranu zcela korektně chápu, proč takový dokument, který vláda připravila s omezeným mandátem, především politickým mandátem, nehledal odvahu jít dále. Prosím, aby členové vlády tuto část mého vystoupení nevnímali jako nějakou příliš velkou výtku. To je prostě pochopitelné. Vyjadřuji na tím pouze lítost.

To, co mě mrzí a trápí, je časová tíseň, v níž jednáme, zčásti daná naším přešlapováním kolem symbolu předčasných voleb a překotnými změnami stanovisek. Na druhou stranu myslím, že není správné, že se až teď, poslední měsíc, jeden a půl měsíce tváříme, že víme o riziku plynoucím z deficitu vyššího než 200 miliard korun. Tato rizika byla dopočítatelná a zjevná už v době zhruba dubna a května letošního roku. Pan ministr financí jasně uvedl, že rozpočet se začíná připravovat v dubnu, v květnu, pak už se výhradně koriguje na základě jednotlivých makroindikátorů. Těchto 200 miliard bylo zjevných jak na základě rozhodování Poslanecké sněmovny, tak na základě indikací z reálné ekonomiky. Fakt, že o tomto dokumentu jednáme ve větší tísni, než by bylo třeba, považuji za chybu. Za chybu považuji zejména to, že věci, které projednáme a snad schválíme, budou aplikovány do ekonomiky ve výrazné časové tísni. Musíme si uvědomit, že dokumenty a změny takto projednávané a přijímané mají logicky své aplikační náklady. Podniky, subjekty ekonomiky reagují v časové tísni. Dost těžko mohou hledat správné ceny na aplikaci změn do svých softwarových projektů a samozřejmě věci šité takto horkou jehlou mají i tyto náklady. Toho si musíme být při svých rozhodováních vědomi.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Sobotka mě požádal o to, aby mohl reagovat, tak mu udělím slovo. Prosím.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Jenom bych pro připomenutí panu poslanci Doktorovi a také všem ostatním, kteří tady hovoří o výši veřejného dluhu, chtěl prostřednictvím pana předsedajícího připomenout, že veřejný dluh se za léta 2007, 2008 a 2009 zvýší o 350 miliard korun; 350 miliard korun nárůstu veřejného dluhu v těchto třech letech, kdy sociální demokracie nebyla ve vládě, kdy ve vládě byly pravicové politické strany. Rozpočet na rok 2007, 2008 a 2009: zvýšil se veřejný dluh o 350 miliard korun.

Jestliže tady dnes vystupují různí představitelé ODS nebo bývalí lidovci v tom smyslu, že je potřeba udělat všechno pro to, aby veřejné rozpočty byly do sedmi let vyrovnané apod., myslím, že jste měli, pánové a dámy, prostřednictvím pana předsedajícího, možnost minulé tři roky ukázat, zdali umíte hospodařit vyrovnaným způsobem. Veřejný dluh narostl o 350 miliard korun. To je samozřejmě mnohem větší nárůst, než byl kdykoli předtím.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě pan poslanec Doktor se hlásí o slovo.

 

Poslanec Michal Doktor: Přece jen se nevyhnu technické reakci na pokus o filipiku mého předřečníka. Protože ve svém vystoupení a pokusu o číselné údaje týkající se zadlužení České republiky naprosto absentoval a abstrahoval od přepočtu k hrubému domácímu projektu, respektive reálnému vývoji ekonomiky, zopakuji ještě jednou větu Miloše Zemana: Páchat rozpočtové deficity v době, kdy ekonomika roste pětiprocentním tempem, může výhradně úplný hlupák nebo naprostý blázen.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí pan poslanec Sobotka, pak ještě pan ministr.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Chtěl bych připomenout, že nejnižší deficit veřejných rozpočtů měla Česká republika v roce 2007 na základě zákona o státním rozpočtu, který připravila ještě vláda Jiřího Paroubka. V této Poslanecké sněmovně pro něj hlasovala tehdy ještě sociální demokracie, proti návrhu rozpočtu hlasoval tehdejší ministr financí Tlustý se slovy, že vláda ODS do něj nemohla žádným způsobem zasáhnout, proto on ten rozpočet podporovat nebude.

V roce 2007 jsme měli historicky v posledních deseti letech nejnižší deficit veřejných rozpočtů. Pohyboval se pod 1 % hrubého domácího produktu. Počínaje rokem 2008 se deficity veřejných rozpočtů začaly opět zvyšovat. To jsou fakta absolutně srozumitelná. V předcházejících letech postupně klesal podíl deficitu veřejných rozpočtů na HDP; z roku 2002, kdy přesahoval 7 % - to byl ještě premiérem Miloš Zeman - se snížil až pod 1 % v roce 2007.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Požádám pana ministra financí Janotu, který se hlásil o slovo. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP