(15.30 hodin)
(pokračuje Černý)
Dovolte mi ještě poznámku k postoji sociálních demokratů. Pochopitelně, že jejich postoj bude ve Sněmovně i dnes klíčový. A tak jako tomu bylo na přelomu roku 2008/2009, kdy se mluvilo o tanci mezi poplatky a čertví čím ještě, tak dnes to možná bude trošičku jednoznačnější. Snížit počty? Už tady byla řeč o snižování počtů. Já nevím, já moc počítat asi neumím, mně to nevychází, že by se v Afghánistánu příliš snižovaly počty našich vojáků. Stažení 601. skupiny z Afghánistánu na konci tohoto roku? No to přece není žádný politický ústupek. Pan ministr obrany nám jasně deklaroval na výboru pro obranu, že po třetí rotaci v podstatě tato skupina potřebuje jakousi revitalizaci, musí nabrat znovu síly, prostě nemůže donekonečna být nasazena v tak horkém terénu v takovém prostředí, jako je Afghánistán a zvlášť operace Trvalá svoboda. Není to tedy politický ústupek, je to prostě nutnost. 601. skupina si musí dát v roce 2010 pohov, žádný ústupek. A podíváte-li se potom na počty, tak zjistíte, že se v Afghánistánu počty nikoliv nesnižují, ale naopak zvyšují.
Pan předseda Paroubek tady při vyjadřování důvěry prozatímní vládě deklaroval mimo jiné, že voliči nebo stoupenci sociální demokracie jsou v zásadě proti našim misím a proti misi v Afghánistánu zvlášť. Troufám si tedy tvrdit, že sociální demokracii v tuto chvíli velmi vyhovuje, bude-li smeten problém zahraničních misí ze stolu dnes a nepovleče-li se například na podzim, kdy po předčasných volbách bude zřejmě daleko choulostivější měnit stanoviska a dávat najevo, že nás zájmy voličů a občanů příliš nezajímají. Prostě v roce 2009 a 2010 budeme mít hotovo, budeme mít vymalováno a budeme jen rádi, že jsme se tohoto nepříjemného problému zbavili. Odtud zřejmě vyplývá ono očekávání, že tentokrát ostuda nebude, že tentokrát se zachováme opravdu tak, jak naši západní spojenci očekávají.
Pan ministr Barták nás rovněž informoval, že došlo k dohodě napříč politickým spektrem - zdůrazňuji napříč politickým spektrem kromě poslanců Komunistické strany Čech a Moravy - že dojde ke snížení z 1200 zhruba na 1100 mužů. Toto stohlavé snížení mně opravdu připadá jako nesmírně zanedbatelné. Je to v podstatě kosmetická záležitost, a podíváte-li se na počty lidí v těch ostatních misích, je to naprosto evidentní.
Postoj KSČM k zahraničním misím je trvale neměnný a jedním z argumentů, který si dovolím dnes ještě připomenout, je i finanční aspekt. V materiálech se mluví o 2,2 mld., možná dokonce třech miliardách, to záleží na tom, budou-li muset být nasazeny jednotky rychlé reakce. Ale ujišťuji vás, že mise Českou republiku rozhodně nestojí jen dvě nebo ony tři miliardy. Podíváte-li se na doktrínu, podle které se Armáda České republiky dlouhodobě buduje, zjistíte, že není důležitějšího úkolu, než zajistit zahraniční mise. Obrana teritoria vlastní republiky je až na bůhví kolikátém pořadí. A proto je tedy velmi pravděpodobné, i když těžko vyčíslitelné, že zahraniční mise nestojí dvě nebo tři miliardy, ale částku daleko větší.
Říkám to z toho důvodu, že jsme tady už několikrát slyšeli - pan ministr Janota nás ujišťoval o tom, jak razantní budou opatření v celé řadě resortů, dokonce mluvil o všech resortech, jak se tvrdě sáhne i na mandatorní výdaje. Včera jsme se mohli dozvědět, jak bude postižena naše vědecká obec tím, že přijde o miliardu, a celá řada dalších zvěstí nás zřejmě teprve čeká. A v tom všem mi jaksi s tím nekoresponduje tendence, kterou vidím dejme tomu ve Spojených státech. Pan prezident Obama nás pochopitelně se šarmem sobě vlastním přesvědčoval o tom, jaký je vlastně mírotvůrce, jak zásadně nová pod jeho vedením bude americká zahraniční a bezpečnostní politika. Jedním z reálných opatření, která už v květnu provedl, je, že počítá s tím, že rozpočet Ministerstva obrany bude ve Spojených státech zvýšen o 4 % - 553 a něco miliard amerických dolarů. Troufám si nepatrně předjímat, že s úspornými opatřeními v resortu Ministerstva obrany České republiky to může dopadnout obdobně.
Pevně věřím, vážení kolegové, že tohle všechno budete mít na paměti, až budete opět hlasovat o vyslání našich jednotek do zahraničních operací, a pevně věřím, že budeme mít příležitost se na toto téma bavit i v budoucnu. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Václav Exner, který je posledním písemně přihlášeným. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, ve svém vystoupení bych se chtěl věnovat situaci jenom ve dvou zemích, kam posíláme naše vojáky a vystupujeme tam jako demokratická země, a to Kosovo a Afghánistán. Pokud jde o Kosovo, tak se zdá, že přes veliký odpor části světové veřejnosti - Srbska, Ruska a dalších zemí - vyhlášená nezávislost Kosova ve skutečnosti nic nevyřešila. Připomenu jenom to, že Česká republika uznala prostřednictvím výjezdního zasedání vlády Kosovo a ztotožnila se tak vlastně s plánem Martti Ahtisaariho, který ve skutečnosti nebyl přijat, a OSN setrvává na pozici týkající se rezoluce 1244. I když se hovoří o tom, že fakticky byla předána kompetence mise v Kosovu Spojených národů na misi Evropské unie EULEX, tak ve skutečnosti je ale situace taková, že OSN fakticky stále vychází z rezoluce 1244 a mise EULEX působí v rámci vlastně mise UNMIK takovým způsobem, že přebírá část věcí, ale pro všechny právní otázky, které vycházejí z úrovně mezinárodního práva a týkají se OSN, je stále rozhodující mise UNMIK. I když mise EULEX již má 3000 osob a disponuje některými exekutivními pravomocemi, tak neslouží jako nejvyšší dohlížecí mezinárodní orgán v Kosovu, fakticky i právně je to stále UNMIK.
Druhá věc je vojenská přítomnost. Vlastně deset let po vzniku problémů kolem Kosova stále v zemi je přibližně 15,5 tisíce vojáků z 33 zemí v pěti mnohonárodních úkolových uskupeních, zhruba tedy po třech tisících vojácích. Přitom se nehovoří o vojácích Spojených států amerických, kteří jsou umístěni na základně Bond Steel a malá Bond Steel, kde jsou další jednotky. Údajně se vznikem nezávislého Kosova začaly jednotky KFOR, tedy Severoatlantické aliance, plnit tzv. nové úkoly, o kterých rozhodli ministři obrany v červnu roku 2008 právě v souladu s Ahtisaariho plánem, který ale je plánem, který byl přijat jenom částí světového společenství, které stojí právě za jednostranným vyhlášením Kosova.***