(10.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka pana poslance Nečase. Další faktická poznámka pan kolega Plachý.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, protože jsem byl vyzván, abych se řídil tím stanoviskem vlády, které jsem daroval důvěru, musím tedy reagovat.
Ano, hlasoval jsem pro tuto vládu, ale mám-li se řídit jejím doporučením, pak pokud jsem dobře v tisku sledoval vyjádření ministra financí této vlády, pak vždy bylo víceméně proti šrotovnému. Navíc tato vláda se šrotovným nepočítá ani v návrhu rozpočtu. Proto, vážený pane kolego Cyrile Svobodo, jestli se chcete řídit důvěrou této vládě, důvěřujete-li jí, pak v tom okamžiku byste měl hlasovat proti šrotovnému. To je doporučení této vlády. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka pana poslance Plachého. Pane kolego Cyrile Svobodo, zaznamenala jsem dobře, že se hlásíte s faktickou poznámkou? (Souhlas.) Prosím, máte tedy dvě minuty.
Poslanec Cyril Svoboda: Já na tom, co jsem řekl, trvám, protože i pan kolega Nečas potvrdil, že došlo k dohodě. Došlo k dohodě a tuto dohodu uzavřeli také zástupci ODS a Miroslav Kalousek, v té době už jasně zakladatel jiné politické strany.
Chci jenom říci, že to, co jsem řekl, platí, to znamená že zákon prošel a že dohoda byla uzavřena za podpory této strany. Na tom není co měnit.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla další faktická poznámka. (K řečnickému pultu kráčí poslanec Miroslav Kalousek.) Pokud nejdete s faktickou poznámkou, pane kolego, tak před vámi je ještě přihlášen pan poslanec Hojda, má tedy slovo, a po něm je určitě vaše přihláška. Pan poslanec Pavel Hojda má nyní slovo.
Poslanec Pavel Hojda: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já už jsem se domníval, že pro samé faktické poznámky se nedostanu do oběda ani k řádnému vystoupení.
Jenom bych chtěl připomenout, že jsem byl z pověření hospodářského výboru a potom se souhlasem Sněmovny jako náhradní zpravodaj pro druhé a třetí čtení tohoto návrhu zákona.
Jak jistě víte - a bylo to tady správně řečeno - tento návrh zákona byl víceméně určitou dohodou sociální demokracie a bývalé vládní koalice. Musím bohužel konstatovat, že při projednávání tohoto zákona došlo k určitému vykuchání zejména těch návrhů, které se týkaly sociální oblasti. Byla zde podána celá řada návrhů, zejména od poslanců KSČM, která dále upravovala sociální oblast, a byly tam i návrhy do oblasti hospodářské. A protože tady existovala dohoda mezi sociální demokracií a bývalou vládní koalicí, tak samozřejmě tyto návrhy přijaty nebyly, původní návrhy tohoto návrhu zákona byly okleštěny. Přesto klub KSČM při závěrečném projednávání prohlásil, že i když došlo k určitému omezení zejména v sociální oblasti, je ochoten tento zákon podpořit, protože to byl doopravdy zákon na řešení hospodářské krize, která měla a má velký dopad samozřejmě i do sociální oblasti.
Klub KSČM se dohodl na svém jednání, že bude setrvávat na svém stanovisku, čili tak, jak hlasovali poslanci klubu KSČM při hlasování ve Sněmovně, tak si své hlasování podrží. To je vše, děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Hojdovi. Nyní má slovo pan kolega Miroslav Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, já jsem neměl v úmyslu vstoupit do procedurální debaty, ale když mi ji pan poslanec Svoboda otevřel, dovolte, abych k tomu také řekl své stanovisko, protože jsem byl účasten rozhovorů, při kterých ta dohoda byla uzavřena.
