(12.00 hodin)
(pokračuje Bublan)
Navrhuje se, aby výše příspěvku byla odstupňována podle vzdálenosti jaderného zařízení. Zóna havarijního plánování má poloměr 20 kilometrů a navrhujeme čtyři pásma: první zóna by byla do pěti kilometrů, tam by byl příspěvek 20 haléřů za metr čtvereční, druhá zóna by byla do deseti kilometrů, tam by byl příspěvek 10 haléřů, třetí zóna do třinácti kilometrů, příspěvek 7,7 haléře a poslední do dvaceti kilometrů, tam by byl příspěvek 5 haléřů.
Navrhujeme, aby zdrojem tohoto financování příspěvku obcím byl jaderný účet, který je veden u ČNB jako zúročitelný účet a jako součást účtů státních finančních aktiv a je spravován Ministerstvem financí. V současné době je na tomto účtu alokováno asi 11 mld. Roční příspěvky se pohybují kolem 1,3 mld. Kč. V loňském roce to bylo, tuším, 1,3, v letošním roce se odhaduje příspěvek 1,35 mld. Podle navrženého odstupňování příspěvku obcím by celková výše příspěvku pro zónu v Jaderné elektrárně Dukovany a Jaderné elektrárně Temelín dohromady činila asi 137 mil., tedy jednu desetinu příspěvku na jaderný účet.
Tento předkládaný návrh bude mít pozitivní vliv na rozpočty obcí, které se nacházejí v zóně havarijního plánování, na jejich rozvoj a demografický vývoj. Na státní rozpočet a rozpočty krajů nemá žádný dopad.
Jsem si vědom toho, že podobné téma už zaznělo ve Sněmovně několikrát. Musím také sdělit, že na toto téma jsem vedl několik jednání se starosty v regionu, který se nachází kolem Jaderné elektrárny Dukovany. Vůle po tom příspěvku je velmi silná a skutečně starostové si stěžují na to, že jejich obce jsou tak trochu zmrazeny ve vývoji, především v turistickém ruchu, a příspěvek, který by nebyl nijak velký, ale byl by aspoň trošku zajímavý, by jim velmi pomohl.
Samozřejmě si umím představit jiné formy toho příspěvku, vedou se diskuse, jestli to mají být čtyři pásma, nebo dvě pásma, nebo dokonce diskuse o tom, jestli příspěvek vypočítávat pouze podle rozlohy katastru obce, anebo do toho začlenit ještě počet obyvatel v té zmíněné obci. Samozřejmě těmto diskusím se jako předkladatelé nebráníme.
Prosím vás o to, aby byl tento návrh zákona propuštěn do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Jan Špika. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Špika: Děkuji, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi stručné shrnutí, protože pan kolega Bublan velmi podrobně popsal o co jde.
Smyslem tohoto zákona je v podstatě to, že oproti stávajícímu stavu, kdy příspěvky, nebo chcete-li kompenzace za riziko, jsou dnes přidělovány na základě rozhodnutí vlády a pouze v případech jaderných úložišť, úložišť jaderného odpadu. Tato novela se snaží rozšířit působnost těchto kompenzací i na jaderné elektrárny. To za prvé. Za druhé se tato novela snaží přesně definovat výši těchto poplatků v závislosti na vzdálenosti obce od jaderného zařízení. To jsou asi dva hlavní cíle této novely tzv. atomového zákona.
Nicméně mi dovolte upozornit na dvě úskalí. Přes jednoduchost tohoto návrhu si myslím, že si musíme všimnout možnosti, která může nastat v případě, že precedentně se zachovají města a obce v blízkosti např. nějakých velkých chemických továren, dolů apod.; mohou vyvíjet stejný tlak na to, aby měly v zákoně podobné kompenzace. Čili jisté riziko tady je. Za druhé samozřejmě se může stát, že zvýšené výdaje nebo úložky na jaderný účet se mohou postupně promítnout i do cílové ceny elektřiny.
Vítám z tohoto důvodu veto poslanců ODS a ČSSD na projednávání tohoto zákona podle § 90 odst. 2, byť je tato úprava relativně jednoduchá, a doporučuji, aby návrh prošel projednáním v příslušných výborech, hospodářském a rozpočtovém, a teprve následně bychom se dále zabývali, jak se k tomuto návrhu novely atomového zákona postavíme. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní otvírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášku pana poslance Kováčika. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedo, vážená vládo, paní a pánové. Toto téma, jak pan předseda a kolega Bublan předestřel, je skutečně určitým evergreenem. Evergreenem možná právě proto, že to ohrožení nebo omezení možností obcí a občanů v předmětném dosahu jaderných zařízení je skutečně tak reálné, že si zaslouží naši pozornost a zaslouží si pokus o řešení. V této souvislosti musím nahlásit možný střet zájmů. Bydlím v městě Hrotovice, které se nacházejí v navrhovaném druhém pásmu podle návrhu pana kolegy Bublana. Ale on ten střet zájmu je takový, že vlastně dobře vím, neboť jsem tam i členem městského zastupitelstva, jaké jsou problémy s turistickým ruchem, jaké jsou problémy s podnikáním zejména ve službách, jaké jsou problémy občanů, kteří tam bydlí. Mohu místopřísežně prohlásit, že vzduch tam, pravda, máme velmi čistý, že elektrárna jako taková přináší řadu pracovních míst pro široké okolí, ale z druhé strany musím také prohlásit, že ten, kdo tam nebydlí a přijíždí, tak téměř bez výjimky říká, možná právě pod vlivem té atmosféry, která se o jaderné energetice šíří, myslím té negativní atmosféry, jak vy tady můžete žít, jak vy tady můžete bydlet, případně jak vy tady vůbec můžete podnikat, existovat.
Já se v této chvíli chci vyjádřit k tomu, že jsem byl u řady případů, o kterých zde byla řeč, tedy těch návrhů řešení, spolupracoval jsem i při tomto návrhu a vřele podporuji, aby byl tentokrát nejen jakoby prohnán Sněmovnou, popovídali jsme si o tom, řekli jsme, že je to problém, vyjmenovali rizika, o kterých zde mluvil třeba pan zpravodaj. Přece jen připomínám, že jaderná energie, jaderná zařízení jsou podstatně větším strašákem a podstatně větším omezením možností v té krajině a v tom osídlení než ostatní zátěže, už z toho psychologického hlediska. ***