(11.50 hodin)
(pokračuje Fischer)
Myslím, že jsem ale tehdy nebyl sám, kdo věřil, že při razantním šetření na jednotlivých ministerstvech bude možné připravit rozpočet se slibovaným schodkem kolem 5 procent hrubého domácího produktu. I proto jsem vám tehdy mohl slíbit, že můj kabinet nebude otevírat politicky sporná a vyhraněná témata a že bude vládou, která se nebude pouštět do radikálních změn. Nyní musím tento závazek bohužel revidovat. V důsledku globální ekonomické krize je totiž propad české ekonomiky mnohem větší, než jsme původně očekávali. Sestavit pro příští rok rozpočet se slibovaným deficitem, který by činil cca 5 procent hrubého domácího produktu, už dnes bez radikálních změn, a tedy bez vaší pomoci není možné.
To, že rozpočtová situace naší země je opravdu vážná, bylo vládě jasné od prvního okamžiku, kdy se ujala odpovědnosti. Proto brzy po svém nástupu schválila tzv. výdajové stropy, resp. provedla v rozpočtu na příští rok poměrně drastické škrty. Rozhodla o plošném krácení výdajů ministerstev v rozsahu 5 až 20 procent, a to včetně zrušení všech neobsazených tabulkových míst. Nevalorizovala důchody ani dávky životního a existenčního minima. Rozhodla zmrazit růst platů ve státním sektoru. Celkově tak vláda rozhodnutími, která byla čistě v její pravomoci, uspořila v rozpočtu na příští rok 38,5 miliardy korun. Nebylo to snadné a mnoho ministrů mělo pocit, že financování jejich resortů je již na samé hraně únosnosti. S ohledem na revidovanou prognózu ekonomického vývoje z července letošního roku ale ani tyto úspory už dnes nestačí. I přes tyto tvrdé škrty by se totiž schodek rozpočtu na příští rok vyšplhal na závratných 230 miliard korun, tedy zhruba na 7,4 procenta podílu deficitu na hrubém domácím produktu, a to je podle názoru vlády už částka ohrožující makroekonomickou stabilitu této země a rozumný stav veřejných financí.
Za této situace se vláda rozhodla pro radikálnější postup a navrhuje Poslanecké sněmovně některé změny zákonů včetně úpravy tzv. mandatorních výdajů. Vláda si uvědomuje, že tímto krokem vystupuje ze svého dosavadního čistě úřednického mandátu, a nebylo to pro ni snadné rozhodnutí. Nemá však jinou možnost, pokud chce dostát své odpovědnosti. Nečinnost by znamenala vykročení k něčemu, co bych nazval maďarským scénářem. Nečinnost by znamenala riziko, že České republice bude nejprve snížen mezinárodní rating, posléze přestane být zájem o její dluhopisy a nakonec by mohlo dojít i ke kolapsu státních financí. A to je něco, s čím se nemohu smířit já ani nikdo z ministrů mé vlády.
Vláda se proto po dlouhých a složitých jednáních rozhodla předložit Poslanecké sněmovně balík změn zákonů, jejichž přijetí umožní sestavení rozpočtu se schodkem cca 155 miliard korun. Novináři jej v rámci mediální zkratky nazývají Janotův balíček, já bych jej nazval spíše krabičkou poslední záchrany. I když už to si někdo dneska v E15 půjčil a předběhl mě.
Jeho smyslem je totiž jediné: stabilizovat státní finance tak, aby Česká republika, respektive vláda, která vzejde z voleb v příštím roce, měla vůbec nějaký prostor pro rozhodnutí, jakým směrem se v budoucnu bude státní rozpočet vyvíjet. V opačném případě by totiž za jakoukoli příští českou vládu mohl už rozhodovat Mezinárodní měnový fond, o jehož půjčky bychom museli žádat.
Nebudu zde nějak podrobně rozebírat jednotlivá navrhovaná opatření ani jejich konkrétní dopad na státní rozpočet, neboť to jistě udělá ministr financí. Dovolte mi však vysvětlit a pojmenovat základní přístupy, které vláda při sestavování tzv. balíčku měla na zřeteli.
