(10.00 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Ukazuje se, že mnohé z nich se skutečně i přes všechna opatření, která provedl exministr Nečas, dostaly do velmi nepříjemné finanční situace, především co se týká jejich provozních nákladů. Setkal jsem se osobně s několika příklady, které jsou velmi alarmující. Za všechny uvedu jeden.
Obrátili se na mě v nedávné době, asi před 14 dny, představitelé dětského stacionáře Toník ve Veselí nad Moravou - zřizovatelem je charita - kteří se na základě velmi snížené dotace na provozní činnost ze státního rozpočtu na rok 2009 ve srovnání s dotací ze státního rozpočtu na rok 2008 dostali do situace, kdy prakticky nejsou schopni pokračovat ve své činnosti. Čili patrně budou muset svoji činnost ukončit, protože nejsou schopni získat nějakou dodatečnou dotaci ani od Jihomoravského kraje, ani od města Veselí nad Moravou, protože jak Jihomoravský kraj, tak město Veselí nad Moravou mají velké problémy rozpočtového charakteru kvůli sníženému výběru daní. Zdá se, že jediné rozumné řešení v tomto konkrétním případě a i v těch ostatních je to, aby stát, to znamená ministerstvo, našel aspoň nějaké rezervy, které by mohly alespoň částečně snížit ten finanční deficit týkající se provozních prostředků nejen v tom stacionáři Toník, ale ve všech ostatních podobných zařízeních, která jsou ve stejné krizové situaci.
Takže si dovolím položit panu ministrovi Šimerkovi jedinou otázku, ale důležitou otázku, která zní takto: Je možné, pane ministře, očekávat, že by snad vaše ministerstvo nebo vláda našly jisté rezervy, pomocí kterých by mohly snížit ten výrazný finanční deficit těch institucí, zvláště lůžkových institucí, zabývajících se sociálními službami? Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan ministr Šimerka se chystá k odpovědi. Pane ministře, máte slovo.
Ministr práce a sociálních věcí vlády ČR Petr Šimerka Děkuji. Pane místopředsedo, dámy a pánové, to, co tady bylo řečeno mým předchůdcem panem ministrem Nečasem, nebudu opakovat. Argumentace tady byla velmi podrobně vysvětlena z hlediska jak věcného, tak fiskálního. Já jenom připomenu, že na letošní rok v rozpočtu na tyto účely bylo původně 4,7 mld. a dodatečně bylo ještě vyčleněno 1,5 mld., čili na letošní rok z rozpočtu ministerstva nebo prostřednictvím našeho rozpočtu, naší rozpočtové kapitoly, bylo na sociální služby vyčleněno přímo 6,2 mld. korun. Ale je potřeba vědět, že i ne přímo, ale prostřednictvím příspěvků na péči bylo vyčleněno několik dalších milionů korun, a je potřeba také říct, že sociální služby nejsou a nikdy nebudou financovány jenom ze státního rozpočtu. To je všeobecně známo.
Problém, který já v tom vidím, spočívá ve skutečnosti, že to vícezdrojové financování, jednak částečně ze státního rozpočtu přímo, nebo nepřímo, jednak z rozpočtů krajů, resp. z územních rozpočtů, a jednak i z prostředků klientů, event. dalších zdrojů, ze zdravotního pojištění, event. nějakých dárců, což je zanedbatelné, čili všechny tyto zdroje by se měly podílet na financování sociálních služeb. Samozřejmě až dosud podstatná část financování prochází rozpočtem, neboť jde ze státního rozpočtu prostřednictvím rozpočtové kapitoly Ministerstva práce. Procentuální podíl přímého financování sociálních služeb se dá vyjádřit výší 24 %. Připočteme-li k tomu částku, kterou ze státního rozpočtu čerpají klienti prostřednictvím příspěvku na péči, a přičteme-li to k tomu přímému financování, dostaneme se na procentuální podíl ze strany státu téměř na 50 %. V současné době, v letošním roce, je to zhruba 48 %. Čili zhruba polovinu financí čerpají poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb nebo ti klienti z prostředků státu. Zbývající polovina, nebo zhruba polovina, by měla být financována z rozpočtů územních, z prostředků krajů. Ideální by bylo, kdyby to mohlo být kolem 20 %. Tady vám jenom chci říct, že je to absolutně disproporční. Některé kraje financují 20 i více procent ze svého rozpočtu na sociální služby, v tomto objemu, zatímco některé jiné kraje vyčleňují ze svého rozpočtu částku 4 až 5 % při stejné metodice, při obdobných poměrech nebo podmínkách a potřebách, které jsou.
