(15.00 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Ještě bych chtěl hovořit k jedné věci. To je to, o čem se tady hovořilo, o jakémsi gigantickém vládním dluhu. (Předsedající: Čas!) No ale já bych byl rád, aby se odečítal ten čas, kdy jsem hovořit nemohl, paní místopředsedkyně!
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Pane poslanče, já tohle neumím zařídit. Prosím, hlásíte se s další faktickou poznámkou, máte další dvě minuty.
Poslanec Jiří Paroubek: Takže o tom gigantickém růstu vládního dluhu. Je tady bývalý ministr financí, který rád hovoří o zadlužování našich dětí. Víte, za minulý rok jste zadlužili tuto zemi v situaci velké hospodářské prosperity 85 mld. korun. Za tento rok je to 200 mld. korun. Nemluvte prosím zrovna vy o gigantických dluzích, které nadělaly předchozí vlády, když to byly vesměs transformační dluhy. Takže za minulý rok 85 mld., za tento rok 200 mld. Nenašli jste ani sílu, abyste předložili pravdivý rozpočet!
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byly faktické poznámky. Nyní jsou před námi řádné přihlášky. Prosím o slovo pana poslance Petra Braného, který je řádně přihlášen, poté pan kolega Miroslav Kalousek a dalších osm nebo devět přihlášek bude následovat. Prosím.
Poslanec Petr Braný: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, kolega Škromach mi promine, že se taky jdu předvádět, ale nemyslel jsem to tak, napsal jsem si to, abych tady neimprovizoval a abych tady nechytal to, co mě momentálně pod emotivní situací také napadne. Ale k věci. Budu stručný, nebudu vás dlouho obírat o čas. (Trvalý hluk v sále.)
České státní finance, jak už tady ta rozporuplná debata jenom potvrzuje, jsou dlouhodobě schodkové, přičemž míra této schodkovosti se neustále zvyšuje. Základní příčina dlouhodobé schodkovosti státních financí je především v dlouhodobém politickém přístupu k daňovému dumpingu, když Topolánkovy vlády, ale i předchozí vlády postupnými kroky neustále snižovaly přímé daně. Tím se z příjmů rozpočtu vyřadily nemalé peníze, zhruba 100 mld. korun ročně. Daně z příjmů jsou tak u nás jedny z nejnižších v Evropě, o čemž svědčí také míra daňové kvóty. Aktuálně se na vývoji schodku státních financí podílejí také dopady současné hospodářské krize -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane kolego. Já bych chtěla požádat všechny, aby věnovali pozornost vám a ti, kteří tak nechtějí činit, aby opustili jednací sál.
Poslanec Petr Braný: Děkuji. Ale základní příčina je v již zmíněném dlouhodobě nevhodně nastaveném systému příjmů státního rozpočtu. V této souvislosti je nutno zmínit, že neustálé snižování přímých daní v letech silného ekonomického růstu nedávalo žádný ekonomický smysl, ale bylo motivováno ideologicky, tzv. ekonomickou nabídkou strany, když se očekávalo, že snižování daní povede k silnému růstu produktu, takže de facto stát vybere na daních stále více. Kolega Nečas o tom hovořil, že někteří nepochopili, ale když jsem přišel do Sněmovny, tak byl něco nad 2 biliony hrubý domácí produkt a teď je nad 3 biliony, takže to je třeba také vidět. Kdybychom to snižování minimálně zbrzdili daní, byli bychom v mnohem lepších číslech a situaci.
Svého času napsal Karel Marx, že kritériem pravdy je praxe. Tragické výsledky minulé vládní praxe, tedy neustále se zvyšující schodkovost státních financí, ukazují jednak nesprávnost a katastrofální dopady této politiky, jednak to, jak obtížné bude tyto nakumulované problémy řešit. Mimochodem, i dnes mají státní rozpočet v pořádku země s vysokou mírou zdanění jako např. Dánsko, Švédsko, Finsko, tedy všechno země s velkou a vysokou životní úrovní a s fungující ekonomikou. Je zřejmé, že prostor pro další zadlužování českého státu je omezen. Hrozí nebezpečí, že kdysi fiskálně zdravá česká ekonomika se dostane na úroveň nemocných zemí typu Maďarska či některých pobaltských zemí. Ano, vítězové dostihů ve snižování přímých daní přivedli své ekonomiky a státní finance téměř k bankrotu. Snad nás tato jejich zkušenost odvrátí z tragické cesty, kterou se ubíráme.
