(10.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Součástí té dohody také samozřejmě bylo, že jednotlivé instrumenty si země zvolí podle specifiky své situace a svého hospodářství. Pokud by se Česká republika odmítla podílet touto výší fiskálních impulsů na té dohodě, ano, pak bychom byli černými pasažéry. Ale nikdo nikoho nenutil, jaký si má zvolit instrument. To znamená nikdo nám nemůže říct "jste černí pasažéři, protože jste si vybrali instrument A, nikoliv instrument B". Tento argument tedy opravdu není relevantní, a pokud ho používáme, měli bychom vědět, že ho používáme možná jenom sami pro sebe. Ale nikdo v Evropě nám nemá právo nám toto vyčíst, protože my jsme své závazky splnili bezezbytku.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Teď faktická poznámka pan kolega Cyril Svoboda. Faktická. Také faktická paní kolegyně Jakubková, pak paní kolegyně Šojdrová.
Poslanec Cyril Svoboda: Já budu, paní místopředsedkyně, stručný. Teď jsem slyšel argumenty bývalého ministra financí, který tu dohodu podepsal. Podepsal ji a argumenty, které zněly tehdy, platí i dnes. A znovu říkám, že je to v ruce vlády. A teď se ptám, co tedy platí a proč podepsal tuto dohodu, když tyhle ty samé argumenty jsou proti šrotovnému. My nejsme podporovatelé šrotovného, protože věříme, že vláda bude velmi pečlivě zvažovat, jestli šrotovné ano, nebo ne. Ale v tom zákoně jsou další momenty, které jsou hodny podpory. A jenom říkám, aby voliči dobře poslouchali, kdo co podepisuje a co slibuje.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Další faktická poznámka paní poslankyně Jakubková.
Poslankyně Věra Jakubková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jenom abychom si s kolegou Kalouskem rozuměli. Podporu šrotovného ode mě nemůže nikdo přece čekat. To já říkám už několik měsíců. Já to myslela v tom kontextu, že jenom desetina produkce české automobilky skončí na českém trhu, takže užitek z toho šrotovného budou mít více jiné státy než české země. Takto to bylo myšleno.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Další faktická poznámka paní poslankyně Michale Šojdrová.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Budu velmi stručná. Já jsem pro ten návrh zákona hlasovala. Považovala jsem ho a považuji ho za jakési minimum toho, co jsme v té době byli schopni schválit, na čem jsme byli schopni se shodnout. Podle mého názoru je to vzkaz občanům České republiky, že Poslanecká sněmovna byla schopná a politická reprezentace byla schopná se shodnout na těchto opatřeních a dala možnost vládě se rozhodnout, zda šrotovné zavede, či ne, podle aktuální ekonomické situace a výhodnosti pro Českou republiku a občany České republiky. A chtěla bych říci, že to byl podle mého názoru daleko lepší vzkaz než v té době umožnit sázení po internetu.
Děkuji za pozornost. (Tleská levá polovina sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka Michaley Šojdrové a nyní má slovo s řádnou přihláškou poslanec Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je zjevné, že se tento řečnický pult stal mítinkovým řečništěm, že tady spíš jede předvolební kampaň než racionální debata.
Já bych pouze suše fakticky zkonstatoval, že 15. května, kdy se hlasováním 338 hlasovalo ve třetím čtení o tomto návrhu, tak byla přesně dodržena uzavřená politická dohoda, která souvisela také se zákonem, kterým se zaváděla sleva na sociálním pojištění. To znamená u toho prvního zákona poslanci ČSSD se odhlásili a umožnili přijetí tohoto zákona. U tohoto zákona, který předložila sociální demokracie, poslanci Občanské demokratické strany se odhlásili a umožnili přijetí tohoto zákona. My tuto dohodu dodržíme, tzn. že se odhlásíme a umožníme České straně sociálně demokratické získat a přesvědčit - a je zjevné, že se jí to daří - 101 nezbytných hlasů k tomu, aby tento návrh případně prošel.
Nicméně na našich výhradách a na tom, proč jsme pro tento zákon nehlasovali - nedali jsme pro něj ani jeden jediný hlas, to bych opět chtěl připomenout panu poslanci Svobodovi, ani jeden jediný hlas jsme pro něj nedali - tak je především to, že přijetí tohoto zákona mimo vši pochybnost zvyšuje deficit státních financí. Zvýší při plném nasazení tohoto zákona o více než 7 miliard korun. Jestli má někdo pocit, že 230 miliard korun deficitu, který v současné době hrozí, že když ho nafoukneme o dalších 7 miliard korun, že se nic neděje, já tvrdím, že se děje. Přijetím tohoto zákona se jde přesně v protisměru, proti směru, kterým bychom měli postupovat, to znamená snižování deficitu veřejných financí.
