(17.30 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Neboli žalovaný je povinen dokázat, na něm leží důkazní břemeno, zatímco žalobce uvede před soudem skutečnosti, jemu stačí pouhé tvrzení. Uvedení skutečností není přece předložení důkazů. V tomto si tedy troufám se svým ctěným kolegou velmi nesouhlasit a znovu říkám, že nepodpořím tento návrh zákona právě proto, že v něm cítím latentní zvýhodňování, cítím v něm stav, který může znamenat, že otevřeme dveře pozitivní diskriminaci, že jednou v parlamentu bude sedět ne 50 % mužů a 50 % žen, že nebudou sestavovány kandidátky podle dovedností, schopností a dispozice pro výkon určitého povolání, že nebudou také tak obsazována jednotlivá pracovní místa, ale že dokonce budeme mít kvóty na příslušnost k jednotlivé sociální skupině, ke stáří, k našemu tělesnému hendikepu či nehendikepu a mnoha dalším kritériím.
Já si myslím, že to je cesta, která vede přes veškerou dobrou snahu do pekel, a já takovou snahu nemohu podpořit. Nemohu podpořit v žádném případě. Jestliže řekl pan poslanec Pospíšil, že současné znění zákona neškodí, tak pak já v něm vidím velké nebezpečí právě latentní pro to, že do toho zákona, který se už tak hezky bude jmenovat zákon o rovném zacházení, zjednodušeně antidiskriminační zákon, dostaneme podle momentální politické vůle řadu ustanovení, která české společnosti a jejímu rozvoji vadit bude.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové. Ještě nekončím rozpravu. S faktickou poznámkou paní poslankyně Anna Čurdová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Já si myslím, že v závěru tohoto vystoupení byla paní kolegyně, byť si jí také nesmírně vážím a na spoustě věcí jsme se vždycky byly schopné domluvit, trošku mimo, protože tento zákon opravdu není o kvótách, o zipech a dalších záležitostech. Nicméně dovolte mi vaším prostřednictvím vzkázat paní kolegyni a přečíst to, za co nás kritizuje mezinárodní konference práce, protože ona zřejmě špatně slyšela, když jsem tady shrnovala právě kritiku této konference, která i nyní probíhá v Ženevě.
Takže v loňském roce nás tato konference kritizovala za neplnění svých závazků, které vyplývají z úmluvy číslo 111 o diskriminaci v zaměstnání a povolání v České republice, pokud jde o legislativní vývoj týkající se ochrany před diskriminací, kde bylo s obavami konstatováno, že nový zákoník práce ve spojení s budoucím antidiskriminačním zákonem značně omezuje ochranu před diskriminací v zaměstnání a povolání, kterou poskytoval předchozí zákoník práce, a s politováním bylo konstatováno, že neposkytuje ani ochranu před diskriminací ze všech důvodů uvedených v úmluvě číslo 111. Bod 1.
Bod 2. Situace Romů v zaměstnání a povolání, kdy výbor vyslovil politování nad tím... atd, že nebyla přijata opatření na podporu příslušníků romské komunity v zaměstnání, a vyjádřil znepokojení nad tím, že neexistují údaje o postavení Romů. Myslím si, že v této situaci nebo v tomto bodě už učinila určité kroky úřednická vláda.
Bod poslední. Diskriminace na základě politického přesvědčení. A protože česká vláda dva roky - znovu říkám dva roky - nereagovala na tyto podněty konference v Ženevě, tak díky této nereakci jsme zařazeni po bok těch zemí, o kterých jsem hovořila, nikoliv v té souvislosti, jak vy jste si to, paní kolegyně, vysvětlila. Protože tyto země zrovna tak jako Česká republika bohužel nereagují a neplní, nebo odmítají plnit závazky, které vyplývají z mezinárodních smluv. A sama jistě uznáte, že když dva roky a možná i déle někdo mezinárodní závazky neplatí, tak je to důvod ke kritice. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Čurdové. Nyní pan poslanec Laudát, poté ještě s faktickou poznámkou kolegyně Dundáčková. Pan kolega Laudát také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych jen učinil poznámku, že už delší dobu tady platí schválený zákon, který neumožňuje z důvodu ochrany osobních údajů evidovat údaje, které se vztahují k nějaké národnosti, skupině obyvatel apod. Mají to prakticky dnes již všechny kulturní země, tudíž nevím, co ta organizace nám má co vyčítat. Ono je to skutečně v případě romské problematiky dvousečné, protože když nemáte data, tak se těžko přijímají racionální opatření. Ale to je skutečnost a s tím nic nenaděláme. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou paní kolegyně Dundáčková. Opět zatím poslední přihlášená. Prosím, paní kolegyně.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji za ta upřesnění, která paní poslankyně Čurdová přednesla. Ano, přiznávám, že mohlo být mojí nepozorností, že jsem si pospojovala jinak ty skutečnosti, které uváděla, a jsem tomu velmi ráda, že k tomu vysvětlení došlo.
