(12.00 hodin)
(pokračuje Bursík)
Nebyl sám. Předseda ODS Topolánek trochu mírnějšími slovy učinil totéž. Myslím si ale, že ještě vážnější bylo to, když místopředsedkyně Sněmovny bezprostředně po nálezu Ústavního soudu poslala vzkaz, že je potřebné znovu prověřit a zhodnotit kompetence Ústavního soudu. Je absolutně nepřijatelné, aby se stejnou argumentací vystoupil prezident republiky a ještě se přidal hejtman Jihomoravského kraje pan Hašek. A toto jsou myslím významné momenty pro naši demokracii. Myslím, že by bylo potřebné vzít si určitý odstup a situaci skutečně hodnotit s klidnou hlavou.
Myslím, že když si každý z nás přečte nějakou knihu a pak se jde podívat na inscenaci do divadla nebo do kina a těší se na to a pak je zklamán z toho, jak to dopadlo, musí se nějakým způsobem smířit s tím rozporem mezi představou, přáním a realitou. A drtivá většina Poslanecké sněmovny, politických stran, šéfů kampaní, rozpočtářů kampaní je nastartována na to, že se uskuteční předčasné volby, že tam dojde k soutěži politických stran, a je velmi těžké vlastně v hlavě přepnout a uvědomit si závažnost rozhodnutí Ústavního soudu, vzít jej v úvahu, ale především se z toho poučit. Když se dítě jednou spálí o kamna, podruhé v drtivé většině případů na kamna nesáhne. Když Poslanecká sněmovna narazí do zdi před Ústavním soudem, je na pováženou, že den poté, aniž by analyzovala věcně argumentaci Ústavního soudu, aniž by využila svých právních kapacit, které má k dispozici, aby právníci zvážili nejen dlouho známý senátní návrh novely Ústavy, ale také pozměňovací návrhy, které byly načteny v opakovaném druhém čtení, jde hlavou do zdi.
A otázka zní, dámy a pánové: Jestliže někdo podá ústavní stížnost a Ústavní soud vyhoví a v nálezu zruší novelu Ústavy, ke které se teď chystáme, kdo za to ponese odpovědnost? Budou poté následovat další útoky na Ústavní soud? Nebo se mezitím podaří změnit Ústavu a zkrátit kompetence a ustřihnout křídla ústavním soudcům? Toto jsou myslím vážné momenty.
Paní poslankyně Parkanová... Teď nevím, jestli mám říkat prostřednictvím předsedajícího, mně to přijde vždy takové nepřípadné, ale chci prostě zareagovat na argument, který zde uvedla paní poslankyně a má bývalá kolegyně Parkanová, která říká - vyzývá de facto, navrhuje nepřijímat pozměňovací návrhy k tomu původnímu senátnímu návrhu; měli bychom to nepodporovat, protože si to Senát nepřeje.
Za prvé si myslím, že bychom měli respektovat a ctít ústavní proces, ve kterém má svoji roli Poslanecká sněmovna, má tam svoji roli Senát a prezident. My jako poslanci a poslankyně bychom měli obhajovat naši pozici, naše kompetence; bezpochyby sem právo přijímat pozměňovací návrhy nezávisle na tom, co si o tom myslí senátoři, patří. A myslím si, že tento argument není vhodný.
Navíc paní poslankyně nevzala v úvahu skutečnost, že například pozměňovací návrh frakce zelených zde zazněl v květnu tohoto roku v druhém čtení, a je tudíž k dispozici zhruba čtyři měsíce, není žádnou novinkou a mohli se s ním všichni seznámit. Je na místě omluvit se zástupci Senátu panu senátorovi Julínkovi a připomenout, že Senát předložil tento zákon 11. srpna 2006, to znamená před více než třemi lety, a celou dobu ten zákon tady leží. Dostal se maximálně do druhého čtení. A teď najednou je takový kalup, že se připravuje legislativní proces, kdy dnes zasedá Sněmovna, den po rozhodnutí Ústavního soudu, večer bude jednat Senát, zítra to bude podepisovat prezident, v pondělí to vytiskne a vyjde ve Sbírce zákonů, v úterý budeme hlasovat o rozpuštění. A to vše proto, aby se volby konaly na začátku listopadu, nevím přesně, 5., 6., 7., nějaký z těch dvou dnů tam byl uveden.