Je také velmi pozoruhodné, že sociální demokracie přichází s některými návrhy - já jsem to kritizoval již tehdy a mohu to jen zopakovat - se kterými nepřicházela v době, kdy byla sama vládnoucí stranou. Tady chci připomenout, že například návrh na zvýšení podpor v nezaměstnanosti, a to velmi razantní zvýšení, za situace, kdy za vlád sociální demokracie, respektive za období 2002 až 2006, byla průměrná míra nezaměstnanosti 515 tisíc, tzn. více než dnes, a kdy dokonce v únoru roku 2004 dosáhla míra nezaměstnanosti 550 tisíc a přesáhla 10 %, je zajímavé, že tehdy sociální demokracie jako vládnoucí strana a nesoucí odpovědnost za vládnutí s podobnými návrhy na zvýšení mandatorních výdajů nepřišla. Přichází s nimi jenom jako opoziční strana, která tuto odpovědnost za vládnutí nenese.
Za další, co se týče podpor v nezaměstnanosti, zda to bude mít pozitivní, nebo to nebude mít pozitivní vliv. Mimo vši pochybnost člověk, který přijde o práci, se ocitá ve velice těžké sociální situaci a stát by mu měl pomoci. Na druhé straně pokud se podíváme na konkrétní údaje, a sice opět na rozdíl počtu nezaměstnaných evidovaných v evidencích úřadů práce a počtu nezaměstnaných, který zjišťujeme z výběrového šetření pracovních sil Českým statistickým úřadem, což je věrohodnější údaj, který skutečně ukazuje procento lidí, kteří skutečně tu práci hledají, tak nacházíme rozdíl, který dosahuje v prvních třech měsících nezaměstnanosti téměř 100 tisíc osob. To znamená o 100 tisíc osob je více v evidencích úřadů práce, než se reálně zjistí výběrovým šetřením pracovních sil. Položme si jednoduchou logickou otázku. Jestliže zvýšíme podporu v nezaměstnanosti, budeme se domnívat, že toto číslo 100 tisíc bude narůstat? Nebo bude klesat? Já jsem hluboce přesvědčen, že logika chování lidí, logika ekonomiky povede k tomu, že toto číslo bude narůstat.
Šrotovné jako další z klíčových věcí tohoto návrhu je velmi diskutabilní instrument, o kterém se velmi polemicky vede debata i v zemích, kde bylo zavedeno. Mimochodem, pozitivní výsledky přineslo šrotovné pouze v sousedním Německu. Zavedení šrotovného na Slovensku a ve Francii nepřineslo prakticky nic pozitivního. Prodej automobilů se tam v podstatě udržel pouze na stejné úrovni jako v loňském roce. V Itálii, další významné zemi, která má automobilový průmysl velmi silný, došlo k poklesu přes zavedení šrotovného o 10 %. Pokud to srovnáme s Portugalskem, zemí, která je zhruba stejně velká jako my s počtem obyvatel a zhruba se stejným hrubým domácím produktem na hlavu, o něco nižším než my, tam, dámy a pánové, přes zavedení šrotovného poklesl prodej automobilů o 40 %. Jinými slovy, na těchto konkrétních údajích se ukazuje, že šrotovné má velmi krátkodobé, krátkodeché dopady a ve skutečnosti nevede k produkci, která nějakým způsobem stimuluje ekonomický růst.
Poslední moje námitka vůči šrotovnému je následující. Opravdu je to privilegium pro jeden konkrétní průmyslový obor. A uvedu konkrétní čísla. V českém nábytkářském průmyslu od roku 2006 vzrostl počet lidí, kteří museli odejít - v roce 2006 tam pracovalo zhruba 39 tisíc osob, dnes 36 tisíc osob - o 3 tisíce osob. Je-li ČSSD názorově konzistentní, musí přece navrhnout třískovné za rozštípaný nábytek, na základě kterého bude státní příspěvek na nákup nového nábytku. Ve sklářském a keramickém průmyslu opustilo své zaměstnání v posledním období téměř 6 tisíc lidí. Je tedy opět, má-li to být názorově konzistentní a nemá-li být vybírán pouze jeden privilegovaný obor, tak bych očekával návrh na střepné, protože je to úplně stejná situace jako v tom automobilovém průmyslu.
Jestliže opravdu nemáme říkat, že jsou tady druhy, oblasti podnikání a zaměstnání, které jsou privilegované proti těm ostatním, tak si myslím, že skutečně, pokud chceme udělat něco pro ochranu pracovních míst, tak je to rozhodně jiná cesta než šrotovné. Šrotovné se ukazuje jako ekonomický nesmysl a jsem hluboce přesvědčen o tom, že se v dlouhodobých analýzách prokáže jako neúčinný nástroj i tam, kde bylo zavedeno. A znovu opakuji, zafungovalo v podstatě pouze v jediné zemi - v Německu.
Děkuji. ***