(17.20 hodin)
(pokračuje Gandalovič)
I přesto jsme řekli, že jsme schopni tento balíček podpořit. Litujeme toho, že vláda Jana Fischera podlehla určitému populismu a zařadila do tohoto balíčku znovuzavedení daňové progrese, což pro faktický fiskální dopad nemá žádného velkého dopadu, protože i když se podíváte do té tabulky, jedná se fakticky o jedno procento očekávaných příjmů. Ale na druhé straně to zní samozřejmě velmi pěkně: ano, zase zdaníme ty bohaté, oni si to zaslouží. My jsme přesvědčeni o tom, že toto je krok zpět, že Česká republika by tím ztratila, pokud by to bylo schváleno, svou konkurenceschopnost v porovnání s ostatními ekonomikami Evropské unie a že se tím fakticky vzdáváme určité příležitosti opět, jak jsem řekl, zachytit vzestupnou část ekonomického cyklu, která, jak už někteří ekonomové říkají, by mohla v závěru příštího roku přijít.
Samozřejmě že jako odpovědní poslanci za Občanskou demokratickou stranu, přestože v těchto konkrétních věcech se nám navržený návrh balíčku nelíbí a že od něj asi nemůžeme čekat víc, jsme připraveni jej v této době podpořit. Jsme ovšem samozřejmě připraveni diskutovat o dalších krocích, které by bylo potřeba udělat hned za tím, tedy skutečné pokračování v reformách, snižování administrativní zátěže podnikům, zvětšování flexibility pro podniky jak v oblasti pracovního práva, tak i v dalších oblastech, tak aby mohly lépe reagovat na vývoj v ekonomickém prostředí.
Závěrem bych chtěl vyzvat všechny odpovědné poslance, aby se znovu zamysleli nad obsahem slov, která jsou obsažena v příslušném paragrafu jednacího řádu, podle kterého jsme dnes na začátku tohoto jednání hlasovali a podle kterého jsme tu proto, abychom v České republice zabránili hospodářským škodám velkého rozsahu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je pan poslanec Michal Doktor, pak František Laudát.
Poslanec Michal Doktor: Vážený pane předsedo vlády, vážení páni ministři, pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte několik poznámek, které jsou z poloviny věnovány předloze vlády a zčásti jsou vyvolány i některými věcmi, které zazněly ve vystoupeních kolegů z opačného spektra politického názorového dělení v Poslanecké sněmovně. Rád bych řekl zejména svůj osobní postoj k projednávanému dokumentu.
Návrh vlády považuji za dokument, který je spíše projektem prosté údržby rozpočtové stability než pokusem o nakročení k nadčasové, pro ekonomiku země a také její občany výhodnější a nepochybně i žádoucí přestavbě dosavadních fiskálních zvyklostí, dosavadní rozpočtové expanze. Přestože používám slovíčko prosté projektové údržby, tak tím nemyslím nic, čím bych vládu nepřiměřeně kritizoval, protože přestože je to spíše údržba nežli pokus o filozofickou přestavbu těch dosavadních zvyklostí, které tady byly v Poslanecké sněmovně, a zvyklostí, kterými vláda ovlivňovala fiskální politiku a priori, která promítala ve svých rozhodnutích, pak musím říci, že vláda použila mimořádných prostředků.
Pan ministr financí Eduard Janota naprosto správně, a říkám, má pravdu, řekl ve svém vystoupení, že zvyklosti této Sněmovny několika posledních let měly na kondici našich veřejných financí naprosto fatální vliv. Uvedené zvýšení mandatorních výdajů o 70 miliard korun před volbami v roce 2006, to je nepochybně správná výtka a já bych do série těchto naprosto fatálních věcí, fatálních rozhodnutí, zařadil i praxi, kterými jsou deficity let 2005 až 2008, kdy naše ekonomika rostla poměrně vysokým tempem. Řekl bych, že tyto jevy jsou součástí těch špatných základů a toho, jak zacházíme s veřejnými zdroji ještě dnes.
