(16.20 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Ten druhý důvod je, že má být i ochrana práv všech poslanců, kteří nabyli své právo za určitých podmínek, a dokonce ústavou garantovaných podmínek, a toto právo je právo, které měl každý poslanec, a s těmito podmínkami byl zvolen. Jenom proto, že vznikl konflikt mezi některými politickými stranami, se tyto podmínky mění. Z mého pohledu je tento jev neblahý, není hoden podpory a podle mého názoru máme mít odvahu buď rozpustit Sněmovnu podle stávajících pravidel, nebo přijmout zákon, kterým zavedeme nové obecné pravidlo. To je jediné, co je korektní vůči občanům České republiky. Jinak my vlastně říkáme, že jsme si všichni rovni, ale my jsme si rovnější, protože my si můžeme pravidla změnit, kdy chceme.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jičínský a poté pan místopředseda Filip. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, potřebuji přece jenom reagovat na slova pana ministra, protože pokud jde o onu kritiku Petra Pitharta, já jsem vyslovil jenom lítost, že Petr Pithart se nevypořádal s námitkami, které už tehdy proti jeho stanovisku měl profesor Šamalík, a opakuje svá stanoviska z tehdejší doby. Čili to považuji za jistou vadu vzhledem k tomu, že Petr Pithart je i ústavní právník, teoretik, tak by se měl vyrovnávat s výhradami, které byly vůči jeho názorům. Tolik pokud jde o tuto věc.
Pokud jde o práva poslanců, já myslím, že je rozdíl mezi právem lidu jako suveréna a právy jednotlivých poslanců. Pan poslanec a ministr Svoboda ví také dobře, že práva poslanců na to, aby dožili celé volební období, ústavně zajištěna nejsou, protože i podle platné ústavy jsou tři možnosti, jak Poslaneckou sněmovnu rozpustit.
Pokud jde o to, co on říká, že není takový krizový stav, tak to je věc politického posouzení. Pokud vím, strana lidová nejprve s tím souhlasila, pak změnila názor, což mě nepřekvapuje. To se v její činnosti stává dosti často. Ale já myslím, že většinově je nepochybné to, že občané dnes počítají s tím, že předčasné volby tu být musí, protože politická legitimita dosavadní vlády se ukázala nedostatečná, přeběhlíky nemá jenom hlavní opoziční strana, přeběhlíky má i Občanská demokratická strana. Nechci to teď posuzovat, ale je nepochybné, že legitimita tohoto sboru potřebuje ověření nové, které jí dají příští volby.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan místopředseda Filip, poté pan ministr Cyril Svoboda. Prosím, pane místopředsedo máte slovo. Všichni s faktickými poznámkami.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, já jen k faktické poznámce. Pan kolega profesor Jičínský mě předběhl. Já samozřejmě rozumím tomu, jaký je mandát, co to je celé volební období, ale v každém případě tím argumentovat nemůžeme, protože celý vývoj, který tady byl samozřejmě po roce 1992, je poznamenán tímto zpochybnění mandátu poslanců Federálního shromáždění, kterým nikdo mandát nesebral, kteří vlastně mandát nabyli ve volbách 1992 a nemohli ho vykonávat. Dokonce tím, že tehdejší Česká národní rada se prohlásila za Poslaneckou sněmovnu, jediný zákonodárný orgán v České republice, a zákonem č. 4 z roku 1993, tedy recepční normou, zrušila i ústavní sílu zákona o rozpuštění federace. Až takový ústavní exces provází počátky České republiky.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní pan ministr Cyril Svoboda. Prosím, pane ministře, máte slovo s faktickou poznámkou.
Ministr pro místní rozvoj ČR Cyril Svoboda Pane předsedo, já asi budu mluvit už naposledy, protože nemá smysl, abychom vedli tuto debatu. Vaším prostřednictvím se obracím na pana profesora Jičínského. Já vím, jak může být rozpuštěna Sněmovna a že mandát poslance může skončit tímto způsobem. Já říkám, že měníme pravidla i pro tuto otázku. Podle mě je naprosto ošidné tvrdit, že hádka mezi politickými stranami má vést k tomu, že saháme na základní zákon státu. Na tom si trvám a víc už k tomu vystupovat nebudu, protože se hrubě sám i v tomto ohledu liším. Když slyším ony fráze: politická situace to vyžaduje, politická situace je vážná - já jsem to slýchával před rokem 1989 často, že politická situace něco vyžaduje.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. S faktickou poznámkou ještě pan poslanec Škromach. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poté pan poslanec Paroubek.
Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já musím říci, že pan ministr Svoboda mě docela zaujal svým vystoupením, protože člověk pamatuje, a pamatuji nejenom jeho kolegu Kalouska, ale i pana ministra Svobodu, kdy v 90. letech, kdy byla podobná situace, tak to bylo jinak, pane ministře, že tenkrát, kdy jste vy jako lidovci upekli vládu, dosadili jste si tam svoje lidi a tenhle zákon, tenhle postup vám vůbec tenkrát nevadil. Naopak, myslím, že dokonce jste to byl vy a někteří další lidé, kteří tento postup vymysleli. V této chvíli abyste nás vy tady za to káral, nebo nám říkal, že toto je špatný postup, naopak, možná je škoda, že jste nezapracoval na tom, aby tady byla obdobná možnost i k rozpuštění Sněmovny, ale myslím, že od lidovců a obzvláště před jejich sjezdem, kongresem či něčím podobným je těžko co jiného očekávat. Oni rychle zapomínají mnozí na to, u čeho byli. Když se jim to hodí, tak to prostě podporují. Když se jim to nehodí, tak je to prostě jinak.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jiří Paroubek. Připraví se pan poslanec Grospič. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, položíme-li si otázku, zda dnes projednávaný návrh ústavního zákona o zkrácení volebního období je nutný, pak odpověď zní jednoznačně ano.
Pan ministr Svoboda - teď se odešel občerstvit (není tomu tak, je v sále) - hovořil o tom, že je potřeba najít řešení trvalé a že slabinou tohoto řešení je to, že to není řešení trvalé. Já myslím, že my jsme připraveni ihned po volbách začít debatovat o řešení, které by mohlo být hlubším zásahem do Ústavy České republiky a které by mohlo být trvalým řešením. Ale v nastalé situaci, kdy došlo k nedůvěře vládě a kdy ani jeden z těch táborů nemá možnost vytvořit politickou vládu, která by se opírala o bezpečnou většinu v Poslanecké sněmovně, tak asi nezbývá nic jiného, nežli hledat cestu k předčasným volbám do Poslanecké sněmovny. Cesta by měla být co nejméně komplikovaná.
Já jsem se zájmem slyšel také část odborné debaty, nebo veřejné debaty, kde se vážně hovořilo, kde ústavní odborníci hovořili o tom, že je dobré vyčerpat tři pokusy o sestavení vlády a pak tedy přejít k mimořádným volbám. Já už si umím představit, jak bychom přes léto tady pořádali nějakou orgii v sestavování vlád, že bychom sehnali třikrát 18 nebo 20 dobrovolníků, kteří by se obětovali, aby nám tady uspořádali kratochvíli s tím, že můžeme hlasovat proti takovéto vládě, aby tedy potom po jedné padla druhá, pak třetí a celý svět se nám smál. To opravdu myslím, že není ta správná cesta.
Myslím si, že se zájmem jsem vyslechl také debatu některých ústavních odborníků o tom, že přece v sousedním Německu to mají lépe ústavně ošetřeno tím, že se hlasuje, že se vyjadřuje konstruktivní nedůvěra stávajícímu kancléři. To bylo, pokud vím, využito dvakrát nebo třikrát v průběhu existence Spolkové republiky Německo. Znamená to prakticky to, že za kancléře, který ztrácí důvěru Spolkového sněmu, nastupuje okamžitě jiný, který ji také získává. Nicméně když se objeví situace tak, jako se objevila na jaře roku 2005, kdy stávající kancléř ale i řekněme stávající menšina ve Spolkovém sněmu mají zájem uspořádat předčasné volby, tak i ta spolková ústava je na to poměrně krátká. Čili tím chci říci, že žádný ústavní zákon nemůže tak úplně jasně, pregnantně definovat dopředu všechny situace, které se objeví. Takže nejen my, ale i v jiných zemích mají podobné problémy, pokud jim nastane takováto situace. ***