(12.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přikázat tento návrh ústavněprávnímu výboru, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 141, přihlášeno 109, pro hlasovalo 100, proti žádný. Takže jsme návrh přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru a to je vše, co jsme mohli učinit, takže končím projednávání bodu číslo 39.
Bod
40.
Návrh poslanců Stanislava Grospiče, Zuzky Bebarové-Rujbrové, Vojtěcha Filipa,
Pavla Kováčika, Alexandra Černého, Václava Exnera, Zdeňka Maršíčka a dalších
na vydání ústavního zákona o referendu o umístění prvků zařízení
protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky
/sněmovní tisk 490/ - prvé čtení
Prosím tedy, aby návrh uvedl zástupce navrhovatelů poslanec Stanislav Grospič. Prosím, máte úvodní slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, 11. dubna 2008 předložila skupina poslanců návrh, kterým by se zaváděl institut jednorázového referenda do Ústavy České republiky, vyložilo ustanovení článku 2 odst. 2 Ústavy České republiky, s tím, že by se předkládala možnost rozhodnout o umístění prvků protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky lidem České republiky v referendu tak, jak právě říká článek 2 odst. 2 Ústavy České republiky, kdy stanoví, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. A návazně, kdy v článku 10a odst. 2 Ústavy je stanoveno, že ústavní zákon může stanovit, kdy je k ratifikaci mezinárodní smlouvy třeba souhlasu v referendu.
V době, kdy byl předkládán do Poslanecké sněmovny tento poslanecký návrh ústavního zákona, vláda České republiky dojednala se Spojenými státy americkými mezinárodní smlouvu o umístění prvků protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky a následně i smlouvu o pobytu vojáků Spojených států amerických v České republice. Šlo přitom o výrazný zásah do bezpečnostní situace České republiky a jejích občanů. Podobné vojenské zařízení cizího státu, v tomto případě Spojených států amerických, zvyšovalo bezpečnostní riziko pro Českou republiku a její občany, neboť se mohli stát terčem útoku, který byl směřován nikoli bezprostředně proti zemi vlastnící toto zařízení, ale byl by proveden proti státu, na jehož území by se toto zařízení nacházelo, a tedy proti České republice.
Přestože tento návrh zákona byl spojován s tehdy umístěním pevného radarového zařízení v rámci prvků protiraketové obrany Spojených států amerických, formulace otázky v zákoně byla v obecné rovině, a tedy lidé by podle navrhované předlohy rozhodovali o otázce, která by zněla: Souhlasíte, aby Česká republika umožnila Spojeným státům americkým vybudovat a provozovat na území České republiky zařízení protiraketové obrany a aby umožnila ozbrojeným silám Spojených států amerických v rozsahu k této činnosti nezbytném pobývat na území České republiky?
Chtěl bych v současné době říci, že přes vyjádření amerického prezidenta Obamy a americké administrativy nedošlo ke stažení předmětně dojednaných smluv, přestože zatím nebyly ratifikovány Parlamentem České republiky, že vyjádření americké strany neznejistilo otázku možného jakéhokoli jiného, třeba mobilního umístění prvku protiraketové obrany na území České republiky. Z tohoto pohledu a z pohledu občanů České republiky je třeba, aby byl trvale zákonem upraven institut, který by umožnil, nastala-li by tato situace znovu, rozhodnout o této otázce tak, jak stanoví Ústava, otázce tedy zásadní, v referendu. V této souvislosti se domnívám a domnívají se i všichni předkladatelé tohoto ústavního zákona, že jeho aktuálnost stále trvá, že by bylo dobré, aby tento zákon byl věcně diskutován i na půdě ústavněprávního výboru a zde v Poslanecké sněmovně, aby případně byl z hlediska aktuálnosti a významu i upraven příslušnými pozměňovacími návrhy, ale aby byla umožněna vůle lidí jednou provždy o této zásadní otázce rozhodnout. Zvlášť v situaci, kdy jedno zařízení protiraketové obrany může být v budoucnu - a zatím ta vůle nebyla zpochybněna Spojenými státy americkými ani českou vládou - nahrazeno jinou formou opatření a protiraketového zařízení v rámci protiraketové obrany Spojených států amerických.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Požádal byl pana poslance Polanského jako zpravodaje pro prvé čtení, aby také řekl úvodní slovo a vystoupil k tomuto návrhu.
Poslanec Jiří Polanský: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Takže jako zpravodaj k návrhu ústavního zákona o referendu o umístění prvků zařízení protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky sděluji, že návrh byl předložen skupinou poslanců KSČM 11. 4. 2008 do Sněmovny. Vláda se zabývala tímto návrhem již 14. května 2008 a vyslovila nesouhlasné stanovisko, které bylo také jako tisk 490/1 doručeno všem poslancům.
Já se domnívám, že jednáme o neaktuálním návrhu. Samozřejmě jsem vyslechl odůvodnění svého předřečníka pana poslance Grospiče, ale myslím si, že máme i svým způsobem "nedostatek v jednacím řádu", že musíme jednat i o neaktuálních návrzích, pokud byly podány a nebyly vzaty zpět.
Tolik asi můj úvod, pokud jde o zprávu zpravodaje, a hlásím se tímto do obecné rozpravy, kde učiním i dva procesní návrhy.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře, děkuji zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu . Nejdřív se do ní hlásil pan poslanec Votava. Toho jsem viděl jako prvního se hlásit. Pak také mám pana poslance Polanského. Ale nyní pan poslanec Votava jako první v té obecné rozpravě.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Radar v Česku zřejmě nebude. Vítám toto rozhodnutí prezidenta Obamy a americké administrativy, ale zároveň se tomu musím trošinku také pousmát. Když se ohlédnu právě za ty tři roky zpátky, napadá mě jedna věta: Mnoho povyku pro nic.
Nejdříve je tady záměr Bushovy administrativy vybudovat u nás radar, neb hrozba ze strany darebáckých států se zvyšuje každým dnem. A kdo nás před ní nejlépe ochrání? No přece americký radar u nás a rakety v Polsku. Následoval nadšený a bezvýhradný souhlas Topolánkovy vlády. Dokonce i tehdejší rady Plzeňského kraje. Občanům se to ale moc nelíbilo. Přesněji, nelíbilo se to 70 procentům našich obyvatel. Za peníze daňových poplatníků se tedy rozjede nákladná přesvědčovací kampaň. Ta nikoho ale nepřesvědčí. Občané dotčeného Brdska se také obávali zdravotních rizik souvisejících s provozem radaru. Vláda si tehdy tedy zaplatí odbornou studii, která má přesvědčit o opaku. Skuteční odborníci se této studii vysmějí. Vláda přitvrdí a slíbí brdským obcím masivní dotační podporu na rozvoj zanedbané infrastruktury. Prý bez ohledu na to, zda radar bude stát, nebo ne. Rychle, nejlépe přes noc sepište požadavky a připravte projekty, páni starostové. Dodnes brdské obce ze slibované miliardy a čtvrt viděly bratru milionů třináct. Prostě když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, nebo také - slibem neurazíš. ***