(17.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, paní zpravodajko. Mohu chápat vaši přímluvu jako návrh, anebo se s ním ještě přihlásíte v otevřené rozpravě?
Poslankyně Olga Zubová: Můžete chápat jako návrh na přidělení stálé komisi.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ano, děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím dvě přihlášky. Prvním přihlášeným je pan poslanec Bratský, druhou přihlášenou paní poslankyně Levá, poté pan poslanec Kováčik. Vážený pane poslanče Bratský, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji za udělené slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, určitě jste postřehli a mnozí pochopili, že tento návrh zákona významně přesouvá pravomoci od Poslanecké sněmovny směrem na třetiny k prezidentovi a Senátu zvláště v návrzích na obsazení rady. Neřeší, komu je rada odpovědná, a navíc snižuje počet členů z 15 na devět. Je to tedy významné snížení počtu členů a výrazně zvyšuje i v podstatě význam každého z členů potom, který v radě bude zasedat, což je ale v rozporu s tím, co v návrhu před obědem říkal pan kolega Liška, kdy se vlastně snažil nás upozornit na to, že právě tím novým způsobem, kterým by rady měly být jmenovány, by se posílila větší demokratičnost.
Já nevím, jestli více demokratizace je v procesu tím, že snížíme počet členů rady, nebo naopak. Tím spíše, že by v případě, že by návrh prošel, byly rozděleny na dvě komory Parlamentu a ještě prezidenta republiky, by se mohly hlásit z občanské společnosti různé skupiny, ale jenom pouze devět lidí z celé České republiky by mohlo zasednout v této radě. Navíc by se nestřídali v těch cyklech, jak je to dnes, ale všichni by vždycky byli jmenováni naráz na to jedno volební období. Jestli by tím právě demokratizační proces svým způsobem nebyl narušen.
Sympatické prvky, například že výroční zprávu je nutno zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy elektronicky a veřejně přístupným, nepřeváží vážné změny, které rozhodně dle názoru našeho klubu ODS si musí vyžádat větší diskusi. A protože navíc žádná časová tíseň nehrozí, tak jsme podali jménem klubu ODS veto na projednání zákona podle § 19 odst. 2 jednacího řádu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Požádám paní kolegyni Ivanu Levou. Připraví se pan poslanec Kováčik. Dalšími přihlášenými jsou pan poslanec Jandák a pan poslanec Jičínský. Vážená paní poslankyně Levá, máte slovo.
Poslankyně Ivana Levá: Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Dámy a pánové, před malou chvílí tady řekl pan poslanec Liška, že tuto novelu považuje za dárek k 20. výročí demokracie. No, to si myslím, že by si demokracie ani nezasloužila. Nezlobte se, tohle nemá s demokracií nic společného.
Navážu na slova mého předřečníka, snižování počtu členů rady. Když velká mediální rada vznikala, měli jsme na naší mediální scéně čtyři televizní kanály. ČT 1, ČT 2, Primu a Novu. Přesto měla rada pořád hodně práce. Udílejí se licence, uděluje se povolení, projednávají se stížnosti. Nyní máme televizí v průběhu digitalizace, lidově řečeno, jako naseto. Přibývá stížností a stížnosti je třeba řešit, protože rada má také kontrolní činnost. Řada našich občanů si stěžuje a má právo na to, aby jejich stížnosti byly vyřešeny. Teď, v této době, kdy evropská směrnice přiděluje radě další kompetence, další pravomoci, další úkoly, tak v tuto chvíli my chceme počet členů snížit na devět? Vždyť to je snad hazardování i s lidským zdravím. Ti lidé to nemohou zvládnout. To není v lidských silách. Naopak já myslím, že doba ukáže, že bude potřeba posílit početně tuto radu. Já jsem viděla ve Finsku, že regulační orgán pro televize, rozhlasy a tisk měl 240 členů. Ne že bych tu volala po nějakém násobku, to ne, ale myslím si, že snížit počet je v dnešní době skutečně hazard.
