(15.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Rozumím tomu, že se hlásíte do podrobné rozpravy. Já tady mám pouze vaši přihlášku k obecné, tedy tímto se hlásíte do podrobné. Děkuji.
Nyní prosím o slovo pana kolegu Miroslava Kalouska. Po něm bude hovořit pan poslanec Rath.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Paní předsedající, dámy a pánové, děkuji za trpělivost, se kterou vyslechnete stanovisko celkem šesti poslanců, kteří hájí politický program nově vzniklé strany TOP 09. Jsem si vědom toho, že to není síla dominantní. Máme bohužel pouze o 50 % více poslanců než stávající klub Strany zelených a bohužel máme jenom stejnou sílu jako stávající klub KDU-ČSL, což věru není síla veliká. O to více si vážíme, že jste připraveni náš názor vyslechnout a snad se i nad tím, co sdělujeme, zamyslet.
TOP 09 už 20. srpna na tiskové konferenci vyjádřila přesvědčení, že vzhledem k hrozící míře deficitu pro rok 2010 se zdá nezbytné, aby úřednická vláda Jana Fischera ještě v září tohoto roku předložila soubor opatření do Poslanecké sněmovny a aby Poslanecká sněmovna ještě v září na své mimořádné schůzi projednala soubor těchto změn rozpočtové legislativy tak, aby bylo možno předložit rozpočet výrazně nižší. Já jsem byl sice zklamán, ale rozuměl jsem tomu, že všechny politické strany se k této výzvě postavily mimořádně negativně, byli jsme obviněni z populismu, a pokud si dobře vzpomínám na schůzku pana premiéra Fischera s lídry dvou nejsilnějších politických stran, tak schůzka nedávala naději na to, že v září by mohla nějaká takováto smysluplná mimořádná schůze Poslanecké sněmovny proběhnout.
O to více si vážíme toho, že během doby, pravděpodobně i změnou podmínek, že nebudou předčasné volby, jednotlivé poslanecké kluby změnily svoji pozici a že jsme připraveni dnes na mimořádné schůzi projednávat mimořádný návrh změn rozpočtové legislativy úřednické vlády Jana Fischera tak, aby bylo možno v říjnu tohoto roku projednávat návrh zákona o státním rozpočtu nikoliv s deficitem 230 miliard - a tady zdůrazňuji, že ten deficit 230 miliard je na mezi veškerých možností, které ve fakultativním prostoru může dělat ministr financí. Žádný ministr financí v historii celé České republiky se nedopustil tak zásadních zásahů na straně výdajů tam, kde to umožní nelegislativní kroky, jako se dopustil Eduard Janota, tak aby deficit mohl být alespoň to hrůzyplné číslo 230 miliard. Už tam je 38 miliard úspor, ke kterým se nikdy neodhodlal žádný ministr financí a žádná vláda. A proto prosím, aby těchto 38 miliard bylo započteno do celkového balíku, o kterém rozhodujeme, protože to nemá precedens. Nemá to precedens ani v jednotlivých krocích, ani v politické odvaze. Prosím k oněm 28, o kterých jednáme dnes, připočtěme 38 fakultativních, ke kterým měl odvahu Eduard Janota a Fischerova vláda. Přesto 230 je dramatických a já jsem rád, že dnes můžeme diskutovat o návrhu změn rozpočtové legislativy, která nemusí být 230, může být 155 plus minus něco. O tom něco samozřejmě rozhodne Poslanecká sněmovna.
