(12.40 hodin)
(pokračuje Grospič)
My v této souvislosti vidíme, a vidím to i sám, že to, co tady přednesl kolega Bursík, je politicky účelové, politicky pružné a je to vlastní nejen jeho podobě a postupu, dlouhodobému postupu v Poslanecké sněmovně, ale celému principu Strany zelených. Něco budeme říkat veřejnosti, a pak se budeme chovat pragmaticky podle vlastní potřeby. Jestliže tady dnes horoval proti nebezpečí změn volebního systému z poměrného na většinový, je to asi tak stejně upřímné jako jeho chování v době, kdy vláda těsně před svým odstoupením, vláda Občanské demokratické strany, KDU-ČSL za přispění Strany zelených, tedy jeho vlastní politické strany, předkládala nový návrh zákona o volbách do Poslanecké sněmovny, který posouval systém poměrného zastoupení a usnadňoval budoucí přechod k většinovému volebnímu principu. Tehdy mu to nevadilo.
Upozorňujeme na to jako politická strana Čech a Moravy a říkáme občanům, že je třeba důsledně měřit a vážit, kdo myslí upřímně uchování současných základních demokratických hodnot naší společnosti. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Ještě vidím z místa se hlásit pana poslance Schwippela, hned mu udělím slovo. Mám vůli dokončit tento bod do oběda - do přestávky. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (Neustálý hluk v sále.)
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás přeruším, přece jenom jsem pravděpodobně tím obědem vyvolal větší hluk v sále. Prosím vás o klid, vyslechneme zatím posledního přihlášeného řečníka. Děkuji vám mockrát. Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji. Vážené dámy a pánové, já se také domnívám, že po tak závažném rozhodnutí Ústavního soudu, jehož jsme včera byli svědky, by bylo nanejvýš vhodné tuto materii přerušit a věnovat se analýze rozsudku Ústavního soudu. Kromě toho se domnívám, že existují nejen právní, ale i některé věcné důvody, které hovoří proti přijetí tohoto ústavního zákona. Bylo tady řečeno, že navržený ústavní zákon nebude Ústavním soudem již shledán jako protiústavní, ale já mám o tom vážné pochybnosti, vyplývající ze znění nálezu Ústavního soudu. Já si dovolím stručně tady jednu část přečíst.
Existuje zásadní rozdíl v úpravě zkrácení volebního období České národní rady ústavním zákonem č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady, na straně jedné, a zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ústavními zákony č. 69/1998 Sb. a č. 195/2009 Sb. na straně druhé. První z uvedených tří ústavních zákonů byl přijat před konáním voleb a konstituováním zastupitelského sboru, další dva pak po jeho konstituování. Byly jimi tudíž se zpětnou účinností stanoveny podmínky uplatnění volebního práva aktivního i pasivního, se zpětnými účinky byly změněny předpoklady na základě znalostí, o kterých bylo voliči rozhodováno ve volbách do Poslanecké sněmovny.
A teď si můžeme položit otázku, zda úplně něco stejného náhodou neplatí o tom ústavním zákoně, o kterém teď jednáme. Já si myslím, že to platí zrovna tak pro ten nově navržený zákon a že tím pádem, pokud by byl napaden u Ústavního soudu, Ústavní soud i v logice svých rozhodnutí ho znovu zruší.
Další citace - nebo nebudu už to citovat: Ústavní soud se vyjádřil v tom smyslu, že existují Ústavou popsané postupy, jak dospět k předčasným volbám, a že tyto postupy byly oběma těmito zákony ignorovány. Ale totéž přece platí i o navrženém ústavním zákonu. My máme cesty a způsoby, jak dospět k předčasným volbám ústavně konformním způsobem. Takže proč, z jakého důvodu je přijímán ústavní zákon, který tyto možnosti rozšiřuje a doplňuje, jestliže již existují?
Takže myslím, že jsou velmi vážné důvody a obavy, že i tento zákon by byl zrušen.
Ústavní soud také na mnoha místech hovoří o legitimitě, o legitimním očekávání, o znalosti podmínek politické soutěže, o právu volit a být volen a na mnoha místech se vyjadřuje takovým způsobem, že mám vážnou obavu, že i tento zákon by byl znovu zrušen.
Dovolím si jedno srovnání, analogii, která myslím není irelevantní, protože i Ústavní soud několikrát odkazoval na situaci ve Spolkové republice Německo. Ve Spolkové republice Německo došlo v roce 2005 ke zkrácení volebního období tím, že kancléř Schröder své poslance přiměl hlasovat pro vyjádření nedůvěry. Toto rozhodnutí bylo napadeno u německého ústavního soudu dvěma poslanci, kteří argumentovali do jisté míry podobně jako pan poslanec Melčák. Ústavní soud tehdy řekl, že postup kancléře Schrödera byl legitimní a ústavně konformní. Ale co je důležitější, i ve Spolkové republice Německo se v té době diskutovalo o doplnění základního německého zákona o možnost seberozpuštění nebo samorozpuštění spolkového sněmu.
Je třeba férově říci, že tato myšlenka měla svoje zastánce a měla své odpůrce. Já jsem studoval názory a argumenty těch, kteří se stavěli proti této myšlence. Jako zcela zásadní tam zazněla jedna věc, a to že rozpuštění bylo navrženo jako takzvané bezpodmínečné. To znamená nebyly vymezeny žádné materiální podmínky, za kterých by mělo dojít k tomuto rozpuštění. A něco podobného platí o tom zákonu, který teď projednáváme.
Já si myslím, že to je právě ten základní problém. To je důvod, proč může znovu být shledán protiústavním, protože se to týká přesně těch věcí, o kterých hovořil Ústavní soud, to znamená retroaktivity - práva na znalost podmínek politické soutěže předem, práva volit a být volen a všech těchto záležitostí. Samozřejmě existují i další nebezpečí. Prostě volební období má nějakou délku, a to z nějakého důvodu. Například pokud bude vládnout vláda, která chce provést nějaké reformní kroky, jejichž výsledky a přínosy se projeví až za delší období, tak v případě takovéto hrozby seberozpuštění se jí to prostě nemusí podařit.
Dále: Poslanci se mají rozhodovat v souladu s Ústavou podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a vzhledem k politické kultuře v České republice mám vážné obavy, zda by právě tento institut seberozpuštění nemohl být zneužíván k tomu, aby případně přesvědčil poslance, kteří budou mít odlišný názor, aby se nějak chovali a nějak hlasovali. Já se velice obávám že ano. Něco podobného myslím platí ve vztahu ke koaličním partnerům. Jestliže bude existovat koaliční vláda a její součástí budou nějaké strany, jejichž preference se budou pohybovat kolem pěti procent nebo pod nimi, tak opět může být tento institut seberozpuštění zneužit jako nátlakový prostředek na vydírání těch menších koaličních partnerů. Prostě řekne se: Když nám neodhlasujete to a to, tak dojde k seberozpuštění Sněmovny a vy, protože jste někde kolem pěti procent, se tam buď dostanete, nebo se tam nedostanete, tak si to dobře rozmyslete.
Prostě myslím si, že těch nebezpečí a rizik, která jsou spojena s tímto návrhem, je tolik, i vzhledem k nálezu Ústavního soudu, jímž je třeba se podrobně zabývat, a z tohoto důvodu podpořím návrh na vrácení tohoto návrhu do druhého čtení.
Děkuji vám. ***