(11.20 hodin)
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych představila návrh zákona, který byl předložen a u kterého prosím o podporu.
Návrhem dotčený zákon číslo 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, přijatý v roce 1992, vychází ve svém pojetí z principu omezené solidarity. Solidarita je vyjádřená skutečností, že všichni pojištěnci, účastníci povinného veřejného zdravotního pojištění, dostanou od zdravotní pojišťovny uhrazeny všechny jim poskytnuté zdravotní výkony bez ohledu na míru jejich solidarity, tedy výši zaplaceného pojistného. Výši pojistného u zaměstnanců přitom zákon stanoví ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu, dělenou mezi zaměstnance a zaměstnavatele, nebo v plné výši 13,5 % u osob samostatně výdělečně činných a u dalších funkcí, přičemž bližší podmínky stanovení vyměřovacího základu jsou dány zejména paragrafem 3, 3a, 3b a 3c zákona.
Omezení principu solidarity je potom dáno u zaměstnanců zejména paragrafem 3 odstavci 15 až 17 zákona a u osob samostatně výdělečně činných paragrafem 3a odstavcem 2, a to zavedením takzvaného maximálního vyměřovacího základu, kterým je částka ve výši čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy s využitím příslušných ustanovení zákona o důchodovém pojištění. Osoby s vysokými, tuto hranici překračujícími příjmy se tak na tvorbě fondu zdravotního pojištění podílejí nižším procentem zaplaceného pojistného než ostatní pojištěnci. Mnoho na tom nemění ani v pátek schválený takzvaný balíček, který posunuje strop například ve vztahu k roku 2007 na 130 164 korun, protože v roce 2007 byla průměrná měsíční mzda 21 694 korun - krát šest je těch zmíněných 130 164 korun. Porovnáme-li dnes míru solidarity přes procento ze svého příjmu, kterým se zaměstnanci podílí na vytváření solidárních prostředků, tak pokladní v supermarketu a další poctivě platí těch 13,5 %, zatímco ti velmi dobře placení jen 11,6 % a méně, přičemž nárok na kvalitu a rozsah zdravotní péče mají všichni stejný.
Hlavním principem tedy navrhované právní úpravy je odstranění výše uvedeného omezení principu solidarity při stanovení výše povinného veřejného zdravotního pojištění zrušením maximálního vyměřovacího základu.
Předkládaný návrh není v rozporu s Ústavou ani ústavním pořádkem a právním pořádkem České republiky a neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána, ani není v rozporu s právem Evropské unie.
Návrh nebude mít dopad do státního rozpočtu České republiky ani do rozpočtů územních samosprávných celků. Příznivě však ovlivní příjmy, a tím i rozpočty zdravotních pojišťoven a následně tak příznivě ovlivní úroveň a zabezpečení zdravotní péče.
Kvalifikované odhady zveřejňované v médiích a vycházející ze skutečnosti, že zhruba 8 až 10 % plátců pojistného využívá v současné době snížený vyměřovací základ - to jsou ti, kteří mají příjem nad 80 tisíc korun měsíčně, přičemž část z nich, asi 3 %, má příjem nad 100 tisíc korun měsíčně a asi 1 % příjem nad 150 tisíc korun měsíčně - tyto kvalifikované odhady uvádějí předpokládaný nárůst výběru pojistného kolem 8,5 až 9 miliard korun ročně a to je, myslím, slušná částka. Bohužel tady hovořím pouze o kvalifikovaných odhadech, protože zdravotní pojišťovny odmítly sdělit i odborníkům v rámci projektu Ministerstva zdravotnictví Kulatý stůl budoucnosti financování zdravotnictví, kolik pojištěnců využívá maximální limit vyměřovacího základu.
Vzhledem k tomu, že změna zákona se dotkne pouze skupiny osob s výrazně vysokými příjmy, nelze předpokládat viditelný dosah do podnikatelského prostředí České republiky ani sociální dopady na tuto skupinu obyvatel. Návrh nebude mít samozřejmě ani žádný vliv na životní prostředí.