Tady je zcela jistě nezbytné naše státní finance reformovat tak, abychom disponovali stabilními a dlouhodobě funkčními státními financemi, které by neměly tvořit deficit v letech hospodářské expanze a současně musí být sociálně spravedlivé. Jde o to, provést takovou reformu českého daňového systému, která by zajistila dlouhodobě vyrovnané státní finance. Jinými slovy, aby se za celý hospodářský cyklus rozpočtový deficit pohyboval kolem nuly. To znamená když se stát dostane do recese a hospodaří se schodkem kolem 5 % HDP, pak v době konjunktury by měl mít přebytky třeba 3 či 4 % hrubého domácího produktu.
Vzhledem k příčinám dlouhodobé schodkovosti státních financí je zřejmé, že zásadní změny musí být provedeny na straně příjmů státních financí. Rozhodující příjmovou složkou jsou potom daně. Česká republika má špatnou, mnohdy i asociální strukturu daní, avšak zásadní změny daňového systému směřují k výraznému zvýšení daňového inkasa podle mého soudu přicházejí v úvahu až po obnově ekonomického růstu a dosažení ještě vyšších temp. V době krize je totiž nesmyslem provádět významnější daňové změny ve smyslu zvyšování daní, neboť to jednak snižuje koupěschopnost poptávky a jednak to omezuje prostor pro žádoucí oživení podnikatelského sektoru. Daňové změny, a tedy i žádoucí reformu státních financí je nutno provádět až v situaci obnoveného ekonomického růstu, tedy řekněme ve střednědobém horizontu dvou až tří let, ale diskutovat o ní by se jistě mělo již nyní a hlavně by bylo účelné zahájit práce na podrobném uceleném konceptu reformy české daňové soustavy.
Komunistická strana Čech a Moravy nechce deficitní státní finance, samozřejmě vyjma období krizí, ale musí to být politika dlouhodobá. Nelze to jako cíl vyhlásit v době hospodářské krize. V přestavbě rozpočtu musí být nějaká hlubší filozofie. Protože nyní je česká ekonomika v krizi, je třeba odlišit krátkodobá řešení, to je rok 2010, a střednědobá řešení. Doba hospodářské krize znamená pro státní finance dva úkoly: jednak udržení stávajícího sociálního standardu lidí, neboť řadoví občané krizi nezavinili, tak proč by na ni měli doplácet právě ti nejchudší a potřební. Na sociální úlohu státu nelze rezignovat z mnoha důvodů, třeba i proto, že by to otevíralo cestu extrémním, nebojím se říct fašizujícím politickým silám. To si prosím také uvědomme a nepodceňujme toto nebezpečí.
Nelze rovněž nevidět vliv těchto sociálně mandatorních výdajů na udržení koupěschopné poptávky, což je nepochybně jeden z nejvýznamnějších kroků k zamezení dalších propadů ekonomiky. Tím druhým prvkem je zapojení dodatečných a mimořádných rozpočtových příjmů, jako je např. hospodářský výsledek České národní banky, ČEZu, a dále nelze také přehlédnout, že mnohé státní podniky či instituce, např. české lesy, Pozemkový fond, disponují mnohamiliardovými peněžními zdroji z hospodářských výsledků minulých let. Ano, je mimořádná doba a ta vyžaduje mimořádná řešení.
Snižování či udržování deficitu v některých rozumných hranicích cestou škrtů na straně mandatorních výdajů je proto nelogické a absurdní. Proto Komunistická strana Čech a Moravy odmítá všechny takovéto vládou navrhované škrty, neboť by to mělo mj. dopad na přímou spotřebu a dotklo by se to zejména lidí, kteří jsou na tom z hlediska příjmů nejhůře. Komunistická strana Čech a Moravy tedy rozhodně odmítá kroky, které by dále zhoršovaly situaci středních a sociálně slabých vrstev.
Nyní mi ještě dovolte k tomu dodat, že pozměňovací návrhy v podrobné rozpravě, které si budu osvojovat, míří do oblasti spotřebních daní, a to s cílem za prvé, aby byl u cigaret dodržen vládou deklarovaný výběr a abychom nešli do tzv. přepálení té daně někdy v dobré věci a efekt by byl opačný. Tady nejde o žádný atak vůči vládě, jenom zpřesnění. U spotřebních daní si ještě dovolím hledat rezervu u spotřební daně zdanění doutníků, což též předložím v podrobné rozpravě. Jinak děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.) ***