A protože mé vystoupení a mé soudy se mohou někdy zdát býti příliš ostré, chtěl bych v souvislosti s deficity vytvořenými v roce 2005 až 2008 použít slova respektovaného klasika, alespoň pro mne, klasika předsedy sociální demokracie, který v souvislosti právě s tímto řekl: Páchat rozpočtové deficity v době, kdy ekonomika roste pětiprocentním tempem, může buď úplný hlupák, nebo naprostý blázen. Nejsou to má slova, jsou to slova člověka, na nějž jsem se odvolal, a přesto je bez výhrady podepisuji. Jakékoli měření, jakékoli výtky vztahované k časové ose ve smyslu uplynulých 10 až 15 let, které abstrahují od jevů, které tady prošly Poslaneckou sněmovnou a byly odhlasovány právě v období 2005-2008, prostě nemohou zůstat bez komentáře a musí být neustále připomínány jako období, kdy se tato chovala jako neřádný hospodář, jako velmi hloupý hospodář.
Já bych se chtěl zmínit o některých částech vystoupení, chcete-li projevu, pana poslance Jiřího Paroubka, které mě vysloveně pobavily. Ono to zpočátku vypadalo, jako že bude pan Jiří Paroubek proti všem. Velmi rychle ovšem to jeho vystoupení ukázalo absenci některých jevů, resp. snahu na některé věci zapomenout. A nikoli náhodou asi na počátku té kritické projekce bylo vymezení vůči Václavu Klausovi a na jeho konci vymezení vůči Mirku Topolánkovi a Miroslavu Kalouskovi.
Poznámka první: Nejdříve k tomu vymezení se vůči Václavu Klausovi a období jeho vlád. Tady snad mi může být nápomocen i vedle mě sedící pan ministr financí, ale odvolávám se v tomto svém tvrzení a v této své reakci na údaje webu Ministerstva financí. Chtěl bych ujistit pana poslance Jiřího Paroubka, ať už přímo či prostřednictvím předsedajícího, že vláda Václava Klause byla jedinou, zdůrazňuji jedinou vládou, která deficit státu snížila skutečnou splátkou jeho části. Podíváte-li se na definici toho období, tak na začátku a při měření začátku konce uvidíte číslovku minus šest. A byla to historicky jediná vláda, která něčeho podobného dosáhla. Může následovat výtka, že v té době jsme se soustředili na některé pomoci řekněme v oblasti zahraničních dluhů a ta celková bilance zůstala téměř nepozměněná. Ale byla to jedna jediná vláda, která opravdu splatila dluhy vlády, alespoň ty domácí dluhy. Od té doby se pouze zadlužujeme, a splácíme-li nějaké staré dluhy, tak je splácíme tím, že si na ně bereme nové půjčky, v současné době bohužel za horší cenu, než byla ta obsluha v době, kdy jsme se prvotně zadlužovali.
Výtka směřující k časové ose, na níž se pan kolega Paroubek pohyboval, kdy na začátku je opět Klaus a na konci je Miroslav Topolánek, té už jsem se věnoval.
Já velmi často oslovuji pana kolegu Sobotku jako "můj drahý ministře financí" a v tomto ohledu opakovaně zdůrazňuji, že ve smyslu měření toho, který z ministrů financí je podepsán pod jak velkým státním dluhem, je pan Bohuslav Sobotka absolutně nejdražším ministrem financí všech dob, a já doufám, že takto na něj bude v dějinách, které budou napříště s odstupem nějakých 50 let psány, navždy pamatováno. Je to velmi smutné zvláště ve světle toho, co tady pan kolega Sobotka pak předvádí ve smyslu té politické projekce, a výtek, kterými častuje buď vládu předchozí nebo kohokoli zde v Poslanecké sněmovně. ***