(16.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Položíme-li si otázku, zda jsme k potřebě navržení toho zákona mohli dospět na základě jiné situace, než bylo vyslovení nedůvěry vládě, pak odpověď zní naprosto stejně: Ano, zajisté, mohli. Věci myslím jsou a byly jasné. Málokdy v minulosti byly názory vlády a opozice trvale v tak příkrém rozporu jako v minulých dvou letech. Konzervativně liberální názory vlády a naopak sociálně tržní přístup sociální demokracie se musel dostávat do tvrdých střetů, a také se dostával. Pokud ale navíc i přes získání přeběhlíků z našich řad se stala tato vláda trvale menšinovou, přicházely v úvahu pouze dvě varianty řešení. Buď si vláda uvědomí tuto situaci a bude ochotna se s opozicí dohodnout na nějakém kompromisním řešení, anebo bude odvolána. Tertium non datur, třetí cesty není.
Se slibem "Ne této vládě" jsme my, sociální demokraté, vyhráli na podzim volby do krajských zastupitelstev a do Senátu a přirozeně, že jsme nemohli po volbách dělat, jako by tento závazek neexistoval. V posledním roce a půl jsme opakovaně hovořili o potřebě předčasných voleb. A rovněž opakovaně jsme upozorňovali na to, že padne-li vláda, budeme trvat na vytvoření dočasné vlády odborníků. To byl náš plán B, který jsme při každém pokusu o odvolání vlády avizovali.
O tom, že hloubka problémů narůstá, jsme věděli, a že nastane okamžik, kdy vláda Mirka Topolánka skončí, ať již dobrovolně, či jí bude vyslovena nedůvěra, bylo také jasné. Samozřejmě že by nám asi bylo příjemnější, kdybychom se dohodli konsensuálně, jednak o věcných politických problémech, tím mám na mysli důsledný kompromis o regulačních poplatcích, ten je zřejmě s větší částí dosavadní vládní koalice nemožný, jednak o termínu předčasných voleb, a abychom také projednali konzultační mechanismus po dobu českého předsednictví, tak jak jsem navrhoval veřejně, naposledy v prosinci minulého roku. Nic z toho se nezdařilo, přes naši jednoznačnou snahu. Celý konec prosince jsme čekali, kdy se vedení Občanské demokratické strany ozve, že je připraveno k dohodě. Neozvalo se a všem muselo být jasné, že problém může nastat.
Jenom připomínám, že tehdy jsem nabízel smír v době evropského předsednictví a výměnou za tento smír jsme chtěli v zásadě vágní příslib toho, že začne společenská diskuse o zavedení eura, za další - že bude přistoupeno k dohodě o termínu předčasných voleb buď na jaře tohoto roku, nebo na podzim tohoto roku. Koneckonců k této dohodě, byť s nějakým časovým zpožděním, dochází. A samozřejmě jsme také trvali na tom, aby Občanská demokratická strana, protože u těch dvou dalších stran vládní koalice tento problém neexistoval, se jasně vyjádřila k závazku české vlády ratifikovat Lisabonskou smlouvu. Že se zkrátka zaváže k tomu, že v obou komorách Parlamentu dojde k přijetí Lisabonské smlouvy. To byly naše podmínky. Nebyly vládou akceptovány.
