(17.50 hodin)
(pokračuje Liška)
Myslím, že se k tomu vrátíme později, a rád vám přednesu seznam všech přílepků za poslední dobu, které ožebračily státní rozpočet, ať už je to přílepek, který do kapsy ČEZu přihrává téměř 70 miliard korun z emisních povolenek, či jiné přílepky, kterými si lobbistické skupiny dokážou ve druhém čtení zjednat prostor v legislativním procesu. Je to praxe odsouzeníhodná. Poslanecká sněmovna je za ni právem pranýřována veřejností, médii i právnickou veřejností. Toto je ideální příležitost, jak s ní skoncovat.
Já věřím, že se jedná o natolik nadstranickou a žádoucí a legitimní změnu, že se zde nenajde jediný hlas, který by se postavil proti tomuto návrhu, a naopak všichni svorně podpoří tuto změnu, která je naprosto prospěšná, transparentní a žádoucí. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám děkuji, vážený pane poslanče. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Marek Benda. Máte slovo, pane poslanče Bendo.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane místopředsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, já budu ve své zpravodajské zprávě stručný a pak se přihlásím do obecné rozpravy.
Konstatuji, že návrh zákona zde představil jeho předkladatel pan kolega Liška. Vláda přijala 13. července 2009 stanovisko k tomuto návrhu zákona, ve kterém doporučuje Sněmovně, aby s ním vyslovila nesouhlas, a to zejména z důvodů prodloužení legislativního procesu, nevhodného posílení předsedy Poslanecké sněmovny jako orgánu a otevření jednání i v těch věcech, ve kterých bývají jednání běžně uzavřená. A to se samozřejmě nejedná o projednávání zákonů, ale tam, kde se jedná o ochranu soukromí osob. Čili vláda nám doporučila, abychom s tímto návrhem zákona nevyslovili souhlas.
Zbytek si nechám do své obecné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám. Vážený pane poslanče Bendo, jste jediným přihlášeným a taktéž prvním přihlášeným, zatím jediným do této rozpravy. Tedy po vaší roli zpravodaje nastává prostor pro vaši řádnou přihlášku v rozpravě obecné, kterou tímto zahajuji.
Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, trochu je nešťastné, když tady jednotliví poslanci fungují na základě zadání určité, možná dobře věci myslící, ale skupiny, která se rozhodla, že se jí některé praxe nelíbí, a podle toho píše své návrhy zákonů a poslanci se za ně staví. To já bych řekl, že není úplně nejšťastnější praxe, a podle toho ty návrhy zákonů také vypadají. Tady jsou prostě zjevné chyby, já bych řekl téměř neodstranitelné chyby.
První samozřejmě spočívající v oné veřejnosti jednání orgánů Sněmovny, která je v České republice nebývalá. Je mnoho zemí, kde je naprosto běžné, že jednání orgánů Sněmovny jsou principiálně neveřejná. My je máme stále veřejná a to je dobře. Nechci to rušit. Ale přesto tam existují dnes některá omezení například právě na jednání mandátového a imunitního výboru, protože se tam probírají věci přestupkové, věci trestněprávní a další. A představa toho, že taková jednání budou veřejná, budou opravdu jenom omylem. Stejně tak vyšetřovací komise vždy byly neveřejné orgány. Přešli jsme do praxe, že jednání vyšetřovacích komisí budou veřejná. Přesto mohou existovat situace, a je to právě ona komise, kde se projednávají věci, u kterých není dobře, aby šly bezprostředně na veřejnost, které například mohou vést k nějakým poznatkům, které posléze vyústí v trestní oznámení nebo další věci. Samozřejmě není v tu chvíli správné, aby směřovaly na veřejnost. To je k té části týkající se části veřejnosti jednání orgánů Sněmovny.
