(17.40 hodin)
(pokračuje Talmanová)
Budeme se zabývat návrhem na zamítnutí. Omlouvám se, ještě než dám hlasovat o tomto návrhu, samozřejmě se dotáži zástupce předkladatelů pana poslance Lišky, zdali si přeje přednést závěrečné slovo. Taktéž paní zpravodajky - není tomu tak. (Poslanec Kováčik žádá o odhlášení.) Ano, pane kolego Kováčiku.
Pan poslanec Liška vystoupí se závěrečným slovem. Takže vás odhlašuji a panu poslanci Liškovi dávám slovo.
Poslanec Ondřej Liška: Děkuji. Kolegyně, kolegové, přes mírně vypjatý tón, který provázel projednávání tohoto návrhu, si vás přece jenom dovoluji požádat o to, abyste pustili tento návrh do dalšího čtení a nehlasovali pro jeho zamítnutí. Jak říkám, berme jej jako nosič debaty. Mediální komise i příslušný výbor určitě k tomu mohou mít velmi cenné komentáře a pozměňovací návrhy. Pokud se nedokážeme dohodnout na tom, jak změnit systém jmenování do mediálních rad a zprůhlednit jej, máte možnost jej zamítnout ve třetím čtení. Proto vás prosím, podpořte jej. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Prosím všechny, aby se znovu zaregistrovali hlasovacími kartami, neboť jsem vás na žádost z pléna v průběhu řeči zástupce předkladatelů pana poslance Ondřeje Lišky odhlásila. Prosím tedy ty z vás, kteří se chtějí zúčastnit hlasování o zamítnutí této předlohy, aby se zaregistrovali svými hlasovacími kartami. Z ustáleného počtu přihlášených to vypadá, že jsme tak již všichni učinili.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 111 a táži se, kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí této předlohy. Kdo je proti? Děkuji vám.
Z přítomných 102 poslankyň a poslanců pro návrh 91, proti 6. Konstatuji, že návrh na zamítnutí byl přijat a návrh zákona byl zamítnut.
Přistoupíme k projednávání dalšího bodu. Je jím bod
36.
Návrh poslanců Ondřeje Lišky, Kateřiny Jacques, Přemysla Rabase
a Martina Bursíka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb.,
o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 872/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
I zde je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas právě již v prvém čtení. K tomuto bylo vzneseno řádné veto poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické. Ještě než dám slovo zástupci navrhovatelů, dovoluji si vás upozornit, že na základě dohody předsedů poslaneckých klubů ukončím dnešní jednání v 18 hodin, aby byl vytvořen prostor pro jednání klubů. Tímto upozorňuji předkladatele, že lze předpokládat přerušení projednávání tohoto bodu.
Nyní tedy prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele pan poslanec Ondřej Liška. Vážený pane poslanče Liško, máte slovo.
Poslanec Ondřej Liška: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi přednést úvodní slovo a představit návrh novely jednacího řádu.
Jedním ze základních předpokladů moderního demokratického právního státu je kromě mnoha dalších atributů bezpochyby co možná nejvyšší přehlednost a srozumitelnost jeho právního řádu. Vlastností každé nově přijímané právní úpravy na půdě zákonodárného sboru by tak mělo být zejména to, aby se jednalo o návrh zřetelný, koncepční, vnitřně provázaný a logický a v neposlední řadě také důvodný a řádně odůvodněný. Pominout nelze ani požadavek maximální veřejnosti a znalosti přijímaných právních předpisů, která působí nejen ve prospěch transparentnosti, ale i proti úzce lobbistickým zájmům.
Současná úprava legislativního procesu probíhajícího v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky však vykazuje některé více či méně závažné nedostatky, jejichž využíváním může v praxi docházet k tomu, že se výše zmíněné cíle právní úpravy naplnit soustavně nedaří. Mezi nejčastěji využívané nedostatky současné úpravy patří např. uplatňování tzv. přílepků neboli pozměňovacích návrhů věcně nesouvisejících s projednávaným návrhem. Dalším do jisté míry průvodním jevem takového stavu pak bezpochyby je skutečnost, že pozměňovací návrhy, jakkoli zásadně zasahující do předloženého návrhu, nemusí být povinně odůvodněny. V neposlední řadě se pak jako problém jeví i nedostatečná lhůta mezi druhým a třetím čtením návrhu. Právě po druhém čtení totiž v důsledku četných pozměňovacích návrhů dochází často v předkládaném materiálu k výrazným změnám, které je zapotřebí důkladně a komplexně prostudovat a zhodnotit, což však za současné úpravy lhůt prakticky není možné.
