(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Přeji vám příjemné odpoledne.
Já se přiznám, že mě k vystoupení vyprovokovalo vystoupení pana poslance Cyrila Svobody, který tady zaujal takovou pozici, že těmi zahraničními misemi odčiňujeme chyby, nedávné chyby české zahraniční politiky. Mě tato formulace překvapila. Představa, že zahraničními misemi odčiňujeme chyby české zahraniční politiky. Rád bych upozornil na to, že na toto zahraniční mise nejsou. Myslím si, že posílání vojáků často i do riskantních míst je příliš vážná věc, než abychom tím pouze odčiňovali chyby. Nehledě na to, že na ty chyby můžeme tady mít různý názor. Proto bych se přimlouval za daleko racionálnější úvahu nebo důvody pro to, proč posíláme mise právě do těch zemí, které jsou uvedeny v předloženém materiálu.
Není nic překvapivého, když řeknu, že pro mě dlouhodobě nepředstavují ty jednotlivé destinace zvláštní problém. Debatu tady vedu opakovaně především o našem působení v Afghánistánu, především proto, protože si myslím, že to je přesně to místo, o kterém bychom se tady měli ve sněmovně bavit. A já jsem rád, že dochází k určitému posunu.
Když si vzpomenu třeba na ministryni Vlastu Parkanovou, která ještě nedávno, jako bývalá ministryně, samozřejmě, tady ve sněmovně říkala, že Afghánistán se stane vlastně hlavním místem pro české vojáky, protože to bude na léta dopředu místo, kde budeme mít největší kontingent, ten předkládaný materiál tedy vidím jako určitou korekci vůči těmto minulým vystoupením a myslím si, že daleko více odpovídá realitě, protože jsem přesvědčen, že nejde jenom o počty vojáků, ale jde o celkovou strategickou představu, o to, co si my od vojáků v určité destinaci slibujeme.
Já bych chtěl upozornit na jednu věc. Myslím si, že stále toto v materiálu jasné není. Jakkoliv došlo k určité korekci co se týče počtu vojáků v Afghánistánu, jakkoliv došlo k určité koncentraci co se týče míst, na kterých působí, je tady jedna věta, kterou budu citovat: "Fungování provinčně rekonstrukčního týmu je dlouhodobou záležitostí. S přihlédnutím k náročnosti přípravy, vloženým prostředkům a delšímu časovému horizontu předpokládáme časový rámec českého působení nejméně pět let." V materiálu se tedy mluví o pěti letech. To si nemůžete pamatovat, ale já jsem v lednu 2008 byl s ministrem Schwarzenbergem v nějakém televizním pořadu a pamatuji si dobře, že mi tam tehdy pan ministr řekl, když jsem se ho ptal na délku té mise, že to bude pět let. Takže uplynul rok a půl - a znovu tady máme stejných pět let. V tom já poukazuji na tu nejasnost té perspektivy, která nás v Afghánistánu čeká.
Já vím, že je velmi těžké předvídat ten další běh. Nicméně nelze se spokojit s tím, že se s těmi čísly pracuje takto, bez jakéhokoliv zdůvodnění. Jsem přesvědčen, že dnes se stále více ukazuje, že válka v Afghánistánu je válka na sporném místě. Mohu se tady opřít o celou řadu vojenských studií z poslední doby. Budu citovat třeba Maxe Hastingse, britského vojenského experta, který říká v nedávném textu, že je to vlastně válka na nesprávném místě, protože se ukazuje, že třeba daleko větší problém v tom regionu je otázka Pákistánu. To je skutečně noční můra. Stát se 150 miliony obyvatel, s jadernými zbraněmi, kde se situace může nesmírně zkomplikovat díky tomu, že disponuje jadernými zbraněmi, je podle mě jednoznačně větším problémem než Afghánistán. A víte, že ten poslední vývoj v Afghánistánu také ukazuje, že už dnes asi nemůžeme mluvit o tom svém původním cíli, budování dobrého vládnutí, protože výměna na funkci nejvyššího velitele mise, příchod generála McChrystala, ukazuje na to, že spíše se mise a práce vojáků tam bude soustřeďovat na to, abychom zadržovali povstalecké aktivity v tomto prostoru. Jakkoliv tedy naše role bude, jak vyplývá z materiálu, provinčně rekonstrukční, myslím si, že představa rekonstrukce v Afghánistánu se stává stále více pouze zbožným snem.
Já si také myslím, že prezident Barack Obama bude usilovat o to, aby v roce 2012 už Afghánistán nebyl hlavním tématem jeho volební kampaně. A dokonce i ve Spojených státech se dneska mluví o strategii odchodu z Afghánistánu.
