(16.00 hodin)
Poslanec Petr Tluchoř: Děkuji. Já jsem rád, že se dostáváme i do přednostních práv ve faktických přihláškách, to opravdu je novinka.
Já jsem chtěl pouze reagovat na pana kolegu předsedu Sobotku. Obávám se, že buď - mluvil tady o dlouhodobé paměti - buď mu selhává i ta krátkodobá paměť, nebo by musela být jeho slova velmi pokrytecká, když říkal, že ODS nenavrhovala při těch jednáních takovou změnu volebního zákona. Opakovaně ODS, i ostatní strany zúčastněné na tom jednání, to znamená KDU-ČSL a Strana zelených, při těch jednáních o vyvolání současných voleb navrhovala různé úpravy volebního zákona. Navrhovala například změnu ústavy na 199 a veškeré tyto záležitosti se opakovaně snažila do závěrů těch jednání prosadit. Byla to pouze a jenom sociální demokracie, nebo abych byl přesný, pan předseda Paroubek, který vytrvale tyto návrhy odmítal. Jsem rád, že pan předseda nepopřel to, že probíhala jednání i v průběhu volebního období. Ano, nikdy jsem neřekl, že na tom panovala shoda. Nikdy sociální demokracie na takovou změnu nekývla z toho důvodu, který jsem řekl už předtím. Paroubkova sociální demokracie totiž nechce takovou změnu, chce spoléhat na komunisty.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan poslanec Pavel Kováčik s faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, vy všichni přece víte, že ve věcných případech, ve věcných záležitostech je na komunisty spoleh, tak proč na ně nespoléhat.
K volebnímu zákonu. Prosím vás pěkně, pojďte skončit tuto rozpravu a pojďme hlasovat o tom zamítnutí. Několik málo měsíců před volbami tady hovoříme o zásadní změně volebního zákona, navíc v rozporu s ústavou. Je tady jasná poměrná volba do Sněmovny podle ústavy. Nic se nehovoří o tom, že to můžeme pokřivit, že tam dáme nějaké většinové prvky. Tento návrh zákona to prostě a jednoduše umožňuje, takže věc je poměrně dost jasná.
Co se týče oné prezidentské volby, musím reagovat, protože ta informace, kterou dal pan předseda Sobotka, je jenom částečná. Kdyby byla úplná, tak bych řekl za prvé volba je tajná, za druhé, přestože volba je tajná, bylo patrné, že sociální demokracie svého námi přijatelného kandidáta Miloše Zemana nevolila sama, takže potom se hledalo přijatelné rozhodnutí. A tehdy přijatelné rozhodnutí bylo přijato nakonec, o tom jsem hluboce přesvědčen. A pokud jde o komunistické hlasy pro prezidenta, vzpomeňte si i na to, když se poprvé volil po převratu Václav Havel prezidentem. Bylo to i komunistickými hlasy. Děkuji. Převážně.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času k faktické poznámce. Takže v tomto ohledu je nyní řádně přihlášený pan poslanec Pospíšil, poté pan poslanec Šlajs a potom já, jestli mě paní kolegyně Němcová na chvilkuvystřídá. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, když dovolíte, já po souboru faktických poznámek a příspěvků bych se ještě vrátil k návrhu, to znamená k obsahu onoho návrhu, a to z toho důvodu, že jsem patřil k autorům nebo spoluautorům předložené novely volebního zákona.
Trošku nerozumím tomu, proč se v rámci prvního čtení bráníme věcné diskusi na téma, zda Česká republika potřebuje, či nepotřebuje změnu v oblasti volebního zákonodárství. To, že o tomto zde dnes věcně můžeme diskutovat, pustit to do dalšího čtení a dále o této otázce diskutovat na úrovni ústavněprávního výboru, přece nás nevede k tomu, že automaticky podle tohoto zákona mají proběhnout volby za několik měsíců. Myslím si, že minimálně seriózní věcná diskuse o tomto seriózně napsaném návrhu je na místě. To znamená mě velmi mrzí, že již v prvém čtení chceme tento návrh zamítat na základě argumentů, které bohužel s věcností mají pramálo společného. Já bych fakt moc žádal kolegy, a to i ty, kteří jsou skeptičtí, že by se mělo podle těchto změn volit na podzim tohoto roku, což asi je určitou realitou, aby o tomto návrhu diskutovali seriózně a věcně a umožnili jeho propuštění do podrobné diskuse na ústavněprávním výboru, kde můžeme mnoho věcí vydiskutovat.