Dalším nedostatkem stávající právní úpravy je značná benevolence jednacího řádu, pokud jde o zásahy do práva veřejnosti na informace prostřednictvím přímé účasti na jednání Poslanecké sněmovny, resp. jejích orgánů. Poslanecká sněmovna, výbory i komise se dnes mohou v zásadě libovolně usnést na tom, že jejich jednání bude neveřejné, u některých výborů je to dokonce stanoveno jako pravidlo vždy, to jest mandátového a organizačního, stejně jako u podvýborů. K tomu není žádný rozumný důvod, navíc takové omezení koliduje se základním právem veřejnosti na informace podle článku 17 Listiny základních práv a svobod. My jako předkladatelé se domníváme, že pro parlamentní demokracii je veřejnost projednávání imanentní a případná omezení účasti veřejnosti musí být stanovena, pokud jsou vůbec nutná, mnohem restriktivněji, než je tomu dnes, a musí být navázána pouze na zákonné důvody pro omezení přístupu veřejnosti k informacím.
Předkládaný návrh si klade za cíl tyto nedostatky odstranit a obsahuje takové návrhy změn v právní úpravě legislativního procesu, které by měly vést k jeho zkvalitnění a zpřehlednění. Navrhujeme tedy celkem tři základní změny.
Pozměňovací návrhy, které do projednávaného návrhu zákona vnášejí úpravu, která s ním věcně nesouvisí, tzv. přílepky, budou nadále nepřípustné. Současně se upravuje, jak bude Sněmovna postupovat, pokud budou takové návrhy předloženy, přičemž se stanovuje určující role zpravodaje návrhu. V případě sporu o hlasovatelnost předložených návrhů náleží konečné rozhodnutí Sněmovně.
Za druhé, výslovně se stanoví povinnost předložené pozměňovací návrhy v rozpravách odůvodňovat.
Za třetí, prodlužuje se lhůta mezi druhým a třetím čtením a upravuje se oprávnění, nikoliv však povinnost vlády, potažmo dalších institucí, vyjádřit se ke všem předloženým návrhům.
Za čtvrté, zavádí se principiální veřejnost jednání všech orgánů Poslanecké sněmovny a výjimky z ní jsou stanoveny restriktivně jen pro zcela výjimečné situace, které odpovídají ústavním důvodům pro omezení práva na informace podle článku 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Další navržené úpravy pak představují toliko změny související a legislativně technické.
Zcela akceptujeme veto na projednání podle § 90, který byl původně zamýšlen pouze ve smyslu zkráceného funkčního období této Sněmovny. Tento důvod padá na základě vývoje situace, a proto je samozřejmě správné, aby bylo projednáno ve všech třech čteních.
Vzhledem k tomu, že se jedná o již dříve projednávanou úpravu politickými subjekty, tak se domnívám, že by nemělo nic bránit tomu, aby praxi, která je jinak celkem běžně odsuzována příslušníky všech politických stran, konečně Sněmovna učinila přítrž i jinak než pouze verbálně, nýbrž formálním způsobem, tím, že stanoví postup, jak projednávání zákonů a jejich souvisejících pozměňovacích návrhů, které je možné označit za přílepky, regulovat. Já vím, že bude diskuse nyní přerušena vzhledem k tomu, že bude vyhlášen konec tohoto jednacího dne. Přesto si myslím, že existuje dostatek příkladů pro to, když se ukázalo, že praxe přílepků je škodlivá, že zaneřáďuje náš právní řád - a shodují se na tom všichni právníci - nesmyslnými úpravami, které navzájem kolidují, které nesouvisejí s danými zákony a které také umožňují to, aby ve druhých čteních byly načteny pozměňovací návrhy, které mají úplně jiný důvod a jiné opodstatnění než právě projednávaná úprava. ***