Dále návrh na to, aby byli členové rady vybíráni třemi institucemi: prezidentem, Senátem a Poslaneckou sněmovnou, a to na návrh - a teď to slovo prosím chci zdůraznit - na návrh bohulibých organizací. Prosím vás, řekněte mi, která organizace není bohulibá. Mě by to skutečně zajímalo v této společnosti, kterou organizaci považujeme za bohulibou a kterou ne. Tedy vy jste ti lepší, bohulibí, vy jste ti horší, nebohulibí, vy nemůžete někoho navrhnout. Já vůbec nevím, jak se tohle slovo tam mohlo dostat. Nepovažuji to za správnou formulaci a vůbec nesouhlasím s tímto rozdělením. Když budeme mít bohulibé organizace, kdo nám zaručí, že stejně nebudeme přes tyto bohulibé organizace se snažit dostat jako členy rad své sympatizanty? Prostě tady tím nic nevyřešíme. Naopak, nejprůhlednější systém, který je, když každá politická strana, každý politický klub zastoupený v parlamentu přesně podle poměrného zastoupení řekne ano, tato čtyři místa obsadí naši sympatizanti, protože zřejmě nepůjde o členy stran atd., a zbytek ostatní. Pak budeme přesně vědět, koho tam kdo má a koho kdo zastupuje.
Ale oni tam nejsou proto, aby bránili nějaké politické zájmy své strany. Vždyť přece ve chvíli, kdy přijde stížnost na morální ohrožení výchovy dětí, v tu chvíli přece musí postupovat všichni jednotně a všichni s k tomu postavit tak, aby k morální újmě v průběhu vysílání nedošlo. Aby děti nebyly poškozeny. Takže tady já bych byla pro průhledné zastoupení, ale nikoli přes bohulibé instituce.
Požadavek na vysokoškolské vzdělání členů rady považuji za správný. Jsem učitelka, pochopitelně vzdělání, vzdělanost podporuji, ale znovu říkám, někdy i člověk, který nemá vysokoškolské vzdělání, má pro posuzování určitého problému větší cit. Já tomu říkám takový ten zdravý selský rozum. Ale znovu se přikláním k tomu, že lidé, kteří mají vysokoškolské vzdělání právního zaměření v této radě, vysokoškolské vzdělání elektrotechnické, dokonce bych si představovala, že by měl být v této radě i dětský psycholog, prostě odborníci, kteří dokáží posoudit ten program, na který přijde stížnost, ze všech stran.
Výroční zpráva. Co získáme tím, když bude tato zpráva jednou projednávána u nás, to se projednává ve výboru, komisi pro sdělovací prostředky, pak ještě na plénu. Třikrát, pro některé poslance jsou to dvě hodiny času nebo určitý časový úsek. Pak k tomu přibude projednávání v Senátu. Pak ještě pan prezident. Když si tohle dokonce promítnete do reality, ještě jsme neprojednali některé zprávy za rok 2007! Ještě máme zprávy za rok 2008! Teď přibudou další zprávy! A teď my ještě chce tohle rozmělňovat na další a další jednání.
V zákoně je řečeno, že když nejsou schváleny dvě po sobě jdoucí zprávy, je to důvod k odvolání rady. Tak prosím vás, kdo bude potom rozhodovat? Neschválí dvě zprávy po sobě Senát, ale parlament (?) je schválí po sobě. Nebo pan prezident dvakrát bude mít zásadní připomínky, ale vy ne. Tak jak to potom budeme řešit, kdyby náhodou mělo dojít na případ, že by měla být odvolána rada? Rovněž tady mám veliké problémy s tím.
Předkladatel navrhuje, aby rada vždy rozhodovala nadpoloviční většinou členů. Místo toho, že když se udělovaly licence nebo měnily se licence, byla potřeba devítičlenná skupina. Já se domnívám, že je vždycky lépe, když může rozhodovat více lidí nebo dát hlasy pro, protože tady je to o té demokracii. Takže ani tady nesouhlasím.
Teď je tady řada drobných změn. Já to tu nechci vyjmenovávat, protože časově se program natáhl a všichni už toho máme dost. Nechci tady zase probírat změny v zákonu o České televizi, v zákonu o Českém rozhlase, zase bych se opakovala. Česká televize, když se rodila rada, měla dva programy. Teď má čtyři. Stížnosti také přicházejí.
Ale v závěru bych chtěla říci, že především velká mediální rada odvedla obrovský kus práce coby regulátor a dohlížitel na kvalitu vysílání. A já bych byla ráda, kdyby se tak nějak do vědomí nás všech vrylo, že to je orgán velmi důležitý a že snižovat jeho vážnost - a to si myslím, že tento návrh dělá - není na místě. Proto dávám návrh na zamítnutí v prvním čtení. Kdyby náhodou neprošel, tak prosím o prodloužení doby k projednání. Děkuji. ***