Já se totiž domnívám a většina asi zde s tím bude souhlasit, že současný model a současný volební zákon, jak je koncipován a co v něm zůstalo po nálezu Ústavního soudu, zkrátka neodpovídá principům rovného pasivního volebního práva, tak jak ho máme na mysli. Ostatně podíváme-li se právě na výsledky politických stran při posledních parlamentních volbách, tak je zjevné, že ten systém preferuje větší politické strany a poškozuje menší politické strany. Jinými slovy, volič menší politické strany má slabší volební právo, slabší pasivní volební právo než ten, kdo volí větší politické strany. Jinými slovy, na zisk mandátu u menší politické strany je třeba mnohem více hlasů než u velké politické strany. A toto je přece, dámy a pánové, zcela legitimní důvod, zcela legitimní a spravedlivý důvod, proč bychom se měli bavit v jakékoliv fázi volebního cyklu o tom, zda současný volební systém je správný, obhajitelný, či nikoliv. Minimálně z tohoto důvodu.
Ten druhý důvod zde byl také zmiňován a to je důvod efektivity volebního systému. Volební systém by měl být spravedlivý a pokud možno měl by být i efektivní. To jsou dva klíčové důvody, a toto jsou též dva klíčové důvody, které nás coby minulou vládu premiéra Topolánka, co nás vedlo k tomu, že jsme tento návrh napsali. Tedy žádná účelovost, žádná snaha po volebním inženýrství, žádná snaha zde převrátit náležitosti demokratického právního státu, jak zde také zaznělo, ale pouze snaha napravit praktické problémy, které současný volební zákon přináší. Ty změny posilují spravedlnost a posilují efektivitu volebního systému. A pokud někdo vnímá tyto tendence jako účelové, pak samozřejmě na to má legitimní právo, ale měl by vysvětlit, v čem je považuje za účelové.
Chci se zde vyjádřit k jedné věci, která zde byla mnohokrát skloňována a v té politické diskusi jsme se od toho odklonili, a to je onen volební bonus. Dámy a pánové, volební bonus, jakási preferenci vítězné politické strany, je něco zcela běžného v mnoha zemích Evropy, a to v zemích, které lze bez jakýchkoliv pochybností označit za demokratické právní státy. Jinými slovy, bonus pro vítěze není nic exotického, něco účelového, něco, co by poškodilo český ústavní a obecně politický systém. Jsou mnohé typy bonusů pro vítěze - od italského bonusu, který je velmi, řekněme, mohutný, kdy straně, která relativně zvítězí, to znamená má největší procento hlasů, ale ne více než 51 %, tak jí umožňuje získat v parlamentu v dolní komoře více než 51 %křesel, to je takový ten nejvíce radikální bonus, až po bonusy, které jsme zkoumali a jeden z nich je obsažen v materiálu, v návrhu, který dnes projednáváme, a který například získal, nebo byl inspirací pro nás v Řecku. Řecko je členem Evropské unie, má v ústavě zakotveno, že má poměrný volební systém, a přesto má takovýto bonus pro vítěze. Protože, dámy a pánové, žádná země Evropy nemá čistý poměrný systém. Všechny země mají jistou korekci tohoto poměrného systému, tak aby vůbec byly schopny sestavit nějakou vládu. Ukažte mi zemi, která má úplně čistý poměrný systém. I Česká republika díky pětiprocentní klauzuli, která je nutná, která je nutností pro vstup do parlamentu, má takovýto jakýsi v uvozovkách ochranný prvek proti tomu, aby nedošlo k úplnému roztříštění politického spektra. A pětiprocentní klauzule je samozřejmě něco, co je v principu proti poměrnému systému.
Takže neříkejme, že jakýkoliv volební bonus je v rozporu s ústavním principem poměrného systému. Je otázkou, jak velký je tento bonus a jak výrazně posouvá poměrný systém jiným směrem. A o tom samozřejmě je pak doktrína Ústavního soudu a o tom potom je případné rozhodování Ústavního soudu. Ale většina ústavních právníků se shoduje, že má- li tento bonus maximální podobu do deseti mandátů, to znamená do 5 % všech křesel Parlamentu, pak je tento bonus v souladu s ústavní doktrínou a s tím, že ústava říká, že máme poměrný systém. Bavme se tedy o tom, jestli ten bonus, jak je navržen, je v tomto směru akceptovatelný, či nikoliv. Zda bychom nenašli jinou podobu bonusu. Ale neříkejme, že jakýkoliv bonus pro vítěze je a priori v rozporu s ústavou, je tedy protiústavní a bude Ústavním soudem zrušen. To zkrátka není pravda a neodpovídá to doktríně Ústavního soudu, jak Ústavní soud v těchto věcech v jiných institutech již judikoval. Kdyby to byla pravda, pak by Ústavní soud musel zrušit pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu.
Dámy a pánové, já zde nechci zasahovat do politických diskusí, které logicky doprovázejí každou diskusi o změnách volebního systému. Chci pouze konstatovat, že návrh, který projednáváte, byl vytvořen na základě seriózní dlouhodobé komparace volebních systémů v Evropě, vzešel z toho, co mají jiné demokratické právní státy, co funguje, nebyl podložen žádnou aktuální politickou situací, snahou vytvořit nějakou volební koalici nebo zde vytvářet jiné jaksi reakce na aktuální strukturu stranického systému v České republice.***