Já se ptám: Proč? Co se stane, když posoudí právníci, ústavněprávní výbor, frakce, poslankyně a poslanci zdůvodnění Ústavního soudu a když se k tomu vrátíme za týden? Jaká ohromná škoda? A teď se dívám na pana ministra Pecinu, který hovořil o stamilionových škodách, a najednou už bere vláda zpátečku a najednou se mluví samozřejmě o částkách, které jsou v podstatě zanedbatelné, s tím, že máme jako Poslanecká sněmovna ctít ústavnost a chovat se v tomto smyslu odpovědně.
Já popíši ještě jednou návrh řešení. Nejsem si jist, kolik poslanců a poslankyň je ochotno, schopno a má sílu vyskočit z tohoto rozjetého vlaku. Jestli ale mohu použít určité přirovnání, dámy a pánové: tady je ohromná dřina prodrat se k tomu řečnickému pultu skrz slámu, která čouhá z bot účelovosti toho jednání, které se tady dnes odehrává.
Pozměňovací návrh, který je zde načten za klub zelených poslankyní Jacques od května a zopakován znovu ve druhém čtení, sestává ze čtyř principů.
Já pěkně poprosím, protože se nechci ukřičet...
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Paní poslankyně, páni poslanci, prosím, zklidněte se. Rozpusťte ty hloučky a pokuste se jiné debaty než o tisku číslo 16 přenést do předsálí, ať pan poslanec Bursík může v klidu dokončit své vystoupení. Ještě chvilku. I nové pány kolegy bych o to žádal.
Prosím, pokračujte.
Poslanec Martin Bursík: Děkuji pěkně, pane místopředsedo. Já bych nerad přišel o hlas, protože si myslím, že ho ještě chvilku budu v politice potřebovat. (Polohlasné projevy nesouhlasu z lavic sociální demokracie.)
Náš pozměňovací návrh počítá jako s podmínkou s demisí vlády. Za druhé - na tom je tady v podstatě shoda - koriguje ten senátní návrh v tom smyslu, že je potřebná k rozpuštění Sněmovny ústavní třípětinová většina poslanců a poslankyň. Na tom se shodujeme, toto je v pořádku.
Byla tady polemika o textu, který předložil, jestli to správně chápu, za klub ODS pan poslanec Marek Benda, kde se hovoří o tom, že prezident rozpustí Sněmovnu. To znamená je tam povinnost prezidenta republiky, aby v případě, že jsou naplněny podmínky třípětinové většiny poslanců, rozpustil Sněmovnu. Já si myslím, že jsem asi ten poslední, kdo by mohl být podezírán z toho, že mým cílem je posilovat autoritu a kompetence. Což autoritu, to se mně nemůže nikdy podařit. Měl jsem na mysli kompetence prezidenta republiky. A přesto, v tomhle konkrétním případě toto pokládám za velmi důležité. Jde totiž o pojistku před situací, kdy dvě strany, které dlouhodobě dominují na české politické scéně, ODS a ČSSD, budou mít v budoucnosti v Poslanecké sněmovně ústavní většinu.
Představte si, že tyto strany mají ústavní většinu, představte si, že konají v zásadních věcech v souladu, pokuste se představit si, že vytvářejí velkou koalici, ačkoliv teď se dušují, že nikdy k něčemu takovému nedojde, a pokuste se představit si, že menší politické strany jsou ve výrazném útlumu, že dominuje pozice těchto stran a že z předvolebních průzkumů vyplývá, že dojde-li k předčasným volbám, budou menší politické strany vymazány z politického spektra, dojde k redukci politické plurality, a to demokratickým ústavním způsobem. ***