Tyto úvahy neříkám dnes proto, že bych chtěl vyvolávat nějaké hluboké reminiscence. Spíše si na příkladu dnes průřezově předkládaného ústavního zákona o zkrácení volebního období kladu otázku, proč jsme se nemohli dohodnout o pokojném ukončení Topolánkovy vlády v prosinci minulého roku. To už je dnes ale pouze řečnická otázka. Co se stalo, nelze odestát. Věci podle našeho názoru probíhají více než dobře. Ale fakt je, že v prosinci 2008 jsme se mohli dohodnout podobně racionálně, jako se dohodujeme v současné době, a navíc řešení mohlo být pro všechny výhodnější.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, je pochopitelné, že každý politický subjekt události posledních týdnů a měsíců interpretuje jinak, a mne těší, že podle výzkumů veřejného mínění převažuje souhlas s naším pojetím, to je souhlas s odvoláním vlády na úrovni 56 procent respondentů v průzkumech veřejného mínění. Mám tím na mysli průzkum agentury STEM. A podle jiných výsledků jiné agentury, v tomto případě Factum Invenio, kritický nesouhlas s odvoláním vlády v době českého předsednictví dosahuje 43 procent. Naopak 36 procent lidí si myslí, že pozice České republiky bude stejná a 8 procent si dokonce myslí, že se věci zlepší. V čem se ale veřejnost jednoznačně shoduje, je, že rozhodnutí o vyvolání předčasných voleb je jedině správným a rychlým řešením.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám děkuji, pane poslanče. S přednostním právem vystoupí pan ministr Kalousek, poté pan poslanec Grospič. Vážený pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, omlouvám se, ale vnesu do toho trochu ekonomického pragmatismu.
Je Česká republika, tak jako celý region, koneckonců tak jako celá planeta, v situaci, kdy čelí hospodářské krizi? Samozřejmě ano. Je politická stabilita či politická nestabilita jedním z významných faktorů, které ovlivňují chování investorů vůči té či oné zemi? Samozřejmě ano. Je v zájmu České republiky vysílat jasné signály, že jsme politicky stabilní zemí, která přes otřesy, které s sebou přinášejí demokratické mechanismy, je schopna najít řešení, které spočívá v politické dohodě? Je to v jejím bytostném zájmu, protože jinak jsou ty ekonomické škody daleko větší.
Já to budu demonstrovat na číslech v dluhové službě, což je samozřejmě v tuto chvíli odvětví, které zoufale trápí každého ministra financí a mělo by trápit každou politickou reprezentaci, protože teď v době krize díky automatickým stabilizátorům a nezbytným konjunkturálním protikrizovým opatřením jsou zahraniční trhy zaplaveny emisemi zahraničních dluhopisů všech vlád a je strašně důležité z hlediska úspornosti, efektivity, aby ta země vystupovala jako země stabilní, země kreditibilní.
Někdy před rokem, kdy ještě bylo nebe bez mráčků a o hospodářské krizi se nemluvilo, natož aby se tušila, prodávali jsme státní dluhopisy s krizovou přirážkou 25 bazických bodů. V okamžiku, kdy přišla hospodářská krize, k nám importovaná, zdražily se papíry, které prodávám na zahraničních trzích, desetkrát. Ta krizová přirážka se pohybovala a pohybuje někde mezi 200 až 250 bazickými body prostě proto, protože je krize a je obrovská poptávka po likviditě, jsou obrovské emise - všech vlád - vládních dluhopisů.
V okamžiku, kdy byla vyslovena nedůvěra vládě Mirka Topolánka, došlo k obrovské nervozitě na trzích. Logické. My jsme bohužel v situaci, kdy čelíme dlouhodobě velmi nespravedlivému, nicméně jednostrannému pohledu zahraničních investorů na to, že region střední a východní Evropy má stejné problémy. Ministerstvo financí, Česká národní banka věnovala obrovskou energii i prostředky do toho, aby vysvětlila zahraničním trhům, že v Evropě neexistuje žádný východ, sever, jih či západ, že nemáme takovou makroekonomickou situaci jako například Maďarsko, ale že jsme v situaci úplně jiné a lepší. Že i když spolu s Poláky držíme fiskální disciplínu, tak jsme pořád na tom lépe než Poláci, protože na rozdíl od nich nemají naše domácnosti v podstatě žádné úvěry v zahraniční měně. To znamená depreciace domácí měny nijak nezhoršuje naši pozici a schopnost domácností splácet úvěry. ***