Domnívám se, že představa, že Česká republika bude mít v Afghánistánu hlavní cíl a hlavní místo pro své vojáky, je něco, s čím bychom se měli vyrovnávat, a měli bychom uvažovat o daleko velkorysejší a vyrovnanější debatě o tom, jak do budoucna koncipovat zahraniční mise. Jsem přesvědčen, že bychom se tady měli bavit i o tom, jak si do budoucna představujeme priority v zahraničních misích. A ta otázka je podle mě otevřená. Myslím si, že i další vývoj v Afghánistánu a v regionu ukazuje, že situace tam se zřejmě vojensky vyřešit nedá. To bylo tady už mnohokrát konstatováno. Myslím, že se to neustále potvrzuje a že vývoj prostě jde směrem, který podobné soudy dokazuje.
Jsem rád, že jsme se posunuli v debatě v české Poslanecké sněmovně, že jsme se dohodli alespoň na tom, že se nebude zvyšovat počet vojáků v Afghánistánu a že podle mě otevíráme také tu debatu o tom, jak do budoucna se v této věci dále chovat.
Co ale myslím je dost důležité, je to, abychom, pokud posíláme vojáky dneska do takovéhoto prostoru, věnovali zvýšenou parlamentní kontrolu tomu, co se v tom prostoru děje. Nemám na mysli jenom cesty poslanců do toho prostoru. Jde mi také o určité vyhodnocování toho, jak to vlastně s tou misí dopadá. Mám na mysli například to, jak dopadají vojáci, kteří se z těch misí vracejí, jak se zkušenosti, které se tam získávají, aplikují v přípravě armády, jakým způsobem se prostě celá ta práce, která se tam odvádí, dále promítá do činnosti Armády České republiky a co z toho vlastně pro armádu plyne, jaký užitek z toho má i z hlediska svého růstu profesionálního a odborného. To myslím je věc, na kterou bych kladl důraz. Prostě pokud dnes dojde k tomu, že budeme posílat vojáky kromě těch ostatních misí také do Afghánistánu, přál bych si, abychom daleko lépe zpracovávali důsledky toho rozhodnutí na českou armádu, abychom se poučili pro budoucno a aby to pro nás mělo smysl i z hlediska budování české armády.
To je asi z mé strany všechno. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. A nyní vystoupí pan poslanec Alexander Černý. Připraví se pan poslanec Václav Exner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji. Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi učinit jen několik poznámek na toto téma. Dnes od rána sdělovací prostředky informovaly o tom, že napříč politickým spektrem došlo k dohodám, a že se tedy nebude opakovat ona ostuda z přelomu roku, kdy jsme rozhodovali o vysílání našich vojáků do zahraničí na rok 2009.
Opět jde pochopitelně především o Afghánistán, protože to je bezesporu nejchoulostivější záležitost. V průběhu toho údajně ostudného projednávání na přelomu roků 2008 a 2009 zaznělo obrovské množství argumentů, které jednoznačně dokladovaly, že situace v Afghánistánu prostě vojenské řešení nemá.
Pan místopředseda Zaorálek opět připomněl, že i sociální demokraté vnímají, že vojenské řešení v Afghánistánu zřejmě ani celá řada vojenských odborníků nepovažuje za reálné. Naše stanovisko je proto naprosto neměnné. My jsme přesvědčeni o tom, že vojenské řešení v Afghánistánu neexistuje. Dovolte mi dokladovat to mimo jiné i jedním z následujících čísel. Když Severoatlantická aliance v roce 2003 přebírala patronát nad misí ISAF, v tu dobu bylo v Afghánistánu přes 6000 aliančních vojáků. Dnes je jich tam 60 000, nebo přes 60 000, a bezpečnostní situace je stejná, ne-li dokonce horší.
Budeme zřejmě svědky dalšího zvýšení počtu vojáků v Afghánistánu. Už dnes se spekuluje o desítkách tisíc mužů. Znáte program pana prezidenta Obamy, který počítá s tím, že posílí americkou účast. Hovoří se dokonce a vyjadřují se obavy o takzvané amerikanizaci afghánského konfliktu. To prý může celou věc velmi poškodit. Jak daleko ono zvyšování vojáků v Afghánistánu půjde, to je jen otázka času. Zatím se to zdůvodňuje naší potřebou zajistit klidný průběh srpnových voleb. Obávám se ale, že srpnem to rozhodně neskončí a že budeme pokračovat. ***