(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Šlajsovi. Nyní požádám paní kolegyni Němcovou, aby mě vystřídala, protože jsem se přihlásil do rozpravy. Poté pan poslanec Paroubek.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, nyní má tedy slovo místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě jednou děkuji, vážená paní předsedající. Členové vlády, paní a pánové, víte, rozprava nad volebním zákonem je vždy rozprava, která otevírá velké množství otázek. K některým se tady vyslovili postupně pan profesor Zdeněk Jičínský, pan poslanec Jiří Pospíšil jednak z pohledu teorie, jednak z pohledu navrhovatele. Další otázky otevřela paní místopředsedkyně Miroslava Němcová při své rozpravě. Musím říci, že mě to úplně nenechalo v klidu.
Ono jde vždy o to, jakým způsobem onu suverenitu lidu podle Ústavy České republiky převést do zákonodárného sboru. Máme několik cenzů pro volby. První cenzus je jasný, dlouhou dobu se o něm diskutovalo, kdykoli se otevřel volební zákon, a to je pětiprocentní vstupová hranice na vstup do Poslanecké sněmovny. Nakonec se ukázalo, že i změna, která proběhla v letech 1998 až 2002 zavedením D´Hondtova čísla, není o nic demokratičtější než druhé skrutinium. Samozřejmě dáme suverenitu občanům, že se to dopočítává v jednotlivých krajích, že nerozhodují stranické sekretariáty, ale jak to dopadne, je samozřejmě také nejasné nejen kvůli tomu, jak vypadají naše volební kraje, a bylo o tom zde hovořeno několikrát, ale také podle toho, jak v podstatě občan může nebo nemůže ovlivnit samotné pořadí na kandidátce. Dlouho jsme bojovali o to, aby místo dvou preferencí mohly být čtyři, aby vůbec mohla být otevřena otázka, jaký vliv budou mít lidé na tvorbu kandidátek.
Pokud jde o otázky čistých principů demokracie, poměrného systému, ukázalo se to na tom, jakým způsobem vstoupila Strana zelených do parlamentu, jakým způsobem se k tomu postavily jednotlivé politické strany. Protože Strana zelených, když nebyla zrušena pětiprocentní uzavírací klauzule, nedosáhla deseti poslanců, protože je tam D´Hondtovo číslo, tak jsme samozřejmě z principu věrnosti demokratickým idejím České republiky pomohli a klub KSČM hlasoval pro vytvoření klubu menšího než deset poslanců. Limit na vytvoření poslaneckého klubu byl vytvořen na počet tři. Když jsme ale obdobný návrh jako KSČM předložili v Senátu, tak to byl zástupce ODS, bývalý neúspěšný ministr Julínek, který předložil návrh na zamítnutí tohoto zákona, který díky hlasům ODS prošel. Takže jednou ODS hlasuje pro vytvoření tříčlenného klubu v 200členné Sněmovně, podruhé hlasuje pro zamítnutí v 81členném Senátu. Tak mi tady neříkejte o tom, že jste demokraté, a řekněte rovnou, že to je čistá účelovost, které se dopouštíte. Ano, bylo to pro vás výhodné si připojit dva přeběhlíky a šestičlenný klub zelených. Bylo to výhodné pro ODS, ale to nic, opravdu nic neřeší. Ani volební matematika, ani takové vyjednávání o tom, jaká je suverenita lidu. Jednou jste se toho nedotkli.
Občané samozřejmě budou mít různé názory a můžete je chtít tisíckrát zakázat, jako tomu bylo kdykoli v minulosti, stejně názory budou fungovat dál. Problém je v tom, jestli ty konkrétní politické strany integrují společnost, nebo ji dezintegrují. A to je základní a hlavní problém každého volebního systému. Vám vyhovuje volební matematika, abyste lépe vládli, než abyste se starali o to, jak velký konsensus té společnosti vytvořením vlády vytvoříte. To je hlavní problém. Ono je snadné volební matematikou vytvořit tzv. silnou vládu a prosazovat jeden názor. A kde je ta ústavní věta, že každé rozhodnutí většiny dbá zájmů menšin? Na ty se neohlížíte už vůbec v té volební matematice.
