(17.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Nyní prosím pana poslance Kováčika. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, zástupce předkladatelů tady ve svém úvodním slově, které jsme před polednem vyslechli, možná nejčastěji frekventoval slovo nezávislost v různých silách, v různých polohách, v různých významech. Já se ptám, na čem je ta nezávislost, tak jak je prezentována panem předkladatelem. Jestli nezávislost na zájmech a názorech veřejnosti, jestli nezávislost na zájmech a názorech politických stran? Nebo jestli nezávislost na požadavku objektivity a vyváženosti, tedy nezávislost na zákonu?
Já jsem přesvědčen, že dosavadní složení, dosavadní principy skládání rady jsou určitě z toho pohledu reprezentativnosti projektu, tedy názoru, projektování názoru veřejnosti určitě lepší než to, co je tady navrhováno jako objev vedoucí k větší demokracii. To dosavadní je nejprůhlednější. Pro občana je jasné, jestli - a my chceme ještě zesílit to trošku na základě principu poměrného zastoupení - je vyvážené složení té rady tak, jak dopadly volby v Poslanecké sněmovně, to znamená podle poměru sil, názorů, tak jako je ve veřejnosti. Tak potom je to i pro toho občana i pro ten zájem řekněme silnější než jednotlivého občana, určitě nejnezávislejší.
Je to ale především nejnezávislejší na různých skupinových zájmech různých nevolených skupin a podskupin, které se neustále ještě pohybují pod povrchem našeho veřejného života a politického spektra. My nevíme, jak se stává, že pořád ještě jsou poslouchány a někdy i mediálně docela prezentovány. A hlavně nevíme, jak jsou silné, kolik občanů reprezentují. Kolik, jak moc občanů se cítí s těmi názory těchto různých nevolených skupin, ať už je nazveme tak či onak, skutečně také - řekněme - závislí.
Víte, my jsme tady dlouho diskutovali o lobbismu. Toto je podle mého soudu klasický příklad lobbismu ve prospěch skupinových zájmů, lobbismu proti zájmu většiny. Ano, chcete-li, lobbismu proti demokratickým postupům. Poté co nám tady bylo vyhrožováno, že někdo něco zařídí přes média, už vůbec nevěřím, že by předkladatelé mysleli tento návrh zákona úplně upřímně.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Jenom se chci ujistit - faktická poznámka pana poslance Lišky? Do pořadí se hlásíte, ano.
Tak pane poslanče Jandáku, máte slovo.
Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, zákon je již po několikáté opakovaným pokusem zbavit Poslaneckou sněmovnu práva volit takzvané mediální rady, takzvaná trojnožka - Sněmovna, Senát, prezident. Pominu skutečnost, že tento návrh se ovšem v praxi ukazuje jako jen velmi obtížně realizovatelný. Například komplikovaný a ve své podstatě nepřehledný způsob volby a odvolávání členů rady, způsob případného zamítnutí výroční zprávy. Chybí tu klíč, který by blíže specifikoval bohulibé instituce, které mají právo vybírat a navrhovat příslušné kandidáty, atd.
Hlavním cílem návrhu je rozmělnit složení členů rad tak, aby jejími členy mohli být ušlechtilí lidé, kteří by vlastně zastupovali nejrůznější, nikým nevolená sdružení občanů, často s minimální členskou základnou. A nebyli by ze svých rozhodnutí de facto nikomu zodpovědni. Tyto opakované pokusy se halí do pláštíku větší politické diverzity a pluralitní demokracie, ale ve skutečnosti se snaží obcházet vůli občanů danou výsledky parlamentních voleb. Jistě není náhoda, že Poslanecká sněmovna předešlé pokusy tohoto druhu vždy zamítla.
Ještě bych rád dodal maličkost. Vláda Jana Fischera ve svém stanovisku, jestli jste si všimli, považuje zahájení diskuse na toto téma pouze za prospěšné.
Dámy a pánové, navrhuji tento zákon zamítnout již v prvním čtení. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji a prosím pana poslance Zdeňka Jičínského. Vážený pane poslanče Jičínský, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, když jsme poslouchali pana poslance Lišku jako navrhovatele, možná že jsme si připomněli onu dobu po televizní krizi, kdy tyhle ty problémy se tady řešily. Svým způsobem ta podoba zákona včetně toho, jak je konstituována Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, je výsledkem tehdejších úvah nad tím, jak věci měnit. A já myslím, že není žádný důvod, abychom v tomto podstatném od tohoto systému upustili.
Už pan kolega Jandák říkal, že takzvaná trojnožka nemá žádný smysl. K čemu by to bylo dobré? Jaký máme zájem v parlamentní republice posilovat pravomoci prezidenta republiky v personálních otázkách? K tomu není žádný důvod. A nemáme ani žádný důvod rozšiřovat v tomto směru pravomoci Senátu, protože to vede jenom k znepřehlednění situace, k tomu, aby se stala zcela konfuzní. Senát má jiné politické složení než Poslanecká sněmovna, které není odrazem reálných politických sil, které jsou v této společnosti, protože je volen jinak. A v tomto směru tedy obraz, který by vznikl tímto způsobem, by byl konfuzní.
Netvrdím, že tak jak to je, je to ideální. Tehdy jsme právě zavedli, možná že si to připomínáte, onen volební výbor, který vybírá z kandidátů, kteří do Poslanecké sněmovny přijdou, a předkládá je potom Poslanecké sněmovně, aby se rozhodla. Zatím nikdo jiný lepší systém nevymyslel a nemyslím si, že bychom od něj měli ustoupit.
Jiná věc je, že samozřejmě pokud jde o radu, tak jsou věci, které by se daly spravit. Asi by bylo třeba stanovit přesné kvalifikační předpoklady pro to, kdo může být členem rady, protože je to, už to tady bylo řečeno, správní orgán. To není jenom nějaký demokratický zastupitelský orgán. To je orgán, který má významné správní funkce, čili jeho členové by měli mít určité kvality. Jiná věc je také, zda je v pořádku, že dvojí neschválení zprávy znamená konec rady. Tady by asi měly být stanoveny přesné podmínky, protože jinak neschválení zprávy může záležet na určitých politických tazích, které jsou neprůhledné. Ale to jsou věci, řekl bych, v této souvislosti nikoliv rozhodující.
Takže já si myslím, že není teď doba a ani vážný důvod, abychom tuto novelu teď projednávali, a souhlasím s návrhy, které tu byly předtím, aby byla zamítnuta v prvním čtení.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Dalším přihlášeným je zástupce předkladatelů pan poslanec Ondřej Liška. Přejete si, pane poslanče, vystoupit v rozpravě, nikoliv ještě se závěrečným slovem? Ano, takže v rozpravě. Máte slovo.
Poslanec Ondřej Liška: Děkuji. Dovolte mi zareagovat na některá vyjádření, která zde padla od mých předřečníků.
Shodneme se přece na tom, že v mediálních radách mají být nezávislé, erudované, respektované osobnosti. Ale končí to tak, že politici do nich většinou volí svoje spolupracovníky, známé, podporovatele, lidi s nimi jinak propojené, kteří jsou profesionály, ale pouze pokud jde o stranickou loajalitu. A v Radě České televize tak zasedá bývalý poradce Jiřího Paroubka Jan Brandejs nebo bývala poslankyně KSČM Alena Svobodová. Dokonalým příkladem tohoto postupu byl návrh kandidátky do rady manželky poslance ODS Richarda Svobody a sestry asistentky poslance ODS pana Waltera Bartoše - Eva Svobodová. ***