(12.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Pokud jde o slevy na pojistném pro zaměstnavatele, které jsou v návrhu za 16,5 mld., jsme připraveni je podpořit. Stejně tak jsme připraveni podpořit ponechání sazby odvodů na nemocenské pojištění u zaměstnavatelů ve výši 2,3 %, které dá do státního rozpočtu 8,3 mld. korun.
Samozřejmě nesouhlasíme s tím, aby byl snížen rodičovský příspěvek a snižovalo se porodné nebo se snižovaly platby postiženým. Prosím všechny paní kolegyně a pány kolegy, aby si uvědomili, že ve chvíli, kdy jsme hlasovali proti vetu prezidenta republiky, jsme se k něčemu zavázali, a nenuťte mě, abych každých čtrnáct dní měnil názor. Tato debata mi připadala velmi nefér.
Pokud jde o ostatní věci, které jsou ve výdajích, jsme přesvědčeni, že výdaje nejsou transfery, které jsou jakýmsi sociálním transferem z blahovůle státu. V každém případě jak sociální dávky, tak důchody jsou tím, o co se lidé předtím tvorbou hrubého domácího produktu zasloužili, a ty sociální dávky, které jsou pro bezmocné, jsou samozřejmě tím, aby neklesala koupěschopná poptávka. Řeči o tom, že snížením těchto dávek něčemu zabráníme a že bude nižší deficit, jsou podle mého soudu zcela nepravdivé. Snížením těchto dávek dosáhneme jediného - že se dál sníží koupěschopná poptávka obyvatelstva České republiky, výběr daní bude nižší a celkový efekt bude akorát ten, že počet lidí, kteří budou na hranici hmotné nouze, se zvýší, rozevřou se nůžky, které už takto jsou široce rozevřené, a podle mého soudu nemá smysl se na to nečinně dívat. Proto v podrobné rozpravě klub KSČM jednotlivé postupy navrhne.
Podle mého názoru je pro tuto vládu velmi složité - a nijak jí to nevyčítám - postavit se na určitou politickou platformu, ale pokud má v úmyslu vládnout tak, aby její jméno bylo zapsáno spíše dobrým písmem než černou tužkou, tak by bylo vhodné, aby alespoň některé věci, které navrhneme, akceptovala, abychom viděli, že jejich zájem o občany České republiky je opravdový.
Děkuji vám. (Potlesk v lavicích KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní vystoupí pan poslanec Paroubek, připraví se pan poslanec Sobotka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, vážený pane předsedo, vážená vládo, já bych v úvodu si dovolil několik poznámek v reakci na ta vystoupení, bude to opravdu jenom několik poznámek, určitě ne vyčerpávajících.
Pan ministr financí tady hovořil o kompromisu. Já musím říct, že se o to určitě poctivě snažil, ale ne tak úplně s námi, protože pokud já vím, tak jednání se sociální demokracií na úrovni místopředsedy strany proběhla minulý pátek, právě uplynulý pátek. Z našich návrhů prakticky nebylo akceptováno, pokud vím, nic. Určitě o tom pan předseda našeho poslaneckého klubu bude hovořit. Já jsem měl tu možnost hovořit o těch věcech včera, kde jsem stanovisko sociální demokracie řekl. Tohle říkám jenom proto, abych ty záležitosti upřesnil.
V několika vystoupeních tady zaznělo také cosi o stanovisku tripartity. Já myslím, že je potřeba také pro úplnost říci, že tady mám vyjádření některých odborářských předáků, především pana předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů, a jedná se hlavně o oblast mezd, že odbory - cituji z toho stanoviska: "od samého počátku projednávání," myslí se v tripartitě, "zásadně nesouhlasily se snížením platů státních zaměstnanců a učitelů". Obdobné, možná ještě tvrdší stanovisko, je od předsedkyně příslušného odborového svazu zaměstnanců veřejných služeb paní Vondrové. Takže to jenom pro úplnost, abychom řekli plnou pravdu, jak je to se stanoviskem odborářů.
Pokud jde o předložený materiál, předložená řešení, položme si v této souvislosti základní otázku: Proč je zde stát a státní rozpočet? Je naším cílem vykázat dobrá čísla, nebo vykázat dobré služby občanům státu? Co je rolí státu v krizi a plní náš stát tuto roli?
Stát plní funkce, které trh sám nikdy plnit nebude. Funkce, které nepřinášejí zisk, ale přinášejí jistotu občanům státu. Stát je zde proto, aby dal poctivým a zodpovědným občanům jistotu kvalitního a důstojného života, aby jim dal bezpečný a spravedlivý rámec pro vlastní fungování. Stát je tím, kdo přebírá některé starosti občanů na sebe a umožňuje lidem žít své životy, pracovat a tvořit hodnoty, starat se o rodinu, děti i své rodiče a nemít starosti s bezpečím, zdravotnictvím, dopravou. Za to občané státu platí formou daní. Stát a státní rozpočet je tu pro občany, není tomu naopak. Stát má v krizi maximálně chránit občany před existenčním rizikem, zajistit, aby občané byli schopni uspokojit své základní potřeby. Má vytvořit prostředí pro to, aby byl využit maximálně potenciál ekonomiky pro znovunastartování růstu. Růst nenastartujeme proklamací úspor a škrtání. Růst potřebuje finanční injekci. Ovšem je naprosto nezbytné důsledně kontrolovat užití oné finanční injekce, zprůhlednit např. zadávání veřejných zakázek. Zde vznikly stamilionové zisky firem vyhrávajících zakázky v době vlády ODS. Státní stimulace ekonomiky nesmí obsahovat jachtovné. Naopak je třeba omezit kartely a otevřít trh skutečné konkurenci malých a středních firem.
Schodek státního rozpočtu je důsledkem dvou faktorů - myslím ten vysoký, enormně vysoký schodek. Jednak importované globální krize a jednak ryze domácí neuvážené takzvané daňové reformy a prakticky nulové reakce bývalé vlády na novou ekonomickou realitu, tedy na dopady krize. Daňové reformy ukrojily z rozpočtu minimálně stejnou částku jako ekonomická krize. Hospodářská krize je důsledkem především neregulovaného finančního trhu, neoliberálního přístupu ve smyslu laissez faire a také velké provázanosti politiky a byznysu. Trh se jakoby utrhl z řetězu a hnal se za svojí hlavní potravou: ziskem. Proto se na finančním trhu objevily konstrukce vybírající už i budoucí zisky. Systém se zhroutil a jen díky masivním státním intervencím nedopadl do úplného zatracení.
Zdaleka však není vyhráno. Fascinace volným, neregulovaným trhem je nicméně pryč. Namísto toho vlády oprašují Keynesovy teorie o roli státu v podpoře ekonomiky. Vyspělé ekonomiky investují a připravují nový ekonomický systém. Pád si vybral svou daň v podobě velkého poklesu celosvětové poptávky a bylo jasné, že česká ekonomika jako otevřená ekonomika krizi chtě nechtě importuje. Topolánkova vláda se chvástala připraveností, jakýmsi - podle jejích slov - ostrůvkem stability v moři krize, jakýmsi posledním Mohykánem. ***