V oblasti prodloužení lhůty mezi druhým a třetím čtením, to bych řekl, že je možná největší omyl, který je nám zde touto poslaneckou skupinou přinášen. To je naprosto zbytečné prodloužení legislativního procesu o 35 dní. Navíc všechny zkušenosti, které máme z této Sněmovny, povedou jenom k tomu, že její už tak dlouhé jednání se ještě nekonečně prodlouží, protože bude zcela zjevné, že druhé a třetí čtení nebude možné stihnout na téže schůzi. Tím pádem na jedné schůzi proběhne druhé čtení. Přitom v třetím čtení všechny argumenty, které zazněly měsíc a půl zpátky, a už jsme to tady mnohokrát zažili, budou znovu zopakovány a bude se jenom zdržovat. Já to prostě pokládám za opravdu omyl. Ona se samostatně může rozhodnout v některých případech, že lhůtu mezi druhým a třetím čtením učiní delší, ale je podle mě naprostá chyba tak určovat zákonem jako nezkratitelnou lhůtu pětatřiceti dnů.
Stejně tak myslím, že dochází k nesprávnému posílení, skoro bych řekl až téměř neústavnímu posílení role exekutivy, role vlády v tom, že by se vláda měla vyjadřovat jako sbor ke všem pozměňovacím návrhům, které zde ve Sněmovně padnou. A to dokonce, jestli se nepletu, nejenom k návrhům, které jsou vládní, ale i k návrhům, které jsou od dalších subjektů, které jsou oprávněnými navrhovateli zákonů, ať už to jsou poslanci, Senát jako celek nebo zastupitelstva vyšších územně správních celků. Ústava přesně definuje, k čemu se vláda má a musí vyjadřovat. Jsou to návrhy zákonů. Myslím, že není správně, abychom my jako Sněmovna byli pod diktátem vlády, byli povinováni si vyžadovat její stanovisko.
Pokusy vymýtit praxi přílepků. Já vím, že se nám všem zdají velmi bohulibé, že ty některé přílepky, které zde prošly, nebyly příliš šťastné. Ale já jenom upozorňuji na to, a upozorňuji na to opakovaně i navrhovatele těchto myšlenek, že je strašně těžké nadefinovat, co již je a co již není přílepkem. Budou nekonečné spory tady v této Sněmovně, v Senátu, u Ústavního soudu, co věcně souvisí s návrhem zákona, co věcně s tím návrhem zákona nesouvisí.
Jestli chceme jít nějakou cestou, a já jsem to těm mladým lidem z Inventury demokracie také říkal na svém posledním setkání, jestli chceme jít nějakou cestou, která umožní racionálnější jednání Sněmovny ohledně pozměňovacích návrhů, která umožní alespoň na ně upozornit, a nemůžeme prostě této Sněmovně vzít moc a možnost rozhodovat hlasováním o takových návrzích, pak myslím, že by stálo za to se zamyslet nad tím, jestli nemá mezi druhým a třetím čtením být v případech, kdy je vzneseno větší množství pozměňovacích návrhů, a to třeba i na návrh menšiny, minority této Sněmovny, že to nemusí být hlasováno touto Sněmovnou, povinné stanovisko garančního výboru, který se nějakým způsobem k pozměňovacím návrhům vyjádří. To bych viděl jako racionální myšlenku, která by mohla proces mírně přibrzdit, minimálně vytvořit prostor pro to, aby se o tom diskutovalo, a na druhou stranu ten proces zcela nezastavovat a nevytvářet tam zcela umělé regulace.
Tolik mé výhrady. Já myslím, že ten návrh opravdu nepřináší téměř nic pozitivního, nového, a doporučuji, aby ho Poslanecká sněmovna zamítla, protože většina myšlenek v něm skrytých jde proti dosavadnímu smyslu jednacího řádu a nijak ho nevylepšují.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane poslanče. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přerušuji projednávání tohoto sněmovního tisku v otevřené obecné rozpravě a končím dnešní jednací den Poslanecké sněmovny.
Zítra ráno budeme pokračovat pevně zařazenými body, kterými - jestli se nic nezměnilo a předpokládám, že nikoliv - jsou body 78, 19 a 22.
(Jednání skončilo v 17.59 hodin.) ***