A tady dovolte, abych sdělil ono zásadní stanovisko nás, těch šesti poslanců TOP 09. My tuto diskusi absolutně nevnímáme jako diskusi o politických prioritách té či oné strany. Nevnímáme ji jako diskusi o volebních prioritách té či oné strany. My respektem k tomuto kompromisu nerezignujeme na žádnou ikonu našeho volebního programu. Kdybychom tento balíček předkládali my, předkládáme ho v úplně jiné struktuře, ale absolutně respektujeme, že by ho v úplně jiné struktuře předložila sociální demokracie, komunisté, jakákoliv jiná strana, a proto diskuse o tom či onom titulu, o tom, co víc vyhovuje voličům té či oné strany, o tom, kdo si víc přinese domů, více lístků z onoho pomyslného vavřínového věnce této virtuální diskuse, je pro nás planá a takto tu diskusi my vůbec nevnímáme. My ji vnímáme jako jednoznačnou odpověď na obyčejnou jednoduchou otázku: Má vláda Jana Fischera naši důvěru, že je schopna udělat racionální, politicky neutrální aktivní opatření, které bude smysluplné pro ekonomiku České republiky i pro naši mezinárodní prestiž? A respektujeme dohodu na půdě tripartity, která byla učiněna, a máme či nemáme odvahu přijmout kompromis, přestože se kompromis s našimi představami velmi rozchází? O tom rozhodujeme, nikoliv o tom, zda sazba té či oné daně má být taková či onaká, zda ten titul výdajový má být měkčí či silnější; rozhodujeme o tomto.
Když jsem byl informován o tom - a nebyl jsem informován o tom, jak se balíček vyvíjí - že po třech týdnech dramatických diskusí na půdě vlády se na tom shodli Eduard Janota a Petr Šimerka, tak jako starý praktik ve veřejných rozpočtech a jako člověk, který má tu čest oba dva pány znát téměř 20 let, jsem nemusel ten obsah ani číst, abych věděl, co tam tak asi může být, a byl přesvědčen o tom, že návrh je absolutně politicky vyvážený vůči jedné i druhé polovině spektra s plnou odpovědností obou dvou těchto pánů, kteří se prostě dívají na ten svět trochu jinýma očima, ale oba dva jsou profesionálové a oba dva cítí svoji odpovědnost.
O několik dní poté, co jednomyslně vláda Jana Fischera schválila tento návrh, jsem stál v mírném pozoru před televizní obrazovkou, protože jsem viděl výstupy z tripartity, viděl jsem zástupce zaměstnavatelů pana Jaroslava Hanáka a viděl jsem šéfa odborů pana Milana Štěcha, jak přestože to překusují velmi těžce a přestože pro oba dva to musí být mimořádně kontroverzní, stojí vedle pana předsedy vlády a říkají: ano, není to náš cup of tea, ale my jsme přesvědčeni, že toto je v tuto chvíli jediná možnost východiska pro Českou republiku, a my nabádáme politiky napříč spektrem, aby přijali tento kompromis. Já si myslím, že to byla obrovská chvíle, do které oba dva pánové nainvestovali téměř vše. Umím si představit pozici Jaroslava Hanáka, který dnes ve svém prostředí a před svými členy hájí, že má být zvýšena spotřební daň z minerálních olejů a z pohonných hmot, a umím si představit, co slyší a co riskuje ve svých nákladech své politické prestiže a svého postavení v rámci zaměstnavatelů. Přesto odpovědnost vůči České republice je pro něj o něco větší priorita. Umím si představit, v jaké pozici je dnes pan Milan Štěch, který v jednotlivých odborových svazech vysvětluje, proč se domnívá, že rozumným kompromisem je zvýšení snížené sazby DPH, a proč se domnívá, že je nezbytné, aby poklesly platy státních zaměstnanců. A umím si představit, co riskuje z hlediska své pozice předsedy odborů, který tady z mediálního hlediska je přece od něčeho úplně jiného. Ten je od toho, aby prosadil zvyšování platů a nepřipustil zvyšování snížené, takzvané sociální sazby DPH. Přesto k tomu ten pán našel odvahu, protože odpovědnost vůči České republice pro něj v tu chvíli byla vyšší prioritou než jeho politické náklady mezi jeho členy, zrovna tak jako pro pana Jaroslava Hanáka mezi zaměstnavateli. ***