Myslím si, že to, že nutí volební systém poměrného zastoupení k vytváření koalic, je přece nikoli nějaký výmysl, to je přece otázka toho, že každý musí být schopen minimálně naslouchat hlasu těch, kteří ve volbách nebyli tak úspěšní, nebo dokonce ani neprošli, dokonce ani nemohou mít své poslance. Ty budeme úplně opomíjet? Nebo chcete úplně opomenout ty, kteří k volbám nepřišli, protože se nám podařilo - promiňte mi - hádkami, které nemají onen základní teoretický rozměr, schopnost lidského oslovení, odehnat od voleb? Ty pomineme a jejich názor nebude nijak vyjádřen? My ho nebudeme dbát? A pak se budeme divit po čtyřech letech, že změna ve volbách je tak výrazná, tak zásadní, že se vyslovuje v podstatě volič jenom o jednom - že ten směr, který zvolil před čtyřmi roky, nebyl ten, ke kterému dali poslancům mandát.
Víte, když tu občas jsou noví poslanci, kteří nastoupí na mandát, ať už ten, který se vzdal mandátu, to udělal z jakýchkoli důvodů nebo získal mandát jiný, v Senátu, nebo teď v Evropském parlamentu budeme mít dvě výměny, tak vždycky když ty poslance slyším, tak si říkám - kde je ten zájem většiny všeho lidu? Je v tom, jestli jsme schopni komunikace, nebo nejsme schopni komunikace, a promiňte mi, trapně se usmíváme, že bylo účelem někoho vyřadit. Jak může někdo přiznat, jestliže složí ústavní slib, že úmyslem zákonodárce bude někoho vyřadit z demokratické soutěže? To se opravdu za ten smích nestydíte, vážení kolegové? Není vám trapně z toho? Podívejte se na to.
Je logické, zabývám se teorií státu od roku 1975. Nebudu tady říkat o tom, v kolika státech je bonus pro vítěze, ale vždy se ptám, jestli ten který volební systém vedl k lepší integraci společnosti, k lepším ekonomickým výsledkům a také k tomu, že společnost se svým způsobem vyvíjela bez nějakých dramatických skoků. A naše historie nás myslím poučila, nebo ty, kteří se chtějí poučit, poučila k tomu, abychom se tomu vyhnuli.
Ve Švýcarsku je volební systém zcela jiný. Tam dokonce si nehrají na koalici a opozici, vytvářejí ze zvolených politických stran vždy nějakou vládu na základě poměrného zastoupení, využívají k těm kontroverzním záležitostem referenda tak často, protože se ho nebojí. Nebojí se společnosti, nebojí se ve chvíli, kdy nikdo nepředložil ve volebním programu řešení nějaké otázky, otázka vyvstane, oslovit lidi a říci: my jsme vám to nenabízeli jako politická strana A, B, C, D. Protože před námi je takové rozhodnutí, prosím rozhodněte v referendu.
My si odmítneme ve volebních programech odpovědět na otázky, na které se nás lidé před volbami ptají, přesto vláda proti vůli lidu začne projednávat věci, které neměla ve volebním programu, a začne je dokonce realizovat. A nepřipustí referendum v té věci.
Já se nechci dovolávat žádných teoretiků ani praktiků ani institucí, ale mrzí mě jako jednoho z velkých kritiků Václava Klause, že mu musím dát za pravdu, a to zcela. Došlo k úplnému vyprázdnění politiky a řada z nás, a teď nevyjímám ani sebe, se soustředila na čistou techniku, chcete-li mechaniku politiky, machiavellismus, místo toho, abychom se starali o naplnění jednotlivých věcí, které lidi zajímají. Abychom se tady bavili o věcech podstatných. Věřte mi, nejde o to, jestli je tři nebo čtyři měsíce před volbami. Jde o to, že předkládáme zákon, jehož účelem - a potvrdili jste to tady - je zúžení politické scény. A proti tomu budu vždycky a zásadně. Děkuji vám. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Jiří Paroubek. Má slovo. ***