(10.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Šestou interpelací je interpelace na vládu ČR, tedy bude na předsedovi vlády, kdo bude tím, kdo bude odpovídat. Je to interpelace poslance Václava Exnera ve věci Rádia Svobodná Evropa/Ráda Svoboda podle sněmovního tisku 773. Ptám se pana poslance Václava Exnera, jestli chce uvést, jaké výhrady měl k písemné odpovědi vlády ČR. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, problematika Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda v ČR má svou dlouhou historii, která se teď v posledních měsících přece jenom poněkud posunula. Konečně byl uvolněn prostor v centru Prahy a přestali jsme být jedinou zemí na světě, která budovu svého národního parlamentu poskytla v zájmu věcí týkajících se cizí mocnosti.
Já jsem se obrátil na vládu ČR s poměrně komplexní interpelací, týkající se celé této problematiky, na základě korespondence zaměstnance Rádia Svobodná Evropa, který v současné době je v důchodu, pana Lva Roitmana, kterou vedl v této věci. Od té doby jsem dostal už celou řadu písemností týkajících se uvedené problematiky.
Musím hned na začátku konstatovat, že odpověď, kterou podepsal ještě pan předseda vlády Mirek Topolánek, trpí celou řadou problémových a rozporných tvrzení a nemohu být s ní spokojen. Navrhuji proto Poslanecké sněmovně nesouhlasit s touto odpovědí.
První taková záležitost, která je velmi problémová, to je otázka toho, jakým zákonodárstvím se řídí zaměstnanecký poměr v této rozhlasové stanici. Jsou tam, jak je uvedeno v příslušných písemnostech a jak se i dále ukázalo, tři základní typy pracovních smluv a pracovních vztahů s Rádiem Svobodná Evropa/Rádiem Svoboda. První se týkají toho, že američtí občané mají právo být zaměstnáváni plně v souladu s americkým zákonodárstvím a nevztahují se na ně žádná další pravidla. Čeští zaměstnanci Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda si postupně vymohli, že se na ně v plném rozsahu vztahuje zákoník práce, který platí v naší zemi. Zbývá několik set zaměstnanců z přibližně 20 zemí, kteří nejsou ani občany ČR, ani občany Spojených států amerických a pro které byl vytvořen zvláštní vztah, který vychází jakoby rovnoprávně jednak ze zákonů, kterými se řídí zákonodárství Spojených států amerických v Columbijském okrese, Washingtonu D.C., jednak obecně ve Spojených státech amerických, avšak také právě jakoby rovnoprávně na základě politiky samotné stanice. Tato politika samotné stanice umožňuje, aby tito zaměstnanci byli propuštěni v zásadě kdykoliv bez udání důvodu. To se také některým z těchto zaměstnanců stalo a o těchto otázkách vedou při s Rádiem Svobodná Evropa/Rádiem Svoboda před českými soudy.
Hned na začátku řeknu, že kauza jedné z bývalých zaměstnankyň Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda se už dostala před Ústavní soud a byla tam vyřešena tím, že Ústavní soud potvrdil rozhodnutí soudů nižších instancí a dal ruce pryč od celého problému s tím, že Česká republika vlastně jakoby nemá nic společného s tímto problémem. Pravděpodobně mnohé z vás bude zajímat, že v této souvislosti, pokud je mně známo, došlo k rekordní rychlosti jednání našeho Ústavního soudu. S něčím podobným jsem se opravdu dosud nesetkal. Žaloba k Ústavnímu soudu byla předána 5. března letošního roku a rozhodnutí bylo přijato už 16. března, tedy za 11 dní. Pravděpodobně celou věc uspíšilo, že 11. března žalující strana požádala o předvolání předsedkyně Rady guvernérů pro vysílání ve Spojených státech amerických, kterou z titulu funkce je státní sekretářka paní Hillary Clintonová. Na to ve svém rozhodnutí Ústavní soud nereagoval vůbec, nicméně nešlo, jak v některých případech při rychlých řízeních bývá zvykem, o formální odmítnutí žádosti, ale šlo o podrobné zdůvodnění stanoviska Ústavního soudu, které obsahuje celou řadu stran.
Skutečností tedy zůstává, že tito zaměstnanci dokonce v rozporu s mezinárodním právem v Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda mají takové poměry, že mohou být kdykoliv propuštěni, snad jako jediní zaměstnanci v celé ČR. Je to samozřejmě velmi vážná skvrna na politice této stanice, která, i jak uvádí bývalý pan předseda vlády Topolánek, se samozřejmě chlubí tím, že se snaží o vládu práva, demokracii a svobodu na celém světě, a toto prosazuje především v zemích, kde dobrého stavu není dosud dosaženo.
Já bych v této souvislosti upozornil na to, že v odpovědi vlády podepsané bývalým předsedou vlády v bodě 6 se výslovně uvádí, že dohoda o jiném právu je možná, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána, nestanoví něco jiného. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním dále stanoví, že koná-li zaměstnanec v jednom státě práci v pracovním poměru se zaměstnavatelem, který má sídlo ve státě jiném, je rozhodné právo podle sídla zaměstnavatele. A nyní přichází důležitý dovětek pro tuto věc: ledaže by zaměstnanec měl bydliště ve státě, kde práci vykonává. Právě to nastalo v případech obou dvou pracovnic, které byly takovým způsobem propuštěny a vedou svůj spor před českými soudy. Podle informací, které mám k dispozici, se jedna z pracovnic, pro kterou už soudní řízení v ČR bylo uzavřeno, rozhodla obrátit na Evropský soud pro lidská práva se žalobou na ČR ve věci, že nedokázala ČR ochránit její práva vyplývající z pracovního zákonodárství.
Druhý problém, který vidím v této odpovědi, je to, že pan předseda vlády mě informuje a informoval mě už i dříve, že vláda ČR poskytla svého času Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda na přestěhování příspěvek formou finančního daru ve výši 27 mil. korun, a to na základě svého usnesení z roku 2004. Musím ale konstatovat, že v rozporu s tímto tvrzením se píše v samotné odpovědi na interpelaci, že Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda získává veškeré zdroje, veškeré svoje finanční zdroje od federální vlády Spojených států amerických prostřednictvím Broadcasting Board of Governors, tedy vládní agentury zřízené speciálně pro tento účel. Není tedy možné, aby ČR předala dar přímo této organizaci, protože ta nemůže dary přijímat, neboť její veškeré finanční zdroje pocházejí od federální vlády Spojených států. Po podrobném seznámení s dokumentací, která se týkala předání daru, jsem dospěl k názoru, který asi vláda potvrdí, že ve skutečnosti tehdejší ministr zahraničních věcí pan Cyril Svoboda nepředal dar České republiky Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda, ale předal ho skutečně americkým institucím.***