Na straně vlády ji uzavírali ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas a ministr financí Miroslav Kalousek, a vím tedy, že to byla dohoda mezi vládou a opoziční sociální demokracií o tom, jaká opatření projdou, či neprojdou.Opakuji: Smluvními stranami dohody byla vláda Mirka Topolánka na straně jedné a opoziční sociální demokracií na straně druhé. Můj ctihodný kolega a bývalý předseda jako špičkový právník jistě ví, že když jedna strana dohody, v tomto případě vláda Mirka Topolánka, přestala existovat - dovolím si podotknout, že nikoliv vlastní vinou - nemůže existovat ani dohoda sama. To už tak u smluv všeho charakteru bývá.
Nyní mi ještě dovolte, abych podotkl něco ke šrotovnému, byť vás nechci příliš zdržovat, protože si myslím, že na toto téma mé názory zazněly ve veřejných zdrojích opakovaně a velmi silně. Nechci tedy opakovat, proč je to diskriminační, nechci opakovat, proč to ekonomice vůbec nic nepřinese. Ale chtěl bych zareagovat na pana poslance Urbana, který říkal: neschválíte-li šrotovné, pošlete vzkaz zaměstnancům automobilového průmyslu, že tedy jím odmítáte pomoci a že zvyšujete riziko jejich nezaměstnanosti.
Možná. Dovolím si ale k tomu říci, aby to bylo úplné, protože každá mince má dvě strany: Kolegové, schválíte-li šrotovné, pošlete vzkaz zaměstnancům všech ostatních odvětví a ve službách, že na ně kašlete, protože veškerou kupní sílu chcete zmobilizovat ve prospěch zaměstnanců automobilového průmyslu. Ty peníze jsou jenom jedny. Když si koupím auto, nekoupím si almaru, nebo si nekoupím šaty, nebo si odepřu některé služby, kterými si zpříjemňuji nebo ulehčuji svůj rodinný život. Prostě pořídím-li si něco, nepořídím si to druhé. Tedy na úkor automobilového průmyslu, logicky tím, že do automobilového průmyslu bude soustředěna s pomocí státu významná kupní síla, trestám všechna ostatní odvětví a vzkazuji jejich zaměstnancům, že jejich zaměstnanost a udržení pracovních míst mě nezajímá. To jsou obě dvě strany této mince.
A pak je tu ještě jeden vzkaz, a v tom je třeba naše situace odlišná od Německa nebo od některých jiných, o něco bohatších zemí, než je Česká republika, a to je vzkaz, který politická reprezentace posílá svým občanům, nepříliš movitým, protože vlastníci desetiletých automobilů a starších nepatří mezi ty nejbohatší, a těm politická reprezentace schválením šrotovného vzkazuje: To nejlepší, co můžete v době krize, při hrozící nezaměstnanosti, udělat jako rodina, je vyprášit všechny rodinné rezervy, rychle si půjčit a pořídit si nové auto. Občane, to je to nejlepší, co my si myslíme, že můžeš v době krize udělat. To je vzkaz politické reprezentace vůči obyvatelstvu. Ve vší úctě, promiňte, vzkaz podle mého názoru zcela perverzní! To bychom také mohli vzkázat, ať si rychle ještě vezmou spotřebitelské úvěry na vánoční dárky a na pořízení dovolených. Má to naprosto stejný smysl, naprosto stejný efekt a bohužel to v řadě případů končí úplně stejně. Končí to exekutorem a krátkodobý luxus je vystřídán sociální frustrací.
Poslední poznámku dovolte jenom k tomu, co řekla paní poslankyně Jakubková, že pro ni je ten argument, že Česká republika by neměla být černým pasažérem. Opět prosím, ve vší úctě, tento argument není případný. Právě proto, aby žádná země Evropské unie nebyla černým pasažérem, se v březnu premiéři zemí EU dohodli na koordinovaném postupu fiskálních impulsů mírnících ekonomickou krizi, dohodli se na tom, že podíl každé země bude minimálně 1,5 % hrubého domácího produktu té oné země, a Česká republika tento závazek bezezbytku splnila a překročila.***