Za prvé, cílem a ambicí navrhovaných změn není systémová změna státního rozpočtu ani rozpočtových pravidel. Náš návrh není reforma daňového systému ani reforma sociálních transferů. Je to pouze mimořádné řešení, a proto také všechny vládou předložené návrhy mají omezenou platnost pouze na jeden rok.
Za druhé, vláda se při přípravě návrhu úzkostlivě snažila vyhnout ideologickým schématům či preferenci některé z ekonomických doktrín. Návrh se snaží být maximálně technokratický a v tomto smyslu vím, že nemůže uspokojit ani levici ani pravici. Je to ale odborně hájitelný kompromis a vláda za svým návrhem stojí jednomyslně.
Za třetí, vláda se maximálně snažila, aby poměr mezi novými příjmy státu a úsporami výdajů ve státním rozpočtu byl přibližně 1 : 1. Není pravda, že naše návrhy jednostranně posilují příjmy na úkor výdajů. Pro ilustraci: Celkové plánované úspory rozpočtu jsou 38,5 miliardy škrtů v resortních kapitolách plus 25,4 miliardy úspor v sociálních dávkách a mzdách, tedy celkem téměř 64 miliard. Naproti tomu nových příjmů je počítáno pro příští rok za 50,3 miliardy korun. Jakkoli jako profesionální statistik vím, že stejná čísla lze mnohdy interpretovat velmi různě, velmi prosím, abyste v diskusi brali všechna opatření vlády k záchraně rozpočtu jako jeden celek. Znovu to zdůrazňuji: dnes projednávaný balík změn na straně příjmů a výdajů je jen část vládních řešení na záchranu státního rozpočtu a v tomto kontextu by měl být posuzován.
Za čtvrté, cílem navrhovaných opatření je stlačit schodek státního rozpočtu na příští rok do hranic definovaných v programovém prohlášení vlády, kde se psalo o 170 miliardách, resp. o cca pětiprocentním podílu deficitu na HDP. Při očekávaném nulovém ekonomickém růstu tuzemské ekonomiky v příštím roce to nyní reálně znamená schodek někde kolem 155 až 160 miliard. A tomu také podle výpočtu Ministerstva financí odpovídají navrhovaná opatření.
Za páté, vláda předložila své návrhy Poslanecké sněmovně v režimu tzv. legislativní nouze a měla pro to dva důvody. Prvním je skutečnost, že projednat navrhované změny zákonů ve standardním režimu již není z časových důvodů možné, a státu tak hrozí škody značného rozsahu. Druhým důvodem je pak snaha vlády umožnit Sněmovně vést o návrzích vlády sice zkrácenou, ale regulérní parlamentní rozpravu. Není to tedy tak, že vláda vám předkládá své návrhy ve stylu ber, anebo nech být. Na druhou stranu je třeba vědět, že rozhodnutí musí padnout v řádech hodin.
Za šesté, vláda předkládá navrhované změny jednotlivých zákonů jako jeden tisk, neboť je přesvědčena, že smysl balíčku je v tom, že bude schválen jako celek. Přijetí pouze jedné části, ať už týkající se navýšení příjmů nebo pouze části týkající se úspor výdajů, by podle názoru vlády nebylo správné.
Vláda samozřejmě respektuje suverenitu Sněmovny a její právo měnit parametry vládou navrhovaných opatření. Pokud však má vláda nést politickou odpovědnost za rozpočet za příští rok, považuje za nezbytné, aby deficit zůstal v parametrech uvedených v programovém prohlášení. Pokud by tedy změny provedené v rámci projednávání návrhu neumožnily takový rozpočet sestavit, minimálně já bych za rozpočet se schodkem vyšším než 164 miliard korun českých nemohl převzít odpovědnost předsedy vlády.
A konečně, návrh úsporných opatření vláda projednala se sociálními partnery v rámci tripartity, a jak jste jistě zaznamenali, návrh nakonec podpořili jak zástupci zaměstnavatelů, tak odborových svazů. Nebylo to pro ně lehké a vláda jejich přístup nesmírně oceňuje. Je to pro ni mimochodem důkaz, že navrhovaná řešení, jakkoli jsou velmi bolestivá, jsou věcně a odborně obhajitelná a budou tak většinou společnosti také přijata. Mimo jiné i proto doufám, že i z těchto důvodů získají i vaši podporu. ***