Čili za prvé je potřeba srovnat financování, zproporcionalizovat financování z těch zdrojů, které tady jsou. Nemůže být do budoucna to gros z prostředků státu. A tak jako jsou na tom územní rozpočty, že mají nedovýběry v rámci své příjmové politiky, tak obdobně na tom je státní rozpočet, což tady bylo v posledních dnech mnohokrát doloženo a diskuse tady o tom byla velmi bohatá.
Pokud jde o letošní rok, já jsem se osobně sešel se zástupci všech krajů 3. června, kde jsme si rozebrali aktuální situaci ve financování sociálních služeb v jednotlivých krajích. Identifikovali jsme množství nebo objem chybějících nebo údajně chybějících finančních prostředků. To slovo údajně říkám proto, že po opakovaném projednání potřeb, které jsou, se původní požadavek, který byl zhruba na dalších 1,5 mld., snížil o několik set milionů. Já doufám, že poté co jsme si vyměnili údaje - my jsme získali od zástupců krajů jejich určité údaje a dali jsme jim naše údaje z pozice Ministerstva práce, které máme - tak teď je vzájemně posuzujeme, aktualizujeme a sejdeme se znovu. Já se sejdu se zástupci krajů nebo s jejich představiteli ještě do konce června a se zástupci všech krajů, třeba zástupci hejtmanů, kteří mají na starosti sociální politiku nebo sociální služby vůbec, sejdu se opakovaně se všemi v druhé polovině července. To už budeme vědět, jak se situace vyvinula jak pokud jde o možnosti státu, tak pokud jde o možnosti krajů. Budeme mít aktuální čísla. Kromě toho jsme o této problematice jednali minulý týden i se zástupci Ministerstva financí. Osobně s panem ministrem jsme se na to téma také bavili. A podle toho, jaká bude během letních měsíců příjmová a výdajová situace v naší kapitole, budeme samozřejmě hledat možnosti určité finanční injekce. Já ji nechci teď slibovat, protože by to bylo neseriózní, ale mohu vás ujistit, že problematice sociálních služeb Ministerstvo práce věnovalo, věnuje a bude věnovat mimořádnou pozornost. Je to věc, která je naprosto citlivá nejenom ekonomicky a sociálně, ale i z hlediska lidského. Uděláme všechno pro to, aby k těm excesům nedocházelo.
Pokud jde o konkrétní případ, který tady byl jmenován, je prověřován - to je ten stacionář - a já budu pana poslance informovat o tom, jaké jsou tam možnosti nejenom z hlediska možností státního rozpočtu, ale i z hlediska samozřejmě dalších zdrojů. Udělám všechno pro to, aby se nejenom tento, ale i další případy, které jsou velmi citlivé a které by mohly skončit nedobře, vyřešily nějakým rozumným způsobem, aniž bych teď chtěl konkrétně říci kolik a zda peníze ze státního rozpočtu v letošním roce ještě na sociální služby budou uvolněny. Já doufám, že určitá částka se najde, a samozřejmě pokud to bude nezbytně třeba, tak budeme přijímat taková opatření, aby se zabránilo nejhorším excesům v poskytování služeb. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi Šimerkovi. Pan poslanec Ohlídal se ještě hlásí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, s vyjádřením a vysvětlením pana ministra jsem spokojen, takže budu očekávat další kontakty s panem ministrem. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Takže jste spokojen, pane poslanče, můžeme tuto odpověď na písemnou interpelaci ukončit.
Jsou tady dvě interpelace na předsedu vlády, a to interpelace Miroslava Váni a Miroslava Grebeníčka. Jedna je k umístění radarové základny a druhá ve věci práce bývalého ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Budu postupovat podle § 112 odst. 7 a neotevřu rozpravu ani k ní nebudeme zaujímat stanovisko vzhledem k nepřítomnosti interpelujících poslanců.***