(16.10 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Teď k samotnému obsahu onoho balíčku, jak je materiál optimisticky nazván. Za prvé je diskutován poměr opatření na příjmové a výdajové stránce. Já bych tady kupodivu souhlasil s kolegou Kalouskem, když připomněl, že do výdajové hromádky bychom měli přičíst i omezené výdaje, které jsou zakalkulovány už do samotného návrhu státního rozpočtu, který šel jako vládní tisk teď v září do vlády, to je oněch 38 miliard. Pokud tedy k výdajům, ke kterým dnes směřujeme - a já teď nejsem schopen odhadnout, jestli to opatření bude mít 13, 15 či kolik miliard, toto připočteme, tak se dostáváme k poměru zhruba fifty fifty, půl na půl. A já si dokonce troufnu říct, že i na příjmové straně lze realisticky přidat příjmová opatření a lze nad nimi reálně diskutovat, protože pouze hledět jedním směrem do výdajové části je jakýsi mediálně zjednodušený obraz, který ale bohužel tvrdí, že černá je bílá a bílá je černá, a jak známo, barev máme ve spektru více.
Návrhy, které budou postupně přednášeny, konkrétně tedy návrhy k příjmové části státního rozpočtu - klub KSČM má připraveny návrhy, které zhruba o 15 až 20 miliard navýší objem příjmových opatření, a troufnu si říct, že odhad je realistický. Používám určitý rozptyl, protože samozřejmě každé číslo, které dnes použijeme, např. daňové výnosy - jsou velmi podmíněny tím, jaký bude reálný hospodářský vývoj v příštím roce, a na halíř vám to nespočte nikdo. O to komičtější jsou debaty, jestli pan premiér spolu s panem ministrem podají demisi, když to bude 163 miliard nebo 166 miliard. Podle mě ta realita bude stejně někde úplně jinde a tyto nominální hodnoty jsou v podstatě jen důležité pro to, aby se něco napsalo do návrhu plánu státního rozpočtu.
Jaká tedy je objektivní hranice toho, že bychom ve svých debatách překročili nějakou racionální mez, kdy bychom umožnili nebo otevřeli cestu k rozvratu, místo abychom onen požár pomáhali tlumit. Já si myslím, že především je tady určitý prostor pro to si říct, který odhad vývoje je tzv. konsensuální - já nemyslím, že by měl být nutně konzervativní. A obávám se, že číslo, které tady zaznělo, a to je prognóza OECD, že nevychyluje misku vah směrem ke kladnému růstu. Aspoň co já si pamatuji, tak prognóza OECD, která byla publikována v létě letošního roku, máme už, tuším, druhý den podzim, aspoň podle astronomie, tak ta je - červenec, srpen - dva měsíce stará, a obávám se, že ten vývoj, který v létě vypadal poměrně nadějně, tak že už opět pesimismus očekávání se poněkud zhoršil a navíc se to dá empiricky doložit i tím, jak se vyvíjejí zakázky a jak se vyvíjejí klíčová odbytiště pro Českou republiku. A to vůbec nechci diskutovat o tzv. w-effectu (?), tzn. že některé události teprve doběhnou, ještě jsou skryté určité bubliny, které v ekonomice mohou splasknout, je tady efekt distorzí stimulačních balíčku po světě atd. atd.
Čili já si myslím, že ta prognóza velmi konsensuální, pokud vezmu institut oficiální instituce, je spíše ta záporná nula, a pravděpodobnost, že mohou vyjít i pesimističtější prognózy, jako např. prognóza konfederace odborových svazů, která užívá hodnotu minus 2 % HDP, není mimo realitu.
Konkrétně k našim příjmovým opatřením. Opakovaně média skloňují, že zvyšovat přímé daně je proti duchu těchto dnů, kdy zažíváme krizi, kdy podnikatelské prostředí to skutečně nemá jednoduché. Ale já si troufnu říci, že zvýšení, mírné zvýšení sazeb u daně z příjmů fyzických osob ještě není přímo ohrožení této kategorie hospodářských subjektů.