Co se týká zákoníku práce, tak tam bychom se asi museli, pokud nepřijmeme tento zákon, vrátit k ustanovením, která už zákoník práce obsahoval a která byla opuštěna v souvislosti s právě připravovaným antidiskriminačním zákonem. Tam se ale jedná o jednoduché úpravy, kterých jsme bezesporu schopni, a možná jsme schopni se na nich i dohodnout. To asi není zásadní důvod pro to, abychom přijímali antidiskriminační zákon. Nicméně děkuji za ta upřesnění.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kdo dál do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. O závěrečné slovo požádal pan ministr Michael Kocáb. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vlády ČR pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem se k této předloze v minulém týdnu obsáhle vyjádřil, zdůvodnil jsem svá stanoviska pro přijetí antidiskriminačního zákona, zejména z hlediska ochrany proti diskriminaci a z hlediska etického. Dnes je mým úkolem přednést stanovisko ministryně spravedlnosti, která se nemůže zúčastnit našeho jednání a zákon předkládá. Tedy k jejímu stanovisku uvedu následující:
V úvodu konstatuje, že prezident tuto předlohu Poslanecké sněmovně vrátil. To je všeobecně známá věc. Dále paní ministryně zdůrazňuje, že základním principem návrhu antidiskriminačního zákona je právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve vyjmenovaných oblastech. Návrh ovšem nově vymezuje přípustné formy rozdílného zacházení a zavádí nové pojmy, jako např. právo na rovné zacházení, diskriminace přímá a nepřímá, diskriminace z důvodu pohlaví. Návrh zákona stanoví právní prostředky k ochraně před diskriminací a působnost veřejného ochránce práv, který poskytuje pomoc obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodů diskriminace a vykonává další, s touto agendou související činnost.
To je přímo odpověď také na jeden předcházející příspěvek, kde bylo dotazováno, jak tento zákon může pomoci v konkrétních případech. Ano, bylo na to myšleno, a mám dojem, že zejména v osobě pana Motejla to bude realizováno.
Za hlavní argumenty pro přijetí zákona považuje paní ministryně za prvé to, že Česká republika je zavázána transponovat řadu antidiskriminačních směrnic, které jsou zavazující pro celou Evropskou unii. Zákon tyto směrnice vhodným způsobem implementuje do právního řádu České republiky.
Za druhé. Nepřijetí návrhu zákona by znamenalo nesplnění transpozičních lhůt, ke kterým se Česká republika zavázala, slíbila. Již v současné době některá antidiskriminační ustanovení nebyla včas včleněna do českého právního řádu, a proto probíhá, jak už bylo konstatováno, u Evropského soudního dvora proti České republice šest řízení, která se týkají právě nesplnění závazků transponovat jednotlivé evropské antidiskriminační směrnice. Ve dvou případech byl již vynesen rozsudek v neprospěch České republiky. Přijetí této předkládané normy znamená dostání závazkům České republiky vůči Evropské unii.
Za třetí. Nepřijetí této normy může naopak znamenat uložení vysokých peněžních sankcí ze strany Evropské unie, které by České republice mohly přijít. - A teď změna. Prosím pěkně, neustále se mluvilo o jednotkách milionů eur, ale jedná se o desítky milionů eur. Zvláště v době hospodářské krize si Česká republika nemůže dovolit postrádat tak významné finanční prostředky.
Za čtvrté. Finanční sankce ze strany EU mají dvojí podobu, ve které mohou být uloženy současně. Jedná se za prvé o tzv. paušální částku, jednorázovou pokutu, která České republice hrozí ve výši od 1,5 až do 23 milionů eur. Přepočteno tedy přibližně 620 mil. korun. V minulosti podobně vysoké pokuty musela uhradit např. Francie - 20 milionů eur. ***