Z výše uvedeného a z výše uvedených důvodů prosím, paní poslankyně a páni poslanci, o podporu tohoto návrh zákona a děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji vám, paní poslankyně. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Jozef Kochan. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jozef Kochan: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážená paní ministryně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, moje zpravodajská zpráva se omezí na několik podstatných věcí, které vycházejí z návrhu k zákonu, kterým se má změnit zákon číslo 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Jak už tady předkladatelka zmínila, z vyměřovacího základu je zákonem stanovena výše 13,5 %, která se dělí mezi zaměstnance na 4,5 % a zaměstnavatele ve výši 9 %, nebo v plné výši 13,5 % u osob samostatně výdělečně činných.
V důvodové zprávě se zdůrazňuje omezení solidarity u osob s vysokými příjmy. Já si myslím, že solidarita nařízená zákonem není solidarita, ale daň. Zavedení maximálního vyměřovacího základu, to je čtyřicetiosminásobek průměrné mzdy, vychází ze zákona z roku 1992 a v důvodové zprávě není tato změna dostatečně odůvodněna ani vysloveně zmíněna. Odstranit takzvanou omezenou solidaritu si myslím, že je velká populistická snaha. Uváděná nižší procenta této daně u osob s vysokými příjmy je ovšem relativní, protože v celkové částce odvádějí maximální platby pojištění. Je to vždycky nadprůměr.
Předpokládaný finanční výnos 8,5 až 9 miliard korun je pouze přáním předkladatelů, a je tudíž nereálný, protože je vyšší o tři miliardy korun, než činí odhad snížení příjmů zdravotních pojišťoven pro rok 2008. Chmurné vyhlídky růstu mezd a platů na rok 2009 nedávají reálnou možnost, že navržené opatření přinese propočtené úspory. Navržené opatření přinese zmatek ve výpočtech maximálního vyměřovacího základu během kalendářního roku a navrhovaná účinnost chaos v programech mezd, platů, odvodů pojistného u zaměstnavatelů i zdravotních pojišťoven s nárůstem finančních nákladů.
Potud moje zpravodajská zpráva. Pak se přihlásím do obecné rozpravy. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane zpravodaji. Otvírám obecnou rozpravu, do které zatím nemám žádnou přihlášku. Pan poslanec Hovorka, poté pan zpravodaj Kochan. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl říct, že s tou solidaritou je to poněkud jinak, protože v tom roce 2007 byla jedna solidarita nahrazena solidaritou jinou. Zavedly se stropy na zdravotní pojištění, zavedla se jedna sazba daně, to znamená ubralo se peněz, a na druhé straně se zavedly zdravotnické poplatky jako nástroj solidarity proto, aby všichni byli solidární se všemi nebo ti méně nemocní aby byli solidární s více nemocnými. Ale já si myslím, že je třeba to říkat, jak to ve skutečnosti je. Čili myslím si, že i když třeba vláda navrhla zvýšení stropů jenom pro příští rok na sedmdesátidvounásobek, není žádný důvod, aby tady toto navýšení bylo určeno jenom pro příští rok, aby to nemohlo být i nadále.
Chci také říct obecně k tomu návrhu, tak jak už jsme tady projednávali v minulosti tyto návrhy, myslím si, že jsou regulační poplatky, které mají svůj význam, ať to je třeba regulační poplatek za pohotovost. A určitě má význam i poplatek za stravu, i když to není žádný regulační poplatek, ale každý uzná, že v nemocnici za stravu by se platit mělo. Co ale naprosto nemá žádné opodstatnění, je regulační poplatek za recept. Ten by měl být zcela určitě zrušen a v souvislosti s tím odstraněn hlavní argument, proč se tento poplatek zaváděl, a to vyřazení levných léků, třeba aspirinu nebo paralenu, z úhrad. Tím by odpadla nutnost tohoto poplatku. ***