My jsme samozřejmě v době, kdy jsme formulovali střednědobý - zdůrazňuji střednědobý - volební program, přišli s myšlenkou pětipásmového rozložení daňové progrese. Pro rok 2010 se ukazuje, že tento projekt musí chvíli počkat, že je ho třeba koncipovat jako daňovou filozofii, která nalezne uplatnění až někdy během příštího volebního období, ale že navýšení horních sazeb je možné. Jestli sociální demokracie z tohoto tématu vycouvala, je to samozřejmě její politické rozhodnutí, ale nastavení sazeb u těch nejbohatších skupin - tzn. půlmilionáři, mám-li to říct číslem objemu za celý rok, nebo milionáři - 32 až 40 % si myslím, že se nevymyká realitě ani okolních zemí. Pokud jsem si opsal ta čísla aktuálně, protože samozřejmě tlak na daně během krize je, tak u fyzických osob je např. v Británii horní sazba až 40 %, ve Francii rovněž 40 %, ve Švédsku, kde se to kumuluje s dalšími faktory, tak to je dokonce výš, až k 50 %, v Itálii 43 %. Čili zkrátka nevymykáme se tomuto prostředí. Samozřejmě ten, kdo volí metodu ještě tvrdšího, ale v sociálních důsledcích negativnějšího daňového dumpingu, jsou země východní.
Podobně je tomu s korporátní daní. U nás je trošičku možná nezvyklou inovací, že přicházíme s dvěma sazbami u daně z příjmů právnických osob, i když připomínám, že tak tomu v některých zemích rovněž je, např. ve Velké Británii. Ale doby, kdy jsme diskutovali o sazbách 30, 40 %, jsou také pryč. My jsme si vědomi toho, že firmy v krizi by toto neunesly, a proto jsme přišli s daleko řekl bych pragmatičtějším a reálnějším návrhem, aby ta snížená sazba 19 % byla uplatněna pro všechny menší podniky, řekněme pod 10 milionů korun ročního zisku, pro tyto firmy to může být určitý prostor, kdežto ty velké firmy, které mají nad tuto hranici, klidně ať jsou zdaněny 25 %, protože si troufnu říct, že tyto firmy netíhnou tolik k optimalizaci ziskové, že jsou rády, že v podmínkách relativně stabilního prostředí České republiky mohou být, a že tedy efekt bude kladný, a nikoliv nulový, jak někteří naznačují, že když sáhneme na tyto daně, tak vlastně zdaňujeme nulu a nic nevybereme.
Pokud jde o právnické osoby ve světě, opět jsem se díval do podobných srovnatelných zemí. Britové mají nastavenu dvousložkovou daň - spodní je 21, my bychom měli mít 19, u horní 28, my 25. Ve Francii 33 %, ve Švédsku 28 %, Itálie 27 %, v sousedním Rakousku bychom byli zhruba nastejno. Samozřejmě namítne mi expert, že nejde jen o sazby, že jde o nastavení daňového základu, že taky je rozdíl konkrétního prostředí v dané zemi i v ekonomické úrovni a vazby, které podniky v těchto zemích mají. Souhlasím. Ale diskutujme o tomto tématu a nezabíjejme předem toto téma, protože si myslím, že to je důležité téma a že bychom na něj neměli zapomínat. To racionální mírné zvýšení, se kterým v tuto chvíli přicházíme, si myslím, že je hodno pozornosti, dokonce i zvednout pro to možná ruku.
Chápu stanovisko zaměstnavatelských svazů i hospodářské komory, že tímto směrem se jejich aktivita neubírá. To chápu. Ale stejně tak si myslím, že v reálu je trápí daleko víc bariéra nastartování konkrétních podnikatelských záměrů, ať již administrativní, nebo dostupnost úvěrů, jednoduchost daňového systému, že toto všechno je trápí možná daleko víc než licitace, které v této oblasti předvádíme.
Poslední poznámkou, se kterou bych chtěl skončit toto expozé, a pak se tady objevím jen krátce, abych připomněl návrh, který máte snad, doufám, již rozdaný na papíře v lavicích, je, že pokud dnes nějakým způsobem rozhodneme, i když to spíš vypadá, že zítra, tak samozřejmě se nabízí co dál. Protože bychom měli jako každý správný hráč na šachovnici domýšlet další tahy. ***