(11.30 hodin)
(pokračuje Vondruška)
Dohady kolem věkové hranice jsou svým způsobem výronem zoufalství vyúsťujícího ve více či méně nahodilé pokusy takových či onakých opatření daný stav řešit, či alespoň tlumit. Prostě existuje soubor asociálních jevů, se kterými se lidská společnost potýká odjakživa - kriminalita, prostituce, obtížná zařaditelnost určitých dílčích společenství do většinové populace atd. atd.
Již samostatné stanovení psychosociální vyzrálosti jedince v tomto věku je velmi problematické. Jde o vrcholící pubescenci, kdy zejména v oblasti psychické vyspělosti jsou výrazné rozdíly mezi chlapci a děvčaty, literatura uvádí rozdíl v duševní vyspělosti jeden až dva roky, a rovněž i ve vyzrálosti jedinců uvnitř jednotlivých pohlaví.
Věková hranice trestní odpovědnosti není problém trestněprávní, ale filozoficko-sociologický. Je to věc společenské dohody. Není pochyb o tom, že kriminalitu mládeže ve věku do 15 let je třeba komplexně a velmi důsledně řešit. Je třeba se ovšem též zamyslet nad tím, kdo bude zajišťovat povinnou školní docházku, pediatrickou péči, speciálně pedagogickou a psychologickou péči. Umisťování těchto dětí do věznic pro mladistvé je problematické zejména z hlediska šikany, ponižování atd. Muselo by dojít k dalšímu diferencování uvnitř těchto věznic, což za současné situace ve vězeňství, tabulkového poddimenzování počtu odborného personálu, je prakticky nemožné.
Ochrana společnosti zákonem o soudnictví ve věcech mládeže je slabá v rovině legislativní a žádná v rovině skutečné. Tento zákon připouští nařízení ústavní či ochranné výchovy dětským pachatelům trestných činů. Z umístění do diagnostického zařízení si však pachatelé nic nedělají, mohou z něj kdykoli odejít, což také činí. V jediném detenčním ústavu jsou umisťováni pouze nejtěžší dětští pachatelé - vrazi.
Lze pozorovat, že se změnou životních hodnot, s uplatňováním až bezbřehého pseudohumanismu, specifickým výkladem demokracie a diskriminace ve společnosti tradiční výchovné instituce selhávají. Na našem území přestala svou výchovnou funkci plnit již v 70. letech rodina a po změně režimu pak i škola. Tyto skutečnosti mají kořeny v industriální společnosti s konzumními pravidly života, přepjatým kariérismem atd. Nicméně z toho lze usuzovat, že pouhé přesouvání věkové hranice nic nevyřeší, neboť v nevýchovném prostředí nelze vychovávat.
Nicméně přes všechny své výhrady budu hlasovat pro to, aby tisk byl dále postoupen do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane poslanče. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Paní poslankyně Rujbrová-Bebarová.
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Nebudu zdržovat, pouze si dovolím po konzultaci s předsedou ústavněprávního výboru upravit svůj návrh na zkrácení lhůty k projednání ze 20 na 30 dnů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Pan zpravodaj poslanec Jiří Polanský.
Poslanec Jiří Polanský: Vážený pane místopředsedo, jenom bych chtěl informovat již velmi stručně Sněmovnu o tom, jaký je úmysl, pokud jde o obsah pozměňujícího návrhu, který by měl být projednáván a rozhodovalo by se o něm v případě, že dojde k otevření trestního zákoníku v závislosti na předložený poslanecký návrh.
Jednak jsou to drobné úpravy nebo technické úpravy, které se týkají např. způsobu ukládání trestu, způsobu nebo pojmu větší prospěch, kde by měl být prospěch vyšší, apod. To jsou věci technické. Dále by měl být v některých ustanoveních zakotven trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, což v současné době tam zatím není. To je v souvislosti s jinými projednávanými trestněprávními normami.
Potom ještě avizuji, že bude navrženo specifikovat ještě ublížení na zdraví zavedením nového trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky, který by zněl tak, že kdo jinému úmyslně způsobí ublížení na zdraví v silném rozrušení, ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli nebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán odnětím svobody atd. Tento návrh případně, bude-li možnost, bude učiněn, protože vlastně dojde k odstranění určité nerovnosti mezi případnými pachateli, a to v návaznosti na skutkovou podstatu trestného činu zabití, kdy v současné době při takovýchto pohnutkách a takovýchto skutkových důvodech by vlastně např. musel být pachatel postihován podle ustanovení těžkého ublížení na zdraví apod., což je neadekvátní.
Čili to jsem chtěl jen informovat Sněmovnu, jakým směrem by se asi ubíral pozměňovací návrh. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Polanskému. Nyní vystoupí paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jen zareaguji krátce na rozpravu, která zde proběhla k tomuto tisku, a to na slova pana kolegy Chytky a pana poslance Vondrušky, která se týkají dvou oblastí trestání mladistvých pachatelů.
Ta jedna je dlouhodobá koncepční představa, kterou na půdě Poslanecké sněmovny přednáším dlouho a kterou pan kolega zmínil, a sice že by bylo velmi žádoucí, aby se i do našeho právního řádu dostala možnost pro soudce, aby mohl na základě znaleckých posudků říci, že i delikvent mladší 15, či 14 let, chcete-li, v případě, že bude schopen prokazatelně posoudit dopad svého jednání a ukáže se, že to je pachatel, který dlouhodobě páchá trestnou činnost, mohl být postaven před soud pro dospělé, jako je to v některých systémech, zejména ve Spojených státech, kde k tomu dochází, a nemuseli bychom potom diskutovat o tom, jestli hranice má být 14, nebo 15 let. Zkrátka ten systém je nastaven trochu jinak a je samozřejmě na rozhodnutí soudu, jak to má, nebo nemá být. To ovšem není obsah dnešní materie. Já jen reaguji na to, že se pořád stále ještě domnívám, že by bylo toto možné udělat, ačkoliv odborníci z řad trestněprávních specialistů zatím o tom zřejmě neuvažují.
Druhá je reakce na to, co říkal pan poslanec Vondruška, a to se týkalo kritiky v podstatě výkonu výchovných a jiných nápravných opatření v souvislosti s mladistvými. Zdálo se mi, že na jedné straně trochu jako by kritizoval současný stav a údajnou pseudohumanizaci, na druhé straně plédoval za diferenciaci věznic tam, kde jsou umístěni mladí pachatelé společně s dospělými. Velmi se přimlouvám za to, abychom do budoucna uvažovali o tom, že opravdu provedeme diferenciaci nejen věznic, ale i diagnostických zařízení, ve kterých jsou dnes umístěni na základě zákona o trestání mladistvých někteří mladí pachatelé, protože se domnívám, že je to zapotřebí a že to povede zejména k uvolnění možnosti výchovy těch dětí, které nejsou ve skutečnosti pachateli, a k jejich vzájemnému míchání.***