(11.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Další věc. Jestliže právě se dovolává toho, že v Ústavě v těch partiích, kde se mluví o tom, že prezident za určitých okolností může rozpustit Sněmovnu, tak já myslím, že po zkušenostech, které za těch 16 let s touto Ústavou máme, už bychom si k tomu mohli osvojit jistý kritický přístup, aby bylo jasné, že některá ustanovení tam nejsou přesná. Copak si myslíte, že když by došlo k tomu, že by byly tři demise vlády, že by i potom prezident měl mít na uvážení, zda Sněmovnu rozpustí, nebo ne? Kladu to jako řečnickou otázku. Odpovězte si sami.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Nyní se slova ujme pan poslanec Michal Doktor, připraví se pan poslanec Martin Bursík, poté paní poslankyně Kateřina Jacques. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vám předložil pár slovo v úvahu týkající se věci, kterou máme před sebou ve smyslu hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Nebojte, nebudu se jakkoliv pouštět do komentáře a vymezování se vůči Ústavnímu soudu z mnoha a mnoha důvodů. Chtěl bych jen jasně říci před hlasováním a předtím, jak já osobně budu hlasovat, čím se cítím být vázán a proč ve svých hlasováních budu hlasovat tak, jak hlasovat budu.
Chtěl bych jednoznačně říci, že konání předčasných voleb, a to ať v řádném, tedy v říjnovém zrušeném termínu, anebo jakémkoliv budoucím, považuji za jedinou možnost, jak novým změřením priorit a novým naladěním hodnotových schémat, které by volby daly, je jedinou možností a jedinou cestou z dnešní ústavní krize. Nedokážu si představit další půlroční či jakkoliv dlouhé přežívání v tomto marasmu, do něhož se bohužel přidal svým rozhodnutím, nebo k jehož prohlubování se přidal svým rozhodnutím i Ústavní soud.
Tento neblahý stav má již dnes měřitelné škody na kondici naší země. Ohrožuje však daleko nejvíce naše vyhlídky na budoucnost. Pokračující ekonomická krize v kombinaci s ústavní krizí v České republice bude už dostatečně velkou komplikací na to, aby byla vnímána v zahraničí, aby zhoršovala schopnost České republiky vyrovnat se s důsledky ekonomické krize, aby byla dost velká na to, aby nám zdražila obsluhu státního dluhu, a bude dost velká na to, aby odradila potenciální zahraniční investory před příchodem do České republiky, anebo přinejmenším zpozdila jejich příchod.
Já jsem řekl, že se nehodlám vysmívat a jakkoliv karikovat rozhodnutí Ústavního soudu. Chtěl bych ale říci, a to tedy jednoznačně, že z hlediska kvality a důsledků, které jeho rozhodnutí vyvolalo, však rozhodnutí Ústavního soudu a Ústavní soud sám o sobě opustil rámec této země a opustil uvažování a důsledky, které jejich rozhodnutí bude mít pro občany v této zemi žijící. Soudokracie nemůže být nad demokracií.
Zároveň ovšem si jsem vědom toho a dokážu dopočítávat stav, kdy můj názor, který projevím v hlasování, bude zřejmě názorem menšinovým. Demokracie je vládou většinových rozhodnutí. Naštěstí demokracie ovšem dává i dostatek času na to, aby se ukázalo, kolikrát a s jakými důsledky se většina mýlila a pravda mnohdy byla spíše na straně tehdejší menšiny.
Řekl jsem, že můj názor bude menšinový, a hodlám to ustát, tedy včetně zdůvodnění svého postoje. Nebudu hlasovat pro návrh kolegy Marka Bendy. Nepodpořím návrh na rozpuštění Poslanecké sněmovny před termínem voleb, nesouhlasím s tím, aby se poslanci dobrovolně rozpustili a zbavili se možnosti vykonávat svůj mandát poslance Parlamentu se všemi právy, ale zdůrazňuji především povinnostmi, které k tomu přísluší. Zavázali jsme se jednat v zájmu lidu této země a útěk od odpovědnosti je zájmem někoho jiného. Návrh kolegy Marka Bendy je útěkem od odpovědnosti jednat o návrhu rozpočtu na rok 2010, je útěkem před možností a povinností snížit deficit příštího roku, deficit rozpočtu navrženého panem ministrem financí Eduardem Janotou. Projednávání jeho návrhu výhradně horní komorou Parlamentu České republiky považuji za více neústavní než naše jednání o Ústavě a naše příští hlasování.
Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Michalu Doktorovi. Slova se ujme pan poslanec Martin Bursík, připraví se paní poslankyně Kateřina Jacques. (Poslankyně Jacques stahuje svoji přihlášku.) Takže pan poslanec Martin Bursík.
Poslanec Martin Bursík: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, pane premiére, paní poslankyně, páni poslanci, já nevím, jak se cítíte po sledování včerejšího jednání Ústavního soudu, a nechci začínat svůj příspěvek tím, že bych se vás prostřednictvím předsedajícího ptal, jak se cítíte, ale musím vám říci, že když jsem v noci ze záznamu sledoval jednání Ústavního soudu, tak jsem měl dvojí pocit.
Za prvé jsem považoval moment a ten zážitek ze sledování rozhodování Ústavního soudu jako velmi významný pro českou demokracii. Na mne působilo jednání, argumentace, vystupování ústavních soudců tak, že vystupují s velikou autoritou, důstojností a především že jejich argumentace je velmi dobře vyprecizována. A nakonec to zakončili svým ústavním nálezem.
Rozporuplnost, kterou jsem cítil, nebo ta rozporuplnost tkvěla v tom, že mě jako poslance Poslanecké sněmovny tam zastupoval Lubomír Zaorálek. Musím říci, že krátkodobá indispozice pana předsedy Poslanecké sněmovny Vlčka, který už je zase zdráv mezi námi, byla rozumnou a že si myslím, že pan místopředseda Zaorálek byl vybrán jako člověk, který nepochybně z těch lidí, kteří reprezentují Poslaneckou sněmovnu, působil asi nejkompetentněji a měl věc nejvíce nastudovanou, aby obhajoval nás jako poslance a poslankyně co nejdůstojněji před Ústavním soudem. Čili tolik myslím se skláním před odvahou pana poslance Zaorálka jít před Ústavní soud a obhajovat nás jako Poslaneckou sněmovnu. Není to jednoduché a určitě by se mně třásla kolena, kdybych tam měl v této roli být.
Trochu jsem znejistěl v momentě, kdy v argumentaci, kterou měl pan poslanec Zaorálek připravenu, jsem najednou cítil vnitřní rozpor, kdy v prvním argumentu vlastně odejmul Ústavnímu soudu podle jeho názoru - ale on vystupoval jménem Poslanecké sněmovny, hovořil o nás - právo na to, posuzovat ústavní zákony, ale v další argumentaci polemizoval s § 9 Ústavy, kde nebylo zřejmé, jestli Ústavní soud podle jeho názoru nemá ani právo v tom případě, kdy by se například Poslanecká sněmovna usnesla na vedoucí úloze některé z politických stran a vsunula ústavní většinou do Ústavy vedoucí úlohu jakékoliv strany anebo kdyby zrušila právo shromažďovací anebo kdyby prodloužila mandát poslanců na deset a půl rok a tak podobně. A dokonce při dotazu jednoho z ústavních soudců byl pan poslanec, místopředseda Sněmovny Zaorálek natolik vyveden a vykolejen, že dokonce mluvil o tom, že v tom případě by ústavnost zkoumala Poslanecká sněmovna. V tu chvíli už jsem se začal stydět.
Polemika mezi ústavními soudci a zástupcem Sněmovny pokračovala, to jste sledovali, ale podle mého názoru to skutečně je průlomové. Je to průlomové v tom smyslu, že Ústavní soud předvedl, že je a dokáže se postavit Poslanecké sněmovně i Senátu i jeho ústavní většině a nezávisle poskytnout nález a vyřknout nález a také jej podle mého názoru velmi precizně zdůvodnit.
Tady je na místě se výrazně ohradit proti následným, troufnu si říci poněkud hysterickým reakcím některých politiků na nález Ústavního soudu, protože dost již toho, že předseda sociální demokracie Paroubek, prostřednictvím pana předsedajícího, tady ještě před rozhodováním Ústavního soudu řekl, že Ústavní soud to posuzuje nemorálně, neeticky, protiústavně a de facto napadl Ústavní soud jako předseda Poslanecké sněmovny (?), a tím bezpochyby se snažil vytvořit politický tlak na Ústavní soud. ***