(15.20 hodin)
(pokračuje Petr)
Když uvážíme, že jsme v podstatě zpozdili jakoukoliv přípravu výstavby nových jaderných bloků o dva roky, pak se to zřejmě také projeví v tom, kdy nový blok nastartuje a začne dávat první energii. Když vyjdu z toho, že možná to bude 800 megawattů, možná to bude tisíc megawattů, ten nový jaderný blok, tak když si promítnu zpoždění, tak v tomto případě tento blok mohl vyrobit 10 terrawattů elektrické energie. Pokud to budu hodnotit přes povolenky, kde za tunu je dneska 20 eur, a v důsledku provozu nového jaderného bloku jsme mohli odstavit některou ze starých tepelných elektráren, za kterou bychom už nemuseli ve třetím období kupovat emisní povolenky, pak tady je ztráta nějakých 20 miliard korun.
Druhou záležitostí, o které bych se chtěl zmínit, jsou emisní povolenky 2008 až 2012. Ministerstvo průmyslu chtělo 102 mil. tun, Ministerstvo životního prostředí 82, výsledek Evropské komise 84. Nemluvím o výrazných lobbistických tlacích, které prosadily oněch 84 mil. tun povolenek. Čili došlo tady ke ztrátě zhruba 20 mil. tun povolenek. A opět, když si to promítnu, kdybychom měli 102 mil. tun, tak převážná část energetických firem část povolenek mohla prodat a věnovat ji na opravy a zlepšení svých výrobních zařízení. Čili v každém z těch čtyř let jsme přišli o 10 miliard korun.
A otázka dneska zní. Proč muselo Ministerstvo životního prostředí přistoupit k tomuto sebemrskačství? Já to jinak nedovedu nazvat. Přece bylo možné naprosto jiné a optimálnější řešení. Hovoří se o tom, že tak nízké množství povolenek bylo především proto, poněvadž firmy, které je potřebují, nejsou v lásce bývalého pana ministra a místopředsedy vlády, byť byly tahouny českého průmyslu a české ekonomiky. Když hovoříme o nějakém přílepku, tak se domnívám, že nebyl fatálnější přílepek k zákonu o emisních povolenkách, který do něho v rámci § 12a implementoval kjótské kredity. Emisní povolenky a kjótské kredity jsou úplně něco jiného.
Takže pane kolego, když hovoříte o implementaci návrhu kolegů, kteří tady "viseli na plakátě", pak si je nezbytné vzpomenout, jak jsme implementovali kjótské kredity do zákona o emisních povolenkách. Pokud se nemýlím, tak prodejem kjótských kreditů má být získáno 35 miliard korun v nějakém časovém období. Je pro mě naprosto nepochopitelné, že správou těchto kjótských kreditů byl pověřen Státní fond životního prostředí. Já chápu, že každá akce musí mít jistou propagaci. Ale to, co bylo součástí Hospodářských novin, to nebyla propagace využití kjótských kreditů, to byla propagace Strany zelených, a každý, který si pročetl tyto plakáty, tak musel dospět k názoru, že je to dílem Strany zelených a nikdo z toho, co bylo prezentováno, vůbec nenabyl přesvědčení, že kjótské kredity jsou zásluhou podniků, které ze svých peněz po roce 1990 snížily emise o více než 8 %.
Domnívám se, a byly tady dva různé názory, komu by vlastně spravování kjótských kreditů mělo příslušet. Valná většina hlasů říká, že by to mělo být Ministerstvo pro místní rozvoj, které s takovýmito akcemi má nějaké zkušenosti. Ale já vím, že všichni budou trvat na tom, aby to bylo tak, jak to je. Ono na 35 miliardách vždycky něco zbude, co bychom byli schopni dát svým známým a svým přátelům.
Nemohu zakončit jinak, pane kolego Bursíku, než že vaše působení dva roky ve vládě pana Topolánka přineslo tomuto státu větší škody než povodně v roce 1997 na Moravě a v roce 2002 v Čechách.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Prosím pana poslance Martina Římana. Vážený pane poslanče Římane, máte slovo.
Poslanec Martin Říman: Děkuji, paní předsedající. Nebudu opakovat, co tady bylo řečeno kolegou Urbanem nebo co já jsem říkal minulý týden. Já jenom dost dobře nechápu, proč lidé, kteří dneska tady vyvěšovali transparenty, které vyvěšovali, tak proč je nevyvěšovali před Úřadem vlády, když zasedala Topolánkova vláda a jednomyslně - zdůrazňuji jednomyslně včetně tehdejšího místopředsedy vlády Bursíka - schválila pozici České republiky vůči energeticko-klimatickému balíčku, a součástí této pozice České republiky byl zásadní bod, a to postupný náběh aukcionování povolenek